Zajímavé...

Nosit květy

Pro chvíle zastavení či rozjímání přinášíme básně, které nám zasala slečna Marie Křivánková.





Nosit květy

Nosit květy ve svých dlaních,
najít perlu z nebe,
najít kousek kříže v srdci,
v něm Ježíši Tebe.

Chtěla bych rosu otřít
z Tvého krvavého čela,
chtěla bych najít,
co ztratila jsem
a vidím stále víc,
že ve sluneční záři na vlnách
svítí i oslavený kříž.

Až opět půjdu spát,
dřív v srdci s Tebou
budu slavit vzkříšení,
aby až v nebi uvidím Tě v tvář,
bylo mé aleluja pokračováním písně.

Ať nežiji já a když prázdno je ve mně,
kéž chválí Tě za mě vyprahlá země.
Ať nežiji já a když voda se valí,
ať poslední co zbylo - má touha Tě chválí.
Když v propasti budu dál - své srdce Ti dám.
A v temné noci,
která stále ztemnělejší může být,
věřím, že Král v ní bude žít.

Za vonných květů a mastí
zavinutý do plátna,
ať u fontán a lesních tišin
zní zvonky tajemství,
že to, co žiji, je Pána vítězství.

Do mokří bažin Maria půjde s Tebou dál.
Měj srdce jako Ježíš, když s ním jdeš,
znamením, že On v tobě a ty v Něm,
buď ti,že bojuješ.

Ve vůni fialek najdeš ztracený ráj
až k večeru zapadne slunce do tvého srdce,
řekni jen směle – slavné vítězství!
Ozvěnou již slyším,
jak začíná se věčný den a zvony zní.





Tak pojď

Pojď a neříkej už stůj,
tak pojď, když chceš být můj.

Pojď a nedívej se, že ten má víc,
kdo nemá Boha, nemá nic.

Nedívej se na to, že on má
hodně peněz, penězům,
těm nikdy nevěř.

A nehleď na to, že on má hodně času,
když ty se modlíš.
Jakou cenu má ten čas,
to se jednou dozvíš.

A nebuď nikdy pyšný,
to teď každý rád,
místo druhé miluje vlastní šat.
Krade lásku těm,
kdo jí potřebují k životu,
na chudých on nevidí
žádnou novotu.

Pojď za tím, kdo ti vždycky pomoh,
tam, kde je tvůj pravý domov.
Pojď a neříkej už stůj,
pojď, když chceš být můj.





Po stopách zavátých

Když na smrt jde nevinný,
tu zabodne se do mě
kus trnové koruny.
Říkáš:"Ty se mi jen zdáš!"
Když propuštěn je na svobodu
znovu Barabáš.

I když denně opadne ti lásky květ,
zažiješ že svět zaznamená jenom led.

Že Láska zvítězila
najdeš už jen v stopách zavátých.
Litera zabijí,
já přál si své Království vidět v očích tvých.

Všichni hledí tam, kde poklad mají,
a na nádvořích mého Srdce bolest neutají.

Vítězíš, když sláb kráčíš dál,
na této cestě ztrácel krev i tvůj Král.

Zraněným přec v prachu dáváš nalézt sebe,
ale pyšný i když viděl by Tě neuvěří v Tebe.

Jen v mém Srdci, které bije v tobě,
můžeš ukřižovat lásku svou.

A den po dni budeš chodit ve tmě,
osvětlen jen Pravdou mou.

Když v posvátných stopách
vítr zavane i život můj,
na rozcestích světa
chtěla bych zanechat obraz Tvůj.
Aby každý kdo půjde tudy přečet,
jen v Duchu a Pravdě je Život,
který dá ti pečeť.

Až uslyšíš hlas Beránka,
to po posvátných stopách přišel opět Pán,
kdy tvé stopy skryly se v Jeho,
když chodil jsi v tmách.

Na čele máš vypálené znamení kříže
a v duši ještě trochu zemské tíže.
Ale pod Mariinou nohou
je rozdrcen již temnot kníže.

Pod znamením této Lásky roztaje i led,
když dovolíš Bohu a daruješ mu
i poslední svůj květ.
A Království přichází ve věčném -teď-.

I zavátý život zaznamenal tlukot Srdce,
a zvedl se závoj jara, na příchod toho Dárce.

Odváté stopy vidím již jen zdáli,
když vracím se Domů k věčnému Králi.





Povolání

Kroky Tvé kde jdou a Srdce Tvé kde zní,
tam Boží dotek všechny touhy pozmění.

Sám možná chtěl jsi jinou cestou jít,
však já předešel tě a nabídl květ,
chceš-li, skus přivonět.

Dřevo kříže, pět mých ran,
u paty kříže Magdaléna, Maria a Jan.
Nabízím ti podíl na mé Oběti.
Vzpomínáš, jak v dětství říkals bratru:
„Jdi ty, jdi ty!“

Teď zvu já tebe za přítomnosti nebe,
kdo půjde, kdo může pochopit?
Kdo bude svým nepřátelům nohy mýt?

V lidském těle Boží Synu,
vzal jsi na sebe naši vinu.
V každé bolesti a stínu,
v radosti, nikde Tě neminu.
Je možné s Tebou žít,
je možné zasnoubený s Tebou být.
Já jsem v Tobě, Ty jsi ve mně,
oběť v Oběti je živá, nová, zpřítomnělá.
To jsi, Pane, chtěl, aby svět skrze mě zahořel.
Jak milá byla tvá slova:
„Půjdu já, oběť Tobě podobná.“
A na dvanáct trůnů až přijde čas,
pozve Tě Tvůj Pán zpět zas.
Milovat, už navždy žít a soudit svět.
Kdo můžeš pochopit, pochop,
co znamená pro Krista žít,
nemít již svůj čas, v oběti jen Krista mít.
Jak na kříži dohasíná Láska a již nikdy nezhyne.
Jak dává ti Matku, Ducha
a Jeho pohled na tvé tváři naposledy spočine.

Již vybral sis své jméno,
již vybral sis svůj šat.
I já jednou obléknu tě
připraven království ti dát.

Snad jsi někdy váhal,
ale pak již nikdy nebudeš.
Co oko nevidělo a na mysl nevstoupilo,
v tom navěky spočineš.

Abba Otče, chci Tvou chválou navždy být,
jak za života na Zemi u Tvých nohou dlít.
Ponořen v Trojici Boží,
jak na počátku jsi mě stvořil –
již neporušen k obrazu Tvému –
jen Láskou být.




Sdílet

| Autor: Bohumila Hubáčková | Vydáno dne 05. 01. 2011 | 6849 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Doporučujeme:
Anketa:
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace