Lidové misie

Takové "malé" svědectví z misijního dne v Otnicích
Blaze vám, když...

Ráda bych se s vámi sdílela s jedním pestrým a na konec velmi proměněným zážitkem z misijního dne v Otnicích. Může být velkým povzbuzením, k modlitbě a k statečnosti ve všedních okamžicích našeho života.




Každý den vycházejí pomocníci misionářů tzv. "popochazeči" do ulic. Prochází vesnicí, kde se právě konají lidové misie a jménem misionářů a místního pana faráře pozývají na program lidových misií, povzbuzují ke svátostem a celkově k tomu, aby místní obyvatelé využili časmu milosti lidových misií. Ne jinak tomu bylo i dnes.

Procházeli jsme vesnicí a odbočili z takové hlavní ulice do takové menší. Vypadalo to v ní až malebně. Chodili jsme dům od domu a značili si do mapy, co jsme už prošli. Abychom nikoho nevynechali značili jsme si přímo čísla domů, kde jsme právě zvonili.
Jeden pán to nesnesl a začal na nás křičet, v tom smyslu, co si dovolujeme značit čísla domů a jakoby spustil řetezovou reakci "zla"; další pán nezůstal pozadu a také na nás spustil zaznělo také něco o brokovnici... Když ve stejném okamžiku procházel další pán řekl narovinu ať k nim domů nechodíme, že mají puštěné psy řekl to rázně a jako varování. A také to vyznělo, že by ty psy na nás pustil.

Protože mě to mrzelo, začala jsem se modlit Svatý Michaeli archanděle....a také jsem připojila střelnou modlitbu ať do toho Pán Ježíš vstoupí, že jde o ty lidi ne o nás... Procházeli jsme dál.
Vrátili jsme se na hlavní ulici a po přestávce ji vzali z jiné strany. A tím jsme znovu narazili na obchod, který jsme minuly před vstupem do malebné uličky, protože v té době byl ještě zavřený. Teď, když byl otevřený už před ním stálo několik mužů a popíjeli pivo. A protože nás Irča svým rozhodným Jo! Na otázku: Jdeme tam? Povzbudila, tak jsme šli.

A jaké bylo překvapení, když jsme v obchodě narazili na pána, který několik okamžiků předtím nás varoval před svými psy...Už nebyl tak zaměřen proti nám. Už mu někdo jiný vysvětlil, že jsme pomocníci misionářů a ne svědci jehovovy... Atmosféra už pak byla zcela jiná...

Tento zážitek mě osobně povzbudil v několika věcech:
1. Modlitba má vždycky smysl, i když se zdá, že jsme zcela bezmocní a v našich očích už není žádné řešení
2. Je třeba být odvážný.
3. Pán Bůh to vždy dobře načasuje.
4. Některé těžkosti nás učí k velké vděčnosti k Pánu Bohu.
5. "Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi. " (Matouš 5,11 - 12)










Sdílet

| Autor: Táňa Dohnalová | Vydáno dne 26. 03. 2014 | 2225 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Jak se ti líbí časopis Milujte se!? (viz www.milujte.se)


Celkem hlasovalo: 411674
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
projekt Godzone=
Jsme mediálními partnery projektu Godzone.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace