2. LIST KORINŤANŮM

Autenticita: Vážně se nepochybuje.

Jednota: Většina biblistů se domnívá, že list je redakčním spojením více (od dvou do pěti) dopisů.

neporušenost: Někteří se domnívají, že 6,14– 7,1 je nepavlovská interpolace.

1. Úvodní formule: 1,1-2
2. Díkůvzdání: 1,3-11
3. Hlavní část: 1,12– 13,10
4. Závěrečná formule: 13,11-13.

1,1-11: Odesílatel, adresáti/pozdrav a díkůvzdání, důraz na Pavlovo utrpení

1,12– 7,16: I. část: Pavlovy vztahy ke korintským křesťanům

1. 1,12– 2,13: Jeho odložená návštěva a list „ v slzách“
2. 2,14– 7,16: Jeho apoštolská činnost (přerušeno 6,14-7,1)

8,1– 9,15: II. část: Sbírka pro jerusalémskou církev

10,1– 13,10: III. část: Pavlova odpověď na zpochybnění jeho apoštolské autority

# 7) Timotej po cestě Makedonií přichází do Korintu (Sk 19,21-22; 1 Kor 4,17-19; 16,10-11) začátkem r. 57 (snad po dojití 1 Kor?). Zjišťuje, že korintská komunita je v nepořádku; zřejmě to byl následek působení falešných apoštolů (viz 2 Kor 11,12-15), nepřátelsky zaměřených proti Pavlovi. Timotej se vrací do Efesu a zpravuje o tom Pavla.

# 8) Pavel nemešká a spěchá přímou cestou přes moře do Korintu, aby zjednal pořádek - to je ona „ bolestná návštěva“ (2 Kor 2,1), druhá ze tří (12,14; 13,1-2). Skončila nezdarem. Rozhodl se přijít „ s holí“ (1 Kor 4,21), ale když stál tváří tvář Korinťanům, působil bázlivě a nepřesvědčivě (2 Kor 10,1.10b). Někdo ho zřejmě veřejně napadl a znevážil jeho autoritu (2 Kor 2,5-11; 7,12). Pavel se potřeboval zklidnit, a tak už se do Korintu z Makedonie znovu nevrátil, jak to předem plánoval (1 Kor 16,5).

# 9) Pavel se rozhodl, že se do Korintu nevrátí, protože by to byla další bolestná návštěva (1 Kor 2,1). Místo toho napsal „ list v slzách“ (2,3-4; 7,8-9:List C- nedochovaný), psaný v přísném tónu; z toho vznikly v Korintě řeči, že Pavel dokáže být odvážný, jenom když je daleko od nich (10,1.10). On jim však nepsal, aby je zarmoutil, ale z lásky k nim. Tento dopis doručil Titus, povzbuzený Pavlovým ujištěním, že jej Korinťané přijmou vstřícně (7,14).

# 10) Pavel odchází z Efesu (asi v létě 57), zamíří na sever do Troady a odtud do Makedonie (1 Kor 16,5.8; 2 Kor 2,12-13; Sk 20,1). Titovi se mezitím v Korintě dostalo vřelého přijetí (7,15), takže mohl začít i sbírat peníze na jeruzalémské křesťany (8,6). Potom koncem léta či začátkem podzimu 57 jde naproti Pavlovi do Makedonie a přináší mu radostné zprávy (7,5– 7,13b). Pavlův „ list v slzách“ Korinťany zarmoutil, ale přivedl je k lítosti a uznání, že Pavlovi způsobili bolest (7,7-13).

# 11) Pavel neprodleně píše 2 Kor (List D; spolu s Timotejem z Makedonie, snad z Filip?, koncem léta či začátkem podzimu 57). Posílá s ním Tita (a dva bratry), aby dokončil sbírku (8,6.16-24).

# 12) Později přišel do Korintu sám Pavel (již třetí návštěva: 12,14; 13,1-2). Strávil tam zimu (57-58) a potom šel se sbírkou přes Makedonii, Filippy a Troadu do Jerusaléma (Sk 20,2-5).

# 13) Není jisté, zda se potom Pavel ještě někdy do Korintu vrátil. Podle 2 Tim 4,20 je možné, že loď, která Pavla jako vězně dopravila z Efesu do Říma, se zastavila v Korintě.

Nevíme, proč Pavel určil list vedle Korinťanů i „ všem svatým v celé Acháji“ . Připravoval si tak pole pro organizování sbírky (2 Kor 9,2)? V díkůvzdání mluví o svém utrpení v Efesu. Připravuje tak téma vlastní slabosti a síly v Kristu, které rozvine i ve vztahu ke Korinťanům.

1. část (1,12– 7,16)

1. Změna Pavlových plánů po bolestné návštěvě (# 8) (1,12– 2,13)

Pavel se nerozhodl pro tuto změnu pro lidské výhody, nýbrž protože byla součástí Božího „ ano“ ve prospěch Korinťanů. Místo nové osobní konfrontace, která by mohla budit zdání Pavlovy touhy po ovládání druhých (1,23-24), píše apoštol „ list v slzách“ (# 9), aby změnil postoj Korintských a mohl je jednou navštívit s radostí. Problém vyvolala jedna osoba (2,5-11), pro niž Pavel žádal potrestání. Když jej v tom Korinťané poslechli, přimlouvá se nyní Pavel za odpuštění a milosrdenství. Náprava vztahů Pavlovi tolik leží na srdci, že raději přeruší nadějnou práci v Troadě a spěchá do Makedonie vstříc Titovi dozvědět se, jak zapůsobil „ list psaný v slzách“ (2,12-13).

2. Obhajoba Pavlovy apoštolské činnosti (2,14– 7,16)

Úvod (2,14-16): Pavel nekupčí s Božím slovem.

Služba nové smlouvě (2,17– 4,6): Pavel nepotřebuje doporučující list, neboť Korinťané sami jsou pro Pavla doporučením (3,1-3). Služba Duchu je nadřazena službě liteře (3,4-11). Mojžíš si zahaloval tvář rouškou, když mluvil s Israelem, a tento zvyk trvá, když Israelité čtou Starý zákon. Když se obrátíme ke Kristu, rouška je odstraněna, neboť Pán, který mluvil k Mojžíšovi, je nyní přítomen v Duchu (3,12-18).

Nová smlouva: Duch oživuje služba Duchu a spravedlnosti sláva

Stará smlouva: litera zabíjí služba smrti a odsouzení pomíjející sláva

Naděje na budoucí slávu (4,7– 5,10): Pavlova síla je z Boha, přestože tento poklad je „ hliněné nádobě“ (4,7). Řečnickou ironií (4,8-12) Pavel ukazuje kontrast mezi tělesným utrpením a životem v Kristu. Na řadě protikladů (4,16– 5,10: vně/uvnitř, viditelný/neviditelný, nahý/oblečený) apoštol vysvětluje, proč neklesá na mysli. Přítomná trápení nejsou nic ve srovnání s budoucí slávou.

Služba smíření (5,11– 6,2): Přestože Pavel tvrdí, že se nechce doporučovat, je zřejmé, že hájí svoji službu (5,11-13), druhými očerňovanou. „ Kristova láska (agapé tou Christou) nás nutí“ (5,14) je krásný souhrn Pavlovy spirituality (ať už to znamená Kristovu lásku k Pavlovi nebo Pavlovu lásku ke Kristu nebo obojí). „ Být Božími vyslanci ve službě smíření“ (5,18-20) je povoláním, k němuž Pavel zve i Korinťany. Nesmí přijmou Boží milost nadarmo (6,1).

Osobní apoštolovo jednání (6,3-13; 7,2-16): Pavel nikomu nepoložil do cesty překážku (6,3). Výmluvný popis Pavlova minulého života (6,4-10) je vhodným důkazem Pavlovy otevřenosti. Nato vyzývá Korinťany, aby i oni otevřeli svá srdce pro něj (6,11-13). Po přerušení (6,14– 7,1; viz níže) vysvětluje, jakou měl radost, když mu Titus od nich do Makedonie přinesl dobré zprávy, takže „ list psaný v slzách“ zapůsobil (# 9,10). Pavel je rád, že plná důvěra se obnovila (7,16).

2. část (8,1– 9,15)

Pojednává o sbírce pro křesťany v Jerusalémě. Pavel k ní motivuje velkorysým příkladem chudých křesťanů v Makedonii (8,1-5) a příkladem Kristovým (8,9), který „ se stal pro vás chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby“ . Možná pod vlivem židovského zvyku vysílat vynikající muže se sbírkou pro jerusalémský chrám posílá Pavel v Korintě oblíbeného Tita, aby tam vykonal sbírku (a snad i doručil 2 Kor). Chce tak Korinťany přesvědčit o své bezelstnosti a přímosti. Z téhož důvodu (8,16-23) s Titem posílá bratra, známého všem církvím, a druhého horlivého bratra, svého pomocníka. O sbírce pro jerusalémské křesťany pojednává i 9. kapitola, oslovující křesťany v celé Acháji (proto ji někteří biblisté pokládají za samostatný list; proti tomu však viz spojení Korintu a Acháje v 1,1). Jako Pavel chválil v Korintě makedonské křesťany, stejně tak v Makedonii chválil Korinťany. Nerad by zažil tedy zklamání, až s ním někdo z Makedonie přijde pro sbírku. Výběrčí provázelo Pavlovo motto: „ Bůh miluje radostného dárce“ (9,7).

3. část (10,1– 13,10)

V této části Pavel podrobněji odpovídá těm, kdo napadali a zlehčovali jeho apoštolskou autoritu. Přechod od optimistické 8.-9. kapitoly k následujícím čtyřem kapitolám, plným nejistoty, jak Pavel bude v Korintu při své třetí návštěvě přijat, je nápadný. Apoštol je ochoten i přísně osobně zakročit jako ve svých listech (zřejmě v „ listu psaném v slzách“ # 9; 10,2.6.11; 13,2). Jeho autoritu mu však Pán dal k budování, a ne k boření (10,8; 13,10; srov. Jer 1,10). Kazatelé v Korintě (rádoby „ superapoštolové“ , řec. hyperlian apostoloi 11,5; 12,11) zlehčovali Pavlovu autoritu a činnost. Jsou to však lžiapoštolové a na konci budou potrestáni (11,13-15). Díky jejich útokům se nám zachoval nejdelší autobiografický Pavlův text, řečnicky velmi působivý (11,21b– 12,10). Tyto kritické okamžiky apoštolova života vynášejí na světlo nejkrásnější poklady jeho duše: „ Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný“ (12,10). Fyzické a duševní utrpení je větším znamením jeho apoštolátu než znamení, zázraky a mocné skutky (12,12). Pavel se dokonce odhodlá k chlubení se, aby dokázal svoji upřímnost ve vztahu ke Korinťanům (12,15): „ Já s největší ochotou vynaložím všechno, ano i sám sebe vyčerpám pro vaše duše. Tak velice vás mám rád. Měli byste vy mě mít rádi méně?“ To je výzva, kterou Korinťané musí velkoryse přijmout a napravit svá pochybení dřív než Pavel přijde, aby nemusel tvrdě zasáhnout (12,20– 13,10).

2 Kor je z hlediska jednotnosti nejvíce zpochybňovaným Pavlovým listem. Nechybějí ani zastánci původní celistvosti listu (podle nich pak je celý 2 Kor List D), většinou se však rozlišuj dvě až pět původně nezávislých součástí. Četnost názorů a teorií je způsobena rozličnými odpověďmi na otázku: Je přechod mezi jednotlivými částmi listu tak ostrý, že se dá vysvětlit jenom jako šev mezi původně nezávislými texty? Největší nesnáze působí kapitoly 10– 13 a 6,14– 7,1:

1) 2 Kor 10– 13: Po radostné atmosféře, vyvolané dobrými zprávami doručenými Titem (7,5-16), Pavel najednou vyjadřuje své obavy, že bude muset přísně zakročit, protože Korinťané poslouchají falešné apoštoly. Uveďme si tři možná řešení:

a) Kapitoly 10– 13 pocházejí z nezávislého dopisu, napsaného v jiné době. Pokud tento předcházel sepsání kapitol 1– 9, byl by to „ list psaný v slzách“ (List C; 2 Kor 2,3-4). Existují však důvody proti: v kap. 10-13 se nehovoří o určité osobě jako v 2,5-11, nýbrž o více kazatelích; „ list v slzách“ psal Pavel v době, kdy neplánoval další bolestnou návštěvu Korinta (2,1.4), zatímco v 10– 13 říká, že znovu přijde.

Lepší řešení předpokládá, že po odeslání Listu D (2 Kor 1– 9) přišli do Korintu „ superapoštolové“ , kteří způsobili novou krizi, na niž Pavel reaguje listem. 2 Kor 10– 13 je jeho fragmentem.

b) Kapitoly 10– 13 jsou částí téhož listu (D), ale byly připojeny poté, co Pavel obdržel z Korintu nové znepokojující zprávy. Proti tomuto řešení lze namítnout, že v listu není ani náznak takových nových zpráv.

c) Kapitoly 10– 13 jsou částí téhož dopisu (D) jako 1– 9 a Pavel je zamýšlel takto napsat již od počátku. Změna tónu řeči v průběhu listu se vysvětluje změnou tématu. Již na 1 Kor lze ukázat, že Pavel někdy pořadí témat a přechody mezi nimi nepropracoval dokonale.

2) 2 Kor 6,14– 7,1: i zde je problémem pořadí perikop. Téma o otevřenosti srdce končí v 6,13 a znovu navazuje v 7,2; 6,14– 7,1 je zřejmá vsuvka. Další záhadou je použitý slovník, neodpovídající pavlovským listům: např. Beliár a starozákonní citace (6,16-18). Koho Pavel myslí „ nevěřícími“ ? Myslí tím pohany, kteří v přístavním Korintě byli příliš volných mravů, a styk s nimi mohl věřícím ublížit? Přísný dualismus (spravedlnost/nepravost, světlo/tma, Kristus/Beliár) připomíná svou terminologií dualismus dokumentů od Mrtvého moře, takže někteří biblisté si myslí, že Pavel nebo editor listu jich použili jako pramen této části. Je-li tento text původní součástí listu, označil Pavel slovem „ nevěřící“ polemicky své odpůrce z kapitol 10– 13? Ať se rozhodneme pro jakékoli řešení, zůstane záhadou, proč tento úryvek stojí právě na tomto místě.