Slovo vynálezce poslední techologie má dnes větší váhu než slova filozofa. A právě tam vše směřuje. Co je vědomí, že jsem?
Na čipu „4004“ vyráběném od roku 1971 v INTEL je napsáno „F.F.“ dvě iniciály jmena Federico Faggin. Odborníci jej považují za první opravdový mikroprocesor (elekrotnický prvek, základní programovatelná jednotka mikropočítače) nazývají jej „the miracle chip“, protože otevřel cestu k masové informatice, jak ji známe dnes. Byla to „hrnčířská hlína“, modelovaná rukama chlapců, jako je Bill Gates. Faggin, odborník an elektroniku a fyziku, pocházející z Vicenze a vyrostlý v průmyslovém koncernu „Olivetti“ byl už v roce 1968 předčasně vyspělý „mozek na útěku“ do Sillicon Vallye, kde žije už 45 let. Na konci 70. let se rozkmotřil s Intelem a postavil se na vlastní nohy; založil mýtickou ZILOG z Cupertina, malé království pokročilých idejí pro informatiku, i když velmi výnosné. Se svou skupinou vynalezl věci jako touchpad, který dnes vybavuje všechny „notebooky i netbooky“ a byl mezi prvními, kdo vyvíjeli touchscreen. V 80. letech studoval problém inteligentního telefonu k napojení na osobní počítač (dnes máme Skype), první systémy elektronické pošty, interakci (vzájemnou součinnost) hlasu a údajů (v Itálii už brzo přijde na trh SIRI), senzory (čidla) pro digitální fotografii se svým výrobkem Foveon.
Zhnusený a otrávený supertechnologií Faggin zakládá nadaci pro studium vědomí „Federico and Elvia Faggin Foundation“. Dosáhl 70-ti let věku a rozhodl se věnovat své energie snaze vysvětlit, co to je vědomí (svědomí, povědomí). Ne však metodami Platona , nýbrž Einsteina, Turinga, Poppera a spol. V těchto dnech je velký technolog informace na vědeckém kongresu v Bergamu, který potrvá až do 21. října a v neděli přivítá James D. Watsona objevitele DNA (spolu s Crickem)
Pane profesore Faggine, vy jste nejprve pracoval na mikroprocesorech, srdci počítačů, pak na touchpad a touchscreen... ptal se Carlo Dignola.
Na srdci a kůži, ano“.
Nyní se zabýváte svou duší...
Vědomím. V polovině osmdesátých let jsem se zajímal o neuronální sítě; začínalo se něco chápat, jak funguje lidský mozek a na tom základu jsem se vrhl tímto novým směrem, abych se snažil realizovat novou informatickou součást „poznávacího“ druhu. Byla to idea sestrojit počítač, který by se sám učil a tedy by mohl rozvíjet vitální systém. To, co známe dnes, se nenaučí nic, je to stroj, který prostě dokonale a velmi rychle provede, co se mu zadá.
Člověk je ale jiná věc.
My máme schopnost vnímat smysly pravidelnost informace, která námi prochází a z nich umíme ve svém rozumu zbudovat model skutečnosti. Co se týká architektury systému a jak k tomu může docházet, jsem však udělali málo kroků. Já se vrhnul tímto směrem, neuronálním sítěmi se již mohly uskutečnit jisté struktury poznání obrazu a hlasu, které byly mnohem lepší než tradiční způsoby umělé inteligence top-down, ale po pěti letech se jasně ukázalo, že touto cestou nebylo možno dojít k vybudování poznávacího systému.
A byl jste získán ne-li uchvácen filozofickými otázkami...
Jak jsem krok za krokem studoval vědu o nervovém systému, kladl jsem si stále častěji otázku, proč nikdo nevyslovil problém vědomí. Bylo to jako „slon v pokoji“, jak se říká v angličtině, to je něco, co je nemožné nevidět, nezaznamenat, ale co nikdo nechtěl uznat. Jak funguje, co je vědomí (svědomí, povědomí), nevíme.
Jaký je rozdíl mezi dnešním počítačem a oním, kterým dokážeme chápat rozum? Je to nějaký odlišný „procesor“?
Nevíme, jak rozum představuje informaci. V současném počítači je reprezentována dvojčlennými čísly, které jsou napěchovány v paměti... V rozumu nevíme ani, kde se nachází paměť! A tím méně k jakému druhu „infomation processing“ (informačního procesu) dochází. Víme něco o fungování toho či onoho, ale to jsou kousíčky, střípky, chybí nám idea vybudování systému. Lidský rozum, jak se zdá, užívá různé přístupy (analogický, digitální, prostorový, časový), ale nechápe se, jak jsou propojeny. Zůstává velkým tajemstvím, jak všechno funguje jako systém, který je kromě toho s to vyvíjet se od dítěte až do dospělého člověka nezávislým způsobem ba dokonce sám se opravit: to je něco „magického“.
Všechna naše techologická informace je idiotství (pitomost) ve srovnání s lidským mozkem“
Nezdá se vám, že je už mimořádné, že se začíná už žvatlat tímto jazykem?
Jistě, udělali jsme náramně vellé pokroky, které nechci nijak zmenšovat. Chci jenom dát smysl úměrnosti, jak je život mnohem dále, než si myslíme. My si myslíme, že rozum je počítač: je jistě také systémem, který vypracovává informace, ale nemá vůbec charkateristické rysy nějakého počítače. Jak jednou dojdou signály, vjemy do rozumu ( tak jak je vidíme přicházet do počítače), jak jsou přeměněny v pocit, dojem? Co znamená vidět něco červeně? Tato „červeň“ odkud pochází? A co je to „forma“? Neví se ani, kde začít. Jsme v naprosté temnotě.
Vy se dotýkáte otázek, které si klade filozofie aspoň dva tisíce let.
Jistě. Dnes máme trochu více technologie, než jsme rozvinuli na psychologické, emotivní, duchovní a etické) úrovni. Myslíme si, že jsme stroje: také jsme stroje, ale ne jenom stroje. Toto je hluboký smysl mého bádání. Samozřejmě ovšem, žijeme ve vědeckém světě a tedy tvrzení jako je toto musí být dokázána: a
tato práce stojí před námi.
Řím, sv. Jan Leonardi 2012
přeložil Josef Koláček
