Druhý díl pojednání o denním přijímání Nejsvětější Svátosti od italského kanovníka Stefana Antoni z roku 1911. Odpovědi na pět nejčastějších námitek, proč nechodit denně ke stolu Páně.
Druhá námitka:
Nechodím k sv. přijímání, protože se obávám, že bych přijímal nehodně, svatokrádežně.
Proč se obáváš, duše křesťanská, že bys přijímala nehodně? Proč se bojíš svatokrádeže!
Víš, kdy je sv. přijímání přijato nehodně a proto svatokrádežně?
Jen tehdy je sv. přijímání nehodné a svatokrádežné, když je konáš s úplnou jistotou, že ses dopustil od poslední svátosti smíření těžkého hříchu.
Zdůrazňuji tato slova, abys sis je dobře promyslel a zapamatoval. A věz, že je to učení církve, která zakazuje sv. přijímání jen tomu, kdo se cítí vinným - tedy tomu, kdo si je jist, že má na svědomí těžký hřích, ze kterého (i když jej už litoval) se ještě nezpovídal.
Nechci tě podezřívat, jako bys ty patřil k těm nešťastníkům, kteří vědí jistě, že je hyzdí skvrna těžkého hříchu!
Běda ti, je-li tomu tak! Pak k tobě volám: Pro Boha!
Lituj hned svého provinění, oškliv si jej a vyzpovídej se co nejdříve. Neboť kdybys právě teď, když tyto řádky čteš, náhlou smrtí bez lítosti nad svými hříchy sešel ze světa, ztratil bys Boha!
Ztratil bys Jej, aniž bys Jej více uzřel, ztratil bys Jej pro věčnost a byl bys smeten do propasti věčné…!
Ale ty namítáš, že nevíš, že nerozeznáš, zda jsi ve stavu těžkého hříchu.
Tady ti říkám: Právě proto, že to nevíš a nepoznáváš, je zřejmé znamení - že nejsi jist, že bys ses dopustil smrtelného hříchu.
Jdi tedy klidně ke sv. přijímání, budeš přijímat hodně. V takovém případě učí také svatý církevní učitel sv. Alfons, abys vzbudil upřímnou lítost, a pak že jistě dobře a s užitkem přijmeš Tělo Páně.
Když tedy pochybuješ, zda jsi ve stavu těžkého hříchu, máš o další důvod navíc, abys šel ke stolu Páně, protože by těžký hřích, který bys nevědomky měl na svědomí, jak jsem již řekl, byl by ti sv. přijímáním odpuštěn.
Duše křesťanská! Zažeň proto zcela ze svého srdce nicotnou bázeň, že bys nehodně a svatokrádežně přijímal, pokud nemáš naprostou jistotu, že ses dopustil těžkého hříchu.
Upřímně lituj těch hříchů, o kterých pochybuješ, zda-li ses jich dopustil (tedy v tomto případě nic), a jdi klidně ke stolu Páně.
Tvé přijímání bude v pravdě svaté a užitečné.
Jdi bez váhání, abys přijal tvou eucharistickou lásku, jdi s důvěrou a úplnou odevzdaností k Němu a budeš moci zvolat, přesvědčen o účinnosti tohoto živého a oživujícího těla:
„Jak milý je Tvůj duch, Pane, když své syny dobrotivě občerstuješ nejlahodnějším chlebem sestupujícím s nebe, abys jim ukázal svou slast.”
(T. Kempenský: Následování Krista, kn.4, kap.13)
Pokračování.
První námitka: Jednám nesprávně, když nepřijímám denně při mši svaté Nejsvětější svátost oltářní?
Zdroj:
ANTONI, Štěpán. Proč, duše křesťanská, nepřijímáš denně svatostného Spasitele, kdykoli obcuješ mši svaté?. V Olomouci: Stefano Antoni, [1911]. s. [1a].
Dostupné také z:
DigitalniKnihovna/VKOL
