Panna Maria je naší nejlepší ochránkyní i v dnešní době. Dokazuje nám to také událost, k níž došlo před rokem, 21. října 2016, během teroristického útoku v Iráku. Své děti, které se k ní v důvěře obrátily s prosbou o pomoc, učinila před jejich nepřáteli jednoduše „neviditelnými“.
Ubohý internátní pokoj v univerzitním městě Kirkúku na severu Iráku se stal pro 22letou
Monaly Najeebovou a jejich šest spolužaček novým domovem. Křesťanská děvčata musela v roce 2014 i se svými rodinami a s tisíci dalšími lidmi utéct před bojovníky IS z Karakoše, bývalého největšího křesťanského města v Iráku. Nyní mohla konečně pokračovat ve studiu, společně se modlit, a dokonce se i smát – až do onoho hrozného pátku v říjnu 2016... Horor započal brzy ráno okolo čtvrté hodiny.
Monaly, která teprve nedávno dokončila inženýrské studium, jako mluvčí sedmi děvčat vydala svědectví o všem, co se stalo. Pět dnů předtím začala irácká armáda vládní ofenzívu zaměřenou na znovudobytí města Mosul, jež měl v rukou Islámský stát. Terčem odvetného útoku džihádistické organizace se stal Kirkúk, vzdálený 170 km jižně od města. Venku bylo slyšet střelbu a silné výbuchy. Monaly a její kamarádky už neměly žádnou možnost, aby se dostaly z budovy ven, proto se rychle zavinuly do plachet, aby se aspoň nějak ochránily před lítajícími
kulkami a úlomky skla. V domě se najednou ozval křik. Sedm děvčat se sotva stihlo ukrýt v ložnici pod dřevěné postele, když se k nim z vedlejší kuchyně blížily tlumené hlasy. Byli to jednoznačně bojovníci IS! Otevřeli lednici a prohlédli také skříně. Potom do ložnice studentek
vkročilo několik mužů, usadili se na jejich postele a začali jíst. Pod nimi, přitisknutá ke stěně, ležela děvčata, celá zkoprnělá strachem. Neodvážila se téměř ani dýchat a jen doufala, že všechny mají svoje mobily přepnuté na tichý režim. Jedna ze studentek měla těžkou alergii a stačilo pouhé jedno zakašlání nebo kýchnutí a všechny by byly odhaleny. Muži prohledali
také tašky děvčat a jeden z teroristů řekl: „
Podívejte, měly tak napilno, že jedna z nich si tady dokonce zapomněla mobil.“ Monaly v ruce pevně svírala svůj perlový růženec a modlila se. „
Raději zemřít, než být znásilněna!“ proběhlo jí hlavou. S velkou opatrností se odvážila poslat esemesku svému dobrému příteli Ronimu Salimovi Momikovi, který byl jen dva měsíce předtím vysvěcen na kněze. Ten o ně duchovně pečoval od té doby, kdy se ocitly v utečeneckém táboře. „
Pomoz nám, otče! Bojovníci IS! Budeme tě průběžně informovat.“
„Byl jsem s děvčaty přes mobil v kontaktu po celou tu dobu. Posiloval jsem je: »
Nezapomeňte na svoji víru! Modlete se k Panně Marii! Ona vám přijde na pomoc, ona vás ochrání!« A Maria byla skutečně s nimi. Když bylo po všem, jedno z děvčat mi řeklo: »
Když bojovníci IS vkročili do našeho pokoje, měly jsme pocit, že jim Panna Maria zastřela
zrak, protože nás neviděli.«“
A Monaly vydala toto svědectví: „
Pro to, jak jsme to přežily, neexistuje žádné lidské vysvětlení. Byl to zázrak, že nás neviděli.“ Ale to nebylo ještě všechno!
Boje venku utichly a otec Momika později vyprávěl: „
Dva ze svých zraněných vojáků teroristé položili na postele, pod kterými byly skrčené naše křesťanky.“ Jeden muž IS sáhl po plachtě, kterou chtěl použít pro raněné. Jak snadno to mohla být plachta, pod níž se skrývalo některé z děvčat! Krev zraněného vojáka prosákla skrz matraci a kapala na Monalyninu kamarádku. Nad ní samotnou seděli dva muži, a to tak blízko, že jeden se jí dotýkal
botou. Bojovníci IS se zde u nich dokonce modlili svoje modlitby! Uběhlo téměř osm hodin, než muži dostali nové příkazy a stáhli se. Jednoho zraněného tam však nechali. Až když děvčata uslyšela, jak on si v koupelně pouští vodu, jedna za druhou utíkaly k zadním dveřím a potom
směrem k vysoké zdi, kde už na ně čekali příslušníci policie, aby jim pomohli.
„
Cítila jsem se, jako bych se znovu narodila,“ řekla Monaly, když už byla v bezpečí. Jen o pět minut později, kdy byla zachráněna poslední studentka, odpálil terorista IS v koupelně sebevražedný výbušný pás...
Z
Víťazstvo Srdca 114/2017 přeložil -dd
Převzato z časopisu Světlo č. 41 (15. 10. 2017), str. 8
Archív periodika Světlo, rok 2017 - zde
Pozn: Tento článek není součástí původního seriálu převzatého ze stránek www.maria.sk
MARIINA VÍTĚZSTVÍ, ale jistě do něj určitým způsobem patří.
