Zamyšlení nad pašijemi Květné neděle.
Mk 14,1 -15,47
Uvedení do pašijí
Nyní se posadíme a budeme naslouchat pašijím, evangeliu o umučení Páně. Není to jen líčení, co udělali lidé Pánu Ježíši kdysi dávno. Je to i o tom, jak se chováš k Pánu Ježíši ty, já, dnešní lidstvo.
Kdo se pozná v Petrovi, který se k Pánu Ježíši okázale hlásil, když byl populární, módní, ale dnes se zapřísahá, že není jeho učedník?
Kdo se pozná v Pilátovi, který si myje alibisticky ruce, chce zůstat neutrální?
Kdo patří do komparsu milionových zástupů, kterým je vše jedno a jdou, kam vítr fouká?
Kdo patří mezi katy, kteří si neopomenou také plivnout a kopnout, když je do koho.
Kdo z nás se najde v Jidášovi; ve Veronice; kdo v Šimonovi Cyrenském; kdo v Janovi; - kdo má místo po boku bolestné matky Marie?
Velké drama světa se hraje, a bude se hrát až do konce věků. Moje úloha v něm může být jen jedna.
Která to je?
Doslov po pašijích
Ježíš umřel. Umřel nadarmo? Proč se vlastně umírá? Vojákovi říkají, že umírá za vlast, ale on doufá, že kulka mine právě jeho. - Nemocný doufá, že lék zabere. Ježíš nedoufal, že přežije. Věděl, že ho zabijí. Ale vlastně přece doufal, doufal - až za smrt. Doufal, že vstane k jinému životu. Ježíš vsadil celou svou existenci, celou svou budoucnost do naděje až za tělesnou, lidskou smrtí.
To je smysl Velkého pátku. Z této velkopáteční naděje roste i naše důvěra. Zde má kořeny naše víra. Kázat Velký pátek znamená uvěřit ve velikonoční jitro, zatímco náš život se odehrává v pašijovém týdnu.
Umřel Ježíš nadarmo? Ne. Ježíš nás zbavil strachu ze všeho na světě. Ze všeho za světem. Zbavil nás strachu ze smrti. Ježíš neumřel nadarmo.
Obraťme se proto s důvěrou k tomuto vítězi nad smrtí se svými potřebami a prosbami.
