Lámat u dětí stud znamená lámat jim charakter
„Moderně“ pojatá sexuální výchova je postavená na odbourávání
přirozeného studu a intimity. Co lze od takového sociálního
experimentu očekávat?
Kde je ostych, kam se poděl stud,
kde ctnost ještě může odolat,
když nestoudnost všude vládne,
když má bezpráví nad právem moc
a lidé už nebojují,
aby odvrátili hněv bohů?
(Euripidés, Ifigenie v Aulidě)
Někdy okolo roku 405 př. Kr. byla v Aténách
uvedena Euripidova tragédie o králi
Agamemnonovi, který obětoval vlastní
dceru, aby změnil směr větru a lodě řeckého
vojska mohly vyplout proti Tróji.
Vyznění dramatu je k jeho rozhodnutí
kritické, a – jak víme – Agamemnon byl
za ně po návratu potrestán: zavražděn
vlastní manželkou, Ifigeniinou matkou.
Chór, který vyjadřuje komentář
k ději, přednáší slova, jež cituji v úvodu.
Poukazuje na to, že má-li člověk jednat
spravedlivě, musí být schopen studu, a že
nespravedlnost je nestoudností.
Nestoudnost všude vládne
Před několika lety v debatě o sexuální
výchově vyjádřil jeden z našich sexuálních
byznysmenů, Radim Uzel, názor, že
je skandální, když se v dnešní době ještě
někdo stydí. Vlastně měl v jistém smyslu
pravdu: za léta komunistického tlaku
spáchali mnozí z nás činy, za které by se
měli stydět, protože se pod tím tlakem
prostě zlomili. Trval příliš dlouho.
Není divu, že v nynější popřevratové
době narážíme – zejména v ekonomické
oblasti – na jevy, jež nám dovolují říci, že
„nestoudnost všude vládne“. Souvisí to se
sexuální výchovou, kolem níž média rozpoutala
menší bouři? Domnívám se, že ano.
Kritika náboženství
I když jde v kauze sexuálního průmyslu
na prvém místě o peníze, má i své vzdálenější,
ale přednější cíle. Hlavním cílem je
náboženství, přesněji řečeno křesťanství.
Jak už před několika lety řekl ve své
pražské přednášce profesor Krzystof Legutko,
byla pro nás na „Východě“ spojitost
mezi kritikou náboženství a sexuální morálkou
nová. Freudovský moment v kritice
náboženství naši komunisté nepoužívali.
Církev byla kritizována pro své údajné
bohatství, zištnost a podobně. Argument,
podle něhož je náboženství sexuálně represivní,
se objevil nejdříve na Západě
v souvislosti s revolucemi 60. let.
Ale v okamžiku, kdy padla železná
opona, se proticírkevní agitátoři freudovského
argumentu rychle chopili a protikřesťanská
propaganda se na obou stranách
Evropy propojila, řekl tehdy Legutko.
Neměl tak docela pravdu. Agilní komunisté
„chytili vítr“ dříve. Pracovala
jsem před převratem v pražském Endokrinologickém
ústavu, kde lékaři dostávali
od nakladatelství Avicenum rukopisy
k recenzi, a tehdy jsem si toho všimla.
Tak komunista, který působil jako závodní
lékař ÚV KSČ, sepsal příručku o sexu
pro starší lidi, kde vřele doporučoval
pornografii. Nevím, zda knížka skutečně
vyšla, protože recenzující lékař ji vysloveně
strhal, ale nová linie proticírkevního
boje už byla tady.
Potlačování přirozeného studu
Podnětem k současné debatě se stala příručka
o sexuální výchově, kterou vydalo
ministerstvo školství.
Vyjádřila se k ní i řada lidí, kteří konzervativci,
tím méně katolíky, nejsou.
Například advokát Tomáš Sokol poukázal
na to, že nutit děti, aby v přítomnosti
ostatních vypovídaly o svých intimních
záležitostech, je porušením jejich lidských
práv – žádný dospělý by si to nenechal
líbit.
Požadavky sexuální výchovy znamenají
právě prolomení studu. Na dětech
základní školy se požaduje, aby uvedly
sprosté výrazy v oblasti sexu a aby je
společně recitovaly. Já sama znám řadu
sprostých slov týkajících se sexu a vím,
co znamenají, ale nikdy jsem je sama
nepoužila. Bránil mi v tom právě stud.
Jakým právem se požaduje na dospívajících
dětech, aby potlačovaly svůj přirozený
stud a učily se sprostým výrazům?
Sexuální byznysman Radim Uzel
se ale rodičovským postojům vysmívá
s tím, že oni se bojí „morální zkázy
mládeže“. Rodičovské postoje zesměšňuje,
protože děti považuje za materiál
sloužící k sociálnímu experimentu. Vyhrožuje,
že v nejbližší době bude vydána
ještě drsnější publikace, která bude např.
prosazovat pozitivní přístup k homosexualitě
a transsexualitě. Dále se mají děti
seznamovat s problematikou lesbických
Co se stane, bude-li se
v dětech stud násilně lámat,
například právě cestou
sexuální výchovy?
Pietro Perugino: Boj lásky a čistoty, detail (1505)
Foto: Wikimedia Commons
8 res.claritatis.cz – svět katolickýma očima
Res Claritatis MONITOR ze života spol ečnosti 4. prosinec 2011
rodin. Mají přijmout tvrzení, že lesbická
žena může být dobrou matkou. Proto je
třeba umožnit rodičovství i homosexuálním
párům atd.
Útok na důstojnost člověka
Celá koncepce sexuální výchovy, jak ji
přinášejí obchodníci se sexem, útočí
na důstojnost člověka, na jeho sebeúctu.
Tak říká Euripidův chór:
Byť každý z lidí byl jiný
a každý choval se jinak,
ryzí člověk se pozná.
I ten, kdo se poučit nechal,
v sobě utuží ctnost.
Moudrost ví, co je stud,
dá nám nahlédnout pravdu –
odměnou za to je radost,
že víme, jak máme jednat.
To všecko životu dává
jeho trvalou slávu –
je veliké důstojně žít. …
Vztah k ženám
Do obhajoby lidské, zejména ženské důstojnosti
se odvážně pustila paní učitelka
Arjana Shameti a novináři se do ní obuli
s arogancí, kterou si rezervují pro ženy
„politicky nesprávných“ názorů. (Moje
vlastní zkušenost…)
Tento aspekt debaty ukazuje na další
otazník nad „sexuální výchovou“. I když
její petrnouškovské pojetí útočí na stud
každého normálně cítícího dítěte, jsou
dívky postiženy mnohem více. Řekla
bych, že vlastně celá tradiční sexuální
morálka je uzpůsobena především
k ochraně žen a že odbourávání tradičních
pravidel chování k ženám je útokem
na jejich důstojnost. Stalo-li se v posledních
letech na univerzitních kampusech
pravidlem, že se nerespektuje rozdělení
umýváren na mužské a ženské, pak není
ponižující jen to, že se mladé ženy musejí
svlékat před cizími muži, ale ještě více
to, že jsou zmanipulovaným hlasováním
nuceny s tímto uspořádáním „souhlasit“.
Místo studu nestydatost
Stud, jak naznačuje Euripidés, je poměrně
široký pojem a nevztahuje se jen k sexualitě.
Stud pociťujeme, kdykoli se naše
chování odchýlí od normy, se kterou se
ztotožňujeme. Někdy nám tuto odchylku
signalizuje dřív, než si svou chybu uvědomíme.
Co se stane, bude-li se v dětech
stud násilně lámat, například právě cestou
sexuální výchovy? Procedura je to
ponižující, jak právem řekla paní Shameti,
a dopady mohou být různé. Jemnější
povahy se stáhnou do sebe a budou se
vyhýbat určitým situacím resp. určitým
lidem, ale robustnější nátury mohou
přijmout představu, že stud je zbytečný
a netřeba se jím řídit. A tak se naučí bez
mrknutí oka vyslovit lež a s přátelským
úsměvem vám budou tvrdit do očí, že
černé je bílé – a bílé, pravda, je černé.
Tuto schopnost využívají například politici,
ale hotovými mistry v ní jsou bývalí
estébáci: dodnes vám neposkytnou skutečnou
informaci, ale říkají vám vždycky
to, co si myslí, že chcete slyšet. Tvrdím-li,
že sexuální výchova v petrnouškovském
pojetí může vést k nestydatosti, mám
na mysli právě ony širší dopady.
Křesťanská výchova hájí přirozené
hodnoty lidskosti
Lámat u dětí stud znamená lámat jim
charakter. Naopak křesťanská výchova,
která respektuje stud dětí, jejich charakter
posiluje. Křesťanská výchova tak
hájí přirozené hodnoty lidskosti, přirozenou
důstojnost člověka. Zdůrazňují-li
novináři, že pouze křesťané, resp. katolická
církev, odporují sexuální výchově
v petrnouškovském pojetí, dávají naší
společnosti problematické hodnocení:
jsou to opravdu jen křesťané, kteří ještě
hájí lidskou důstojnost? Byli bychom jen
rádi, kdybychom v této obraně lidskosti
nebyli sami.
Michaela Freiová
(Mezititulky redakce)
Michaela Freiová, publicistka
a překladatelka,
spolupracovnice
Občanského institutu
a Res Claritatis
Převzato z RC MONITORu číslo 23/2011 -> toto číslo naleznete
zde.
