Liturgické čtení nám během pěti nejbližších nedělí nabídnou výběr některých Ježíšových podobenství, které zachytil ve svém spise evangelista Matouš. Prvním je podobenství O nemilosrdném sluhovi (Mt 18,21-35).
Hledat poselství pro svůj život
Podobenství nejsou Ježíšovou novinkou. Používali je již rabíni před ním. Ježíš této zavedené formě příběhů však dal nový rozměr. Za jejich pomoci vedl své posluchače do světa, o němž měl to nejhlubší poznání. Je to Boží svět s pravidly a logikou, která se mnohokrát odlišuje od našich představ a očekávání. Podobenství se neříkaly na vyplnění dlouhé chvíle. Jejich vyprávění bylo nejčastěji reakcí na nějaký problém, chování nebo postoj, který si žádal zdůvodnění nebo vysvětlení. Úkolem podobenství je vtáhnout posluchače do děje tak, aby v něm poznal sebe samého a udělal životní rozhodnutí na základě duchovní pravdy, která mu v nich byla zprostředkována. V evangelním úryvku je to překvapený Petr (a v jeho osobě každý z nás), kterému Ježíš názorně přibližuje důvod a důležitost odpuštění.
Rušivý prvek
Většina Ježíšových podobenství obsahuje nějaký neobvyklý prvek. Bez něj by podobenství znělo jako obyčejné povídání, ale právě tento "rušivý" prvek upozorňuje posluchače na podstatu poselství. V našem případě je to astronomická částka 10 000 talentů. 1 talent představuje 6000 denárů. 1 denár byla v Ježíšově době denní mzda. Pokud za rok vydělal člověk asi 300 denárů, na 1 talent musel pracovat 20 let. Když to vynásobíme 10 000 talenty, dostaneme 200 000 pracovních let. Oproti tomu dluh spoluslužebníka 100 denárů představuje práci asi za 4 měsíce. Pán sluhovi neodpouští proto, že mu peníze vrátí. To není ani reálné. Dobře ví o tom pán jakož i jeho sluha. Pán mu odpouští proto, protože ho prosil. Zde je nádherným způsobem vyjádřeno chování Boha. Bůh nám neodpouští proto, že si to zasloužíme, nebo mu to nějak vynahradíme. Odpouští nám, protože ho o to zkroušeně a upřímně prosíme. Od nás žádá jediné: dělat totéž v našich mezilidských vztazích. Tragédie nemilosrdného služebníka je vyjádřena v závěru, kdy je vydán vězení, dokud dluh nesplatí. Splatí ho vůbec někdy? Jak je důležité, aby se to nestalo naší osobní tragédií.
Bůh, který vždy překvapuje
V podobenství pán nesplnil prosbu, o kterou ho žádal sluha, tzn. neprodloužil lhůtu splatnosti dluhu. Udělal něco zcela neočekávaného - celý dluh mu odpustil, tzn. slitoval se nad ním. Stejné sloveso
slitovat se (řecky
splanchnízomai) je použito u otce marnotratného syna (Lk 15,20) a u Samaritána (Lk 10,33).
Bůh vždy překvapuje tím, že dává víc, než žádáme a odvážíme se prosit. Podobenství má dvě poselství. První je podáno z úst pána přes podobenství v 18,33: "
Neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jak jsem se já slitoval nad tebou?" V samotném závěru zaznívá druhé poselství přímo z Ježíšových úst v 18,35: "
Tak i můj nebeský Otec učiní vám, jestliže neodpustíte ze srdce každý svému bratru." To je Ježíšova odpověď Petrovi i vodítko pro naše jednání.
P František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek ze 14. 9. 2017 naleznete
zde.
