Přepis (+ video) rozhovoru s vizionářkou Ivetkou ze dne 1. srpna 2020, při kterém vzpomíná na zjevení, která se odehrála před 30 lety v Litmanové.
Včera jsem si četla brožurku, která je velmi ubohým zachycením (zjevení v Litmanové) - vícekrát se tam opakuje varování pro Slovensko.
Panna Maria přišla vyzývat (bylo to 3 x, co se dotkla tohoto tématu), a pokaždé mluvila o tom, že lidé se shánějí po tom, mít věci – MÍT. Že lidé nechtějí BÝT, chtějí MÍT.
A že to je katastrofa, ke které se schyluje. A přicházelo sem tisíce lidí, kteří si mysleli, že je to něco strašidelného, co se nám teď stane. Prostě, že začnou z nebe padat ohnivé koule a odehraje se nějaká ohromně zlá věc, která nás všechny zkosí.
A očekávali jsme, že tato katastrofa bude mít tuto dynamiku. Že to bude hlava nehlava – že prostě všichni nějak budou trpět.
Avšak – včera jsem měla dojem, když jsem to opětovně četla, že Panna Maria nemluvila o tom, co se má stát jako trest, ale mluvila o tom, co se děje a není to rozeznatelné jako něco, co nás ochuzuje.
Mluvila o katastrofě, která se odehrává, která je v srdci hluboce zakořeněná a člověk jí podléhá proto, že není okatá, nevyčnívá, nebuší, nekřičí, není senzací nebo nás nepřivádí k šílenství.
A že tento druh katastrofy je daleko záludnější. Protože to, co nám ubližuje, stojí za našimi zády a my to nevidíme.
A ten samotný postoj, na který upozornila Panna Maria na tomto místě: že člověk se neustále koncentruje a zabývá tím, jak MÍT a ne tím jak BÝT. To je to strašné, co se nám děje.
Ta nenasystost a nenaplněnost – neustále si doplňovat chybějící bytí.
Je to jak vystrašené dítě, které neví kým je, a tak potřebuje hromadu hraček, hromadu všeho kolem sebe – aby oklamalo v sobě ten pocit, že je ztracené.
A to se nám, koneckonců, může stát i v duchovním životě.
To nemusí být vysloveně materiální věc. To nemusí být jen (jak se mnohokrát přetřásá) s penězi, sexem – věcmi, které jsou evidentní, že někam mohou člověka svést, zavést, pomýlit.
Koneckonců, to mohou být i duchovní věci.
Může to být to, co si o sobě myslíme a nejsme.
Nebo to mohou být ty vnitřní jistoty, že víme, co je černé a co je bílé a podle toho můžeme každého a všechny odsoudit. To je také něco, co MÁME, ne to, čím JSME.
Takže myslím, je to tak širokospektré – chtít MÍT věc - že z toho nikdo není vyňatý.
Další video, ve kterém Ivetka vzpomíná na první den zjevení:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak. Používáme phpRS - redakční systém zdarma.
