10. I náš Pán Ježíš Kristus je ve dny svého spasitelného utrpení i po vzkříšení odkázal svým učedníkům jako konečná přikázání a božské dědictví

Proto i sám náš dobrý a laskavý Pán Ježíš Kristus, když se přiblížila doba jeho bolestivého utrpení za naše hříchy a když se po svém vzkříšení zjevil apoštolům, ba i když měl odejít ke svému Otci podle přirozenosti a k našemu Otci skrze milost, jako pravý a láskyplný otec je předal svým jako poslední přikázání a útěchu, jako nejdražší a nejjistější zálohu, nebo lépe řečeno jako Bohem předané dědictví. Když nastalo jeho spasitelné utrpení, zjevil to v následujících slovech řečených učedníkům: „Budete-li mě o něco prosit ve jménu mém, já to udělám“[1] a „Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila.“[2] A opět jim po vzkříšení říká: „Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky.“[3] Souhlasně s tím zvěstuje Jan Evangelista: „Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou, abyste měli život v jeho jménu.“[4] A svatý apoštol Pavel: „Při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno.“ atd.[5] A ve Skutcích apoštolů stojí psáno: Tu jim Petr, naplněn Duchem svatým, odpověděl: „Ať to víte vy všichni a celý izraelský národ: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého jste vy ukřižovali, ale kterého Bůh vzkřísil z mrtvých: skrze něho stojí tento člověk před vámi zdravý.“ A trochu dále: V nikom jiném není spásy. Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy.[6] A opět říká Spasitel: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“[7] Je to zjevné i z toho, co Pán a Bohočlověk řekl apoštolům před ukřižováním: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám“[8] a „To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj“[9] a „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem“[10] a „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“[11] A „Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“[12] A opět po vzkříšení často vidíme, že se zjevuje šiřitelům pokoje, zjevuje se svým učedníkům a říká: „Pokoj vám.“[13] Apoštolu Petrovi, kterému dal prvenství nad učedníky, třikrát řekl: „Jestliže mě miluješ, Petře, pas mé ovce.“[14] Tak ukazuje, že svěřená starost o pastvu je jakousi odměnou za velkou lásku k samotnému Pánu Ježíši Kristu. Nebude daleko od našeho cíle a předmětu ten, kdo řekne, že z těchto tří dober se rodí další tři podivuhodné plody: očištění duše, osvícení a duchovní zralost.

 Předcházející kapitola    Obsah    Další kapitola