Přinášíme krátkou reportáž ze včerejšího programu Lidových misií ve farnosti Otnice. Účast na některých akcích se rapidně zvýšila, a tak to vypadá, že Bůh skrze misionáře oslovuje více a více lidí.
O půl čtvrté se sešly menší i větší děti, aby s otcem Nikem prožily dětskou mši svatou. K jeho i naší velké radosti byla obřadní síň Obecního úřadu skutečně zaplněná. Děti, které se zúčastnily pondělní mše svaté, patrně nalákaly své kamarády. Díky Bohu za to!
Otec Nik se krátce vrátil k předchozí mši svaté, aby si s dětmi oživil její téma a heslo. V kázání povídal o modlitbě a její důležitosti. Každou chvilku vtáhl děti do diskuse, což pro ně bylo velmi oživující. Představil na prstech jedné ruky různé druhy modlitby a všechny přítomné naučil nové heslo: "Kdo se modlí rád, je to na něm znát!" S radostí zjistil, že si děti bezvadně pamatují misijní písničku a znovu si s nimi zazpíval a "zatančil" píseň "Kdo stvořil". Z vlastní zkušenosti mohu říct, že si ji děti pak popěvují celý zbytek dne. Je krásné vidět, jak si ti nejmenší s důvěrou pamatují to nejcennější pro život.
Hudební složku mše svaté zajistily Školské sestry ze Slavkova u Brna, hrou na kytaru a zpěvem je doprovázela slečna z telnické scholy.
Na závěr se děti s chutí vrhly do hravého programu.
Protože je mým posláním starat se o dvě malé děti, nemohu se účastnit celého misijního programu. Někteří farníci jsou však velmi ochotní podělit se s vámi o vlastní zážitky. Díky nim vám tedy mohu zprostředkovat děj mše svaté pro mládež:
"Již od Pohostinství u Marků mé kroky povzbuzovaly krásné tóny, které se nesly přes otevřená okna na radnici a která mě (zasvěcenému) daly jistotu: ano, šaratičtí jsou tu a jsou připravení!
Za pět sedm se nahrnuli do obřadní síně všichni ti, kteří se nechali oslovit v pondělí. A k nim se připojilo i pár nových tváří! Dokonce za námi na celou mši zavítal pan starosta. A tak nás tedy bylo v kruhu před oltářem, při modlitbě Otčenáš, spolu se setřičkami Gregorií a Veronikou krásných dvaadvacet (nepočítám scholu).
Otec Marek se v první části promluvy zaměřil na včerejší velký svátek Zvěstování Páně a po té volně přešel na "misijní" část kázání, která se týkala našich hříchů. Každý máme svého nepřítele. Ale naši nepřátelé nejsou lidé. Jsou to naše hříchy. Otec Marek nám vypočítal a připomněl sedm hlavních hříchů (pýcha, lakomství, závist, hněv, smilstvo, nestřídmost a lenost). S každým nás krátce seznámil, abychom dokázali lépe tyto hříchy posuzovat a všímat si jich. Jsou to hříchy a lidské slabosti, okolo kterých se otáčí celá hříšnost člověka a které mají za následek další hříšné činy. Podobně, jako má strom hlavní kořen, i člověk má hlavní hřích. A podobně jako když stromu tento kořen přetneme, strom usychá, vyvrací se a hyne, tak i člověk to má se svým hlavním hříchem. Musíme se snažit identifikovat, kterým z těch hlavních hříchů naše mysl nejvíc trpí. Potom budeme schopni se na něj účinně zaměřit a s ním bojovat a díky tomu bude efektivnější náš boj i s těmi hříchy ostatními. V krátké a milé diskuzi po mši jsme se vzájemně bavili o našem hříchu.
Mnozí ochotně přiznávali a uvažovali nahlas, který by mohl být ten jejich hlavní.
Někteří připojili i nějakou soukromou vzpomínku nebo úvahu. Tak to byl úterní večer v otnické obřadní síni.
O. Marek končí svá kázání heslem misionářů, svých předchůdců, kteří chodívali našimi vesnicemi před dlouhými roky: „Dělej si co chceš, mysli si co chceš, ale nezapomeň, že jednou umřeš. A budeš souzen.“ Tato slova nejsou vůbec tak drsná, jak se zdají..."
O stavovském kázání pro muže krátké povídání od jednoho z účastníků:
"Vlastní promluvu k mužům zahájil bezprostředně po mši sv. otec Kinc a směřoval ji k hrstce mužů značně rozdílného věku tísnících se (na jeho výzvu) v prvních třech lavicích nalevo od oltáře.
Kázání otec Kinc uvedl dotazem na obecné povinnosti muže, které jsme s jeho pomocí dali dohromady.
Zaznělo rozdělení na záležitosti:
1) nutné (stavovské povinnosti: povinnosti vůči manželce, dětem a rodičům), práce apod.
2) užitečné (pomoc bližnímu: sousedovi, kamarádovi, prospěšná činnost - pro charitu, farnost apod.)
3) příjemné (záliby, koníčky, sport).
V tomto pořadí by měly figurovat v našem životě a podle tohoto klíče bychom jim měli věnovat svůj čas.
Dále otec opakovaně zdůraznil tradiční patriarchální úlohu muže jako otce, hlavy a živitele rodiny. Varoval před vytrácením mužského vzoru z našich rodin (na rozdíl od islámu) s odkazem na hrdé prohlášení Jozueho (Já a můj dům (tj. celá moje rodina) však budeme sloužit Hospodinu!). Dnešní otcové jsou často natolik zaneprázdněni prací, nebo i svými koníčky a zájmy, že nemají čas na výchovu dětí a nechávají ji zcela v rukou žen (manželek a matek-babiček). Zvláště u synů pak chybí silný mužský vzor, synové prostě nemají hrdost na svou víru a mužské postoje nemají od koho „okoukat“. Křesťanských mužů a chlapců pak ubývá i v kostelních lavicích.
Otec Kinc hovořil také o významu řádu (Zachovej řád a řád zachová tebe.) a křesťanských mužských zásad. Varoval před vnímáním žen jako pouhých sexuálních objektů a zdůraznil zodpovědnost muže ve vztahu muže a ženy (s důrazem na počatý život), ze kterého se muž nemůže vyvléci. Důrazně varoval před každým krokem směřujícím proti počatému životu, byť by to bylo jen „pouhé“ navádění ženy, aby šla na potrat.
Kázal také proti nestřídmému pití (alkoholu), které může vést ke zničení nejen „pijana“, ale i celé jeho rodiny.
Na závěr proběhla tradiční tichá modlitba za duchovně „mrtvé“ a zazněla modlitba na úmysl sv. otce."
