Měla jsem teď skoro 14 dní dovolenou a prožila jsem v ní mnoho pěkných chvil a setkání a o jedno takové setkání bych se s vámi nyní chtěla podělit.
Je neděle "Křtu Páně" a já jsem pozvána do farnosti Pozořice, abych zde mohla prožít krásnou chvíli při adoraci a svátostném požehnání a tak zakončit tu letošní dobu vánoční a s Božím požehnáním vstoupit do mezidobí, které tak často bývá jen rutinou, ale kam je také možné přinášet Ježíše - Boha.
Po adoraci jsem měla pro místní farníky připraveno povídání o misiích na severu Čech - o Jeníkovu. Společně s prezentací jsem povídala o našem působení ve farnosti Jeníkov, o tom, jak se začínalo, a o tom, jaké je to dnes.
Přišlo docela i dost lidí a myslím, že povídání je zaujalo. Pak byla ještě příležitost si zakoupit brožurky z FATYMu a také prostor pro osobní setkání. Všechno to bylo moc milé a pěkné a troufnu si říct, že i požehnané.
Po povídání jsem byla pozvána od místního pana faráře, otce Pavla Laciny, na kafe na faru. Přiznám se, že tato pozvání mám moc ráda, protože je příležitost se dozvědět něco o tom, jak místní farnost žije a jaké je to v té, které farnosti. Jenže dneska to bylo ještě úplně jiné.
Na faru se mnou šli ještě dva farníci a hned jak se začala vařit voda na čaj a kávu, tak se začala rozvijet moc pěkná debata o tom, jak ještě víc je možné pomoci Jeníkovu, jak by se dala navázat nějaká "družba", jak třeba pomoci s mládeží při různých opravách na faře a o případné evangelizaci přímo na severu Čech.... Byla jsem z toho všeho úplně unesena a opět to ve mně vyvolalo touhu pomáhat dál Jeníkovu. Ať si někteří říkají, že je to celé nesmysl a že to nemá budoucnost, ale já jsem po dnešku přesvědčena, že to "
budoucnost má", jen nesmíme být netrpěliví a musíme vyjít někdy taky samy ze sebe a dát k dispozici to, co nám samým bylo svěřeno jako úkol.
Dnešní setkání mi opět vrátilo chuť něco v Jeníkově podnikat. Všechno to svěřujeme do společné modlitby s farností Pozořice a vzájemně se těšíme na spolupráci.
Skoro celou cestu domů jsem si zpívala známou píseň
Chválím Tě Pane vždyť nás máš tolik rád, chci tě chválit celý život díky Ti vzdát a děkovala jsem za všechna ta setkání s místními lidmi, za jejich touhu a ochotu pomoci, za Jeníkov a za vše, co už nám mnohdy příjde jako samozřejmost.
DÍKY TOBĚ BOŽE