V sobotu odpoledne se téměř zaplnil kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Stálkách.
Obec si připomínala 700.výročí vzniku a tak lidé přišli Pánu Bohu poděkovat.
Poutní mši svatou sloužil místní kněz - P.Milan Plíšek.
Několik myšlenek z promluvy.
Slavnost Nanebevzetí by měla patřit do života každého z nás. Je to skutečnost se kterou se počítá, že člověk bude přijat, že vstoupí.
Tam, kde je Ježíš, tam kde je Bůh.
Z dnešní liturgie víme, že lidé slyšeli Boží slovo, věděli co mají konat, ale dělali to po svém.
A toto Nanebevzetí se stalo něčím nedosažitelným. Jakoby cesta, most byl zbořen. Jak se tam dostaneme?
Pán Ježíš přichází a vše bere na sebe. Odpouští hřích….
Je to něco, pro co musí člověk nejdřív něco udělat. Přidat ruce k dílu. Jak, jakým způsobem?
Pán Ježíš říká:“VĚŘÍŠ?“ To je ten nejzákladnější a nejnutnější postoj!
A Bůh s námi počítá. I Panna Maria se učila prožívat víru, přestože byla plná milosti.
Za komunistů bylo náboženství „zavřeno“ v kostele. Nebylo procesí, nebylo nic.
Člověk, který prošel svět tvrdí, že v málokteré zemi se ve všední den zpívá, hrají varhany, jsou při bohoslužbě ministranti.
Kostel je místem, kde se vytvořila liturgie, kde můžeme prožívat něco výjimečného – oslavovat Boha. A Panna Maria nás celý život provází.
Ať je nám tedy blízko, ať ji vzýváme při modlitbě - vše je projev víry.
A ať jako David hledáme způsob, jak to udělat, aby to bylo dobré.
Ať kráčíme tou cestou s radostí,
že jsme v životě přiložili ruku k dílu Božímu a měli tak podíl na té slávě v nebi.
