Katolická charismatická konference
Jsme mediálními partnery Katolické charismatické konference.

Foto

Poděkování za úrodu ve Starém Petříně

Poděkování 2016 Malé ohlédnutí za nedělním dopolednem, v němž jsme Pánu Bohu děkovali za letošní úrodu a dary lesa.







Scházíme se ke slavení mše svaté, abychom Pánu Bohu poděkovali.


Poděkování 2016




Poděkování 2016




Poděkování 2016




Poděkování 2016

...Dnešní texty hovoří o vděčnosti.
K tomu vděku je potřeba vychovat, to není samo od sebe.
Dítě přijde za maminkou a říká:“ Babička mi dala bombon.“Maminka se zeptá:“A poděkovals?“ Ono si to pamatuje, že má poděkovat, že si toho má všimnout, že to není automaticky. A tak vychovávat i SEBE! Potřebuji impulz, potřebuji nějaký vzor, abych to vnímal? Je to potřeba, tak to má být.

Kdysi jsem říkal, já to připomenu. Jedna mladá maminka vyprávěla: „ Když moje babička chtěla navštívit svoji matku, potřebovala na to tři dny. Jeden den jela kočárem k ní, druhý den byla s ní a třetí den se vracela zpět.
Moje maminka potřebovala dva dny. Sedla do vlaku, celé odpoledne a večer si povídali a ráno jela vlakem domů.
Já když chci navštívit maminku, tak jedu autem půl hodiny. Jsme tam 10 minut, děti zlobí, že je to nudí. Tak se rozloučíme a odjedu.
Říkám si, jak dlouho bude u mě moje dcera, až mě přijde navštívit?“ To je pokrok?!

Lidé chodili ve vsi nebo v lese ke studni pro vodu. Čekali a povídali si.Cestou domů nesli těžké nádoby, šli pomalu a přemýšleli o tom co slyšeli.
Přišel pokrok. Zavedl se vodovod, otočí se kohoutek. Člověk nemusí přemýšlet. Všechno je dané.
Ten pokrok, který nastal a je – já často žasnu nad těmi stroji, které nemohu ani předjet, protože jsou veliké, dostanu strach. I když je člověk u toho – ten pokrok nikdy nepřiblížil lidi k Pánu Bohu. Nikdy. Jsou to takové ty věci co usnadní život, ale k Pánu Bohu nás nepřiblíží.
To musíme my. A tak se o to máme snažit. Máme život lehčí, ale JSME ŠŤASTNĚJŠÍ JAKO LIDÉ?

V jedné knize se píše, že na hřbitovech v Anglii jsou vysázené ovocné stromy. Jakoby člověk mezi tím co je mrtvé, hledal život. Tak je v tom člověku touha po věčném životě, ať si to přiznáme nebo ne! My chceme, Pane, tady být, my chceme žít a Bůh nabízí věčný život s Ním.

Tak i PODĚKOVÁNÍ ZA ÚRODU je vyjádření, že nic není samozřejmost. A není to jen o těch bramborách, obilí, zelenině a nějakém zvířectvu, ale jsou i jiné dary.
Veliké dary – já jsem vám přinesl věčný život. S odpuštěním, v lásce. Věčný život – to přebije každý dar. A to je důležité.

My když chceme vytvářet budoucnost, jako že něco bude, musíme se jakoby vrátit do minulosti.
Zemědělec sklidil úrodu a někde uložil osivo, to co bylo z minula, nám vzešlo, vyrostlo, sklidili jsme. My se k tomu vrátíme, abychom to vložili do země a aby to v budoucnu vyrostlo. Musíme se jakoby ohlížet zpátky. Nemůžeme pořád jenom dopředu. A člověk z toho co bylo, se má také poučit, co bylo dobré.

Jako člověk, který nemá rozum by řekl: “Zase prší.“ A zemědělec řekne:“Bohu díky.“Protože to vnímáme jako věci automatické, ale ono to není samozřejmé a tak snadné!
Je spousta příčin a možností, aby to nešlo. A my prosíme, aby to šlo. A takový člověk, který je závislý na počasí si uvědomuje: „Ano, Pane Bože, jestliže nedáš, tak nebude.“ Jsou lidé, kteří prosí o déšť, když je sucho. Kteří se modlí, aby pršelo. Kteří se modlí za to, aby se stalo, neboť odpovídají za druhé lidi. A to není jednoduchá věc, tam se asi snadno nespí, když nevíte, co bude zítra.

Jedna židovská anekdota říká, že krejčí chce, aby už bylo vzkříšení z mrtvých, protože všichni budou potřebovat šaty. Druhý mu odpovídá, že krejčí vstanou taky. Ale oni neznají současnou módu, tvrdí první.
Co je pro nás móda? Já nemyslím oblečení.
Co by pro nás mělo být módou? Pro křesťana, pro věřícího člověka?
Je to co někdy během roku slyšíme v kostele v evangeliu, kdy Pán Ježíš se dívá na lidi, jak jdou v chrámu a do pokladnice dávají dary. Velké dary a chudá vdova dá halíř – skoro nic. Pán Ježíš říká, že ona dala nejvíc, protože dala všechno, tím dala sebe. A to je ta móda pro křesťana.

To je na konci časů potom – do čeho ses oblékl? Ano Pane, oblékl jsem se (už nejsem já, ale žije ve mně Kristus) do Tebe! To je můj život, to je móda, to je to nejlepší, to je nač se bude potom hledět!
Že jsme odevzdali Pánu celý život. Co jsme dělali – práci, že jsme s Ním byli rádi, že jsme to dělali pro Něj.


A tak kéž se ta vaše práce, která je v lese, na polích, která je nějaká činnost, kéž člověk vnímá – ano já mohu spolupracovat Bože na tom, co jsi stvořil, já to mohu udržovat. Já s tím mohu něco dělat! Ty jsi mi tu možnost dal.
Kéž se nám to daří a Pán Bůh nám žehná.
A já na závěr promluvy požehnám ty dary, abychom za ně Pánu Bohu poděkovali...



Poděkování 2016




Poděkování 2016




Poděkování 2016




Poděkování 2016




Poděkování 2016




Poděkování 2016

Bohu díky.
Velké poděkování patří také trubačům a chrámovému sboru ze Ševětína.
Foto: Pan Adolf Vrba



Sdílet

| Autor: Jana Jičínská | Vydáno dne 10. 11. 2016 | 393 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Loading
Doporučujeme:
Anketa:
Jak se ti líbí časopis Milujte se!? (viz www.milujte.se)


Celkem hlasovalo: 150889
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
projekt Godzone=
Jsme mediálními partnery projektu Godzone.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace