Dne 26.května 2020 papež František potvrdil hrdinské ctnosti a zázraky "Božích služebníků" Simeona Cardona a pěti druhů trapistů umučených z nenávisti k víře 13. května 1799 francouzskými jakobíny. Jak se to týká nás? Mezi nimi je i Čech P. Dominik Zavřel - první český eucharistický mučedník Francouzské revoluce
P. Dominik Zavřel, narozený roku 1725 v Chodově v pražské arcidiecézi v Čechách, křestním jménem Jan Chrysostom, se stal dominikánským řeholníkem pražské kongregace sv. Sabiny: v této kongregaci dosáhl úřadu magistra, cítil však stále vnitřní podněty a slyšel hlasy, že si ho Pán přeje mít na jiném uzavřeném místě, aby se s Ním více v samotě spojil. Odešel do Říma a z Říma do středoitalského Casamari ve věku 51 let, v květnu 1776, jako novic tam přijal obláčku z rukou opata Ballandaniho 5. června 1776 a slavné sliby složil do rukou opata 6. června 1777. Po třiadvaceti létech nejpříkladnějšího trapistického života tam ve věku 74 let vydal vrcholné svědectví své živé víry.
Události zachytil Pamětní spis o zavraždění šesti mnichů a vyplenění tohoto trapistického kláštera v Casamari:
"Když dne 13. května 1799 procházelo kolem francouzské vojsko od Neapole, v počtu asi patnácti tisíc mužů, větší část táhla dále od tohoto kláštera v Casamari. Někteří vojáci chtěli jíst a pít. Kolem dvacáté hodiny, poté, co se opili, otevřeli ve sklepě sudy a vylévali víno na zem, asi pětadvacet sudů. Z nádob vylévali na zem i olivový olej. Šli do kostela, vzali ze svatostánku pyxidu,
rozházeli po zemi konsakrované hostie. Když si mniši a laici povšimnuli takové bezbožnosti, Otec Don Dominik Zavřel a pan Dom Bernardino Cianchetti posbírali hostie, vložili je do mosazného kalicha, a uložili je do svatostánku v sakristii, který byl ve větší skříni.
O chvíli později Francouzi přišli do kostela, rozbili mramorový svatostánek na hlavním oltáři: rozbili všechny skříně a relikviáře v sakristii. Při tom rámusu přiběhl jeden jejich důstojník se šavlí v ruce, aby vyhnal vojáky: vzal ze skříně řečený kalich a odevzdal ho Fra Giovanni Domenicovi Cocovi (Celmi) a ten ho dal Fra Eustachiovi (Miglioratimu), skryl si ho na hrudi a zanesl ho k oltáři v kapličce v Infermerii a uložil ho do něj. Onen důstojník ho provázel s tasenou šavlí, aby ho chránil před útoky ostatních Francouzů.
Po krátké chvíli tam šel jeden voják, vzal onen kalich, a rozházel po zemi hostie. Šel tam Fra Dosideo, aby se pomodlil a nalezl tam P. Dominika, který právě hostie sbíral; prohlížel podlahu, kde jsou, a říkal to P. Dominikovi. Pak přišel Fra Albertino (Maisonade), chórový zpěvák, a činil totéž: plakal spolu s nimi nad tímto neblahým případem. P. Dominik sesbíral všechny hostie, zavinul je do korporálu a uložil do oltáře.
Sotva to udělal, přišli tři vojáci, prohledali všechny tři mnichy, a protože u nich nic nenašli, vzali si z oltáře řečený korporál s hostiemi: po všech třech žádali stříbro. Ti jim odpověděli, že ho nemají: dali tedy Fra Albertinovi dvě rány šavlí do hlavy a ten během několika minut zemřel v téže kapli. Další dvě rány šavlí dali Fra Dosideovi z Pofi, jednu do boku, a jednu do pravé ruky. Omdlel a upadnul.
Otci Domu Dominikovi dali dvě rány šavlí do hlavy a další do těla. Vydechl se slovy Jesus Maria, také v kapli. Po čtvrt hodině se řečení Francouzi vrátili a znovu (kapli) prohledávali. Povšimnuli si, že Fra Dosideo ještě dýchá: zdvihnuli ho za kápi a prudce ho srazili k zemi a říkali přitom: "Nechtěli jste nám dát stříbro, tak si pospěte".
Všem třem stáhnuli boty. Po krátkém čase se probral a utekl. V cele vedle cely Otce opata našli Francouzi převora a celeráře; i on, P. Dom Simon Maria (Cardon) z Paříže, byl mučen ranami šavle a sekery; rozpoltili mu hlavu na několik kusů a rozkrájeli prsty na malé kousky.
V chodbě noviciátu byl zabit výstřelem z muškety a ranami šavlí Fra Modesto z Burgundska, profesní konvrš, někdejší
řeholník ze Sept-Fonts, svrchovaně příkladného života. Pod křížem, když se jde do refektáře, byl zasažen výstřelem z muškety a raněn šavlí milánský Fra Zosimo, profesní konvrš: schoval se a po třech dnech chtěl jít do Bauca pro poslední pomazání a když se vydával na cestu, zemřel mimo klášter. V chodbě noviciátu byl zavražděn ranou z pušky a šavlí Fra Maturin z Paříže, oblát. Zemřel ve své cele. Milánský Fra Egidio byl smrtelně raněn puškou a šavlí do rukou a do hlavy".
Tolik říká dobový zápis. Je třeba poctivě říci, ke cti čestných mužů z řad francouzského velení, že jakobínským antiklerikálním běsněním marodérů byl hluboce otřesen i adjudant général chef de brigade, Paul-Charles-François-Adrien-Henri Dieudonné Thiébault (1769-1846), jenž jen o několik hodin později nalezl poslední dodýchávající trapisty a marně se s francouzským štábem pokoušel nalézt viníky masakru, aby byli potrestáni.
Není se tedy třeba obávat možných ideologizujících zneužívání nového svatořečení, naopak, věrnost těchto mučedníků reálné přítomnosti Ježíše Krista v Nejsvětější Svátosti oltářní zůstala trvale v jejich paměti a svým způsobem přispěla i k jejich podpoře Bonapartova převratu z Brumairu (9. 11. 1799) a jasně kritické orientaci vůči radikálním jakobínům a nakonec k uzavření Konkordátu mezi francouzskou Republikou a Svatým stolcem z 15. 7. 1801. Stovky následných vyslyšených modliteb a ověřených zázraků uzdravení na přímluvu casamarských mučedníků nyní vedou k jejich "povýšení ke cti oltářů" a veřejné úctě.
Zdroj: Měsíční zpravodaj novobystřických občanů – F. J. Holeček, srpen 2020
