Podruhé se nyní budeme zabývat největším mariánským zjevením v dějinách Církve, tedy událostí, kdy se v portugalské Fatimě r. 1917 zjevila třem dětem Matka Boží. Jeho důležitost podtrhuje mimořádný „sluneční zázrak“, naprosto ojedinělý v celé historii. Dnes se zvláště podíváme na to, co následovalo a co má velký význam pro naši současnost a budoucnost celé Církve.
ZASVĚCENÍ RUSKA
Už jsme říkali, že Panna Maria ve Fatimě ohlásila, že bude požadovat, aby Svatý otec zasvětil Rusko jejímu Neposkvrněnému Srdci. To povede k obrácení Ruska a světovému míru. V opačném případě se Rusko stane nástrojem mnoha Božích trestů. O toto zasvěcení pak Panna Maria skutečně požádala sestru Lucii
ve zjevení v klášteře v Tuy ve Španělsku 13. června 1929. Řekla: „Nastala doba, kdy Bůh žádá Svatého otce, aby zasvětil Rusko mému Neposkvrněnému Srdci v jednotě se všemi biskupy světa a tímto aktem přislíbil jeho záchranu.“ Výsledkem tohoto slavnostního zasvěcení by bylo obrácení Ruska na katolickou víru. Strach z reakce Ruska a jiných světových velmocí byl ale bohužel silnější než touha splnit Boží požadavek. Papež Pius XI. tehdy zasvěcení nevykonal. Později
proběhla různá zasvěcení týkající se Ruska, ale nikdy ne tak, jak požadovala Panna Maria. Ve svém rozhlasovém poselství z 31. října 1942 papež Pius XII. zasvětil Církev a svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, ovšem Rusko zde bylo zmíněno jen velmi nejasně a nepřímo. Matka Boží žádala výslovně, aby bylo zasvěceno Rusko samotné. Kromě toho se musí vykonat v jednotě se všemi biskupy světa. Poté 7. července 1952 Pius XII. ve svém apoštolském listu adresovaném lidu Ruska učinil zasvěcení „všeho lidu Ruska“ Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, aby nastal „skutečný mír, bratrský soulad a svoboda pro všechny“. Nebyl ale zmíněn úmysl obrácení Ruska a vše bylo opět bez účasti biskupů. Papež Jan XXIII. se svou politikou vstřícnosti ke komunistickému Rusku neučinil nic, podobně jako jeho nástupce Pavel VI. Jeho postoj k Fatimě byl ostatně velmi skeptický. Nikdy nešel na místo zjevení a ani neudělil sestře Lucii audienci, o kterou jej žádala.
Na II. vatikánském koncilu zvláště polští biskupové v čele s kardinálem Stefanem Wyszyńským požadovali, aby právě tady bylo provedeno ono zasvěcení, které si Panna Maria přeje. Jenže to nebylo splněno, protože biskupové ze západních zemí se svými poradci se obávali, že by to narušilo jejich ekumenické záměry.
Někteří katolíci tvrdí, že zasvěcení Ruska provedl papež Jan Pavel II. r. 1984. Není tomu tak. Mluví o tom např. známý římský exorcista P. Gabriel Amorth: „
Žádné zasvěcení, jak chtěla Panna Maria, to tehdy nebylo. Byl jsem svědkem onoho aktu. Toho nedělního odpoledne jsem byl na náměstí Sv. Petra, velmi blízko papeže; tak blízko, že jsem se ho mohl takřka dotknout. Jan Pavel II. chtěl zmínit Rusko výslovně, ale nakonec to neudělal. Jeho doprovod to nechtěl, protože se bál, že si znepřátelí pravoslavné Rusy.“ V textu zasvěcení se říkalo, že papež zasvěcuje Matce Boží „
zvláště ty národy, o něž ona sama žádala“. Rusko ale přímo jmenováno nebylo.
Nicméně
i tato částečná zasvěcení nezůstala bez odpovědi. Vždy se odpověď nebe dostavila. Po zasvěcení z r. 1942 došlo obratu ve válce, nacisté začali prohrávat v severní Africe a potom u Stalingradu. Dále po zasvěcení z roku 1952 opět dochází k obratu v dějinách. V březnu r. 1953 umírá v Sovětském svazu diktátor Stalin. Navíc vyšlo najevo, že Stalin připravoval právě na rok 1953 vojenské napadení západní Evropy, chystala se třetí světová válka. Další částečné zasvěcení proběhlo r. 1984 a opět na počátku roku 1985 nastupuje Gorbačov a brzy dochází k rozpadu komunistické říše. Také se lze dočíst, že 13. května 1984, tedy právě o svátku Panny Marie Fatimské, v Severomorsku, sovětské jaderné základně vypukl požár a potom následovala velká exploze, která zničila tamější jaderný arzenál. Sovětský svaz tak přichází o značnou část svých zbraní a nemůže rozpoutat válku, jak to předtím zamýšlel. I sestra Lucie v jednom rozhovoru řekla: „
Zasvěcení uskutečněné r. 1984 zachránilo svět před jadernou válkou, která měla vypuknout v roce 1985.“ Z toho všeho můžeme tušit, jak velké dobrodiní by přineslo úplné zasvěcení Ruska podle přání P. Marie.
Nezasvěcení Ruska je naopak velkou tragédií, je to výraz neposlušnosti pastýřů Církve vůči přání Boha. Přitom je to ze strany Boží nesmírně velkorysá nabídka. Za tak nepatrný úkon, který není nijak těžký, Bůh slibuje tak veliké věci a ochranu před velkými nebezpečími. Ovšem papežové podlehli nedůvěře, kterou kdysi měl biblický Náman syrský. Jemu prorok Elíša řekl, že se zbaví hrozného malomocenství, když se umyje v řece Jordánu. Nechtěl tomu věřit, že tak banální věc by mohla mít tak zázračné účinky. Naštěstí ho jeho průvodci přesvědčili, aby to přece jen zkusil, vždyť vykoupat se v řece, u níž stojí, je přece tak jednoduché. Náman byl tak uzdraven. Papežové však dodnes neuvěřili, že několik jejich slov by mohlo mít takovou moc.
Jaká je
situace dnes? Je nutné, aby se papež dnes obával reakce Ruska po jeho případném zasvěcení? Velmi pravděpodobně ne. Nedávno se dokonce objevila poměrně dobře a z více zdrojů ověřená zpráva o návštěvě prezidenta Ruské federace Vladimíra Putina u papeže Františka. Prezident se zajímal o fatimské zjevení a dokonce sám papeže žádal, aby ono zasvěcení Ruska vykonal. Reakce papeže prý byla: „
O tom se spolu nebudeme bavit“…
Zasvěcení bude nakonec vykonáno, ale
už bude pozdě. To náš Pán předpověděl vizionáři ve vidění v Rianju ve Španělsku v roce 1931 tváří v tvář pasivnímu postoji Pia XI., a zdůraznil to, co blahoslavená Matka řekla ve Fatimě: „
Řekni mým služebníkům, kteří se chovají jako francouzský král tím, že otálejí se splněním mých přání, že jej budou následovat v tom, že vytrpí stejné neštěstí.“ Jaký je význam této zmínky o francouzském králi? Na jakou událost se náš Pán odvolává? Je to požadavek, který byl učiněn skrze vidění sv. Markéty Marie Alacocque a na nějž byl upozorněn Ludvík XIV. v roce 1689, aby Francii zasvětil Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu; kterou však tento „král Slunce“ nevyplnil. Jeho nástupce Ludvík XVI. přece učinil akt zasvěcení, ale bylo již „příliš pozdě“.
Přesně po sto letech od požadavku vypukla Francouzská revoluce, monarchie byla zničena a král byl popraven. Podle tohoto proroctví by tedy papežové mohli podstoupit stejný osud kvůli své váhavosti. Kdy se to má stát? Ve Francii ke katastrofě došlo přesně po sto letech od nebeské výzvy. P.
Maria zmínila zasvěcení Ruska r. 1917, ovšem skutečně je požadovala až r. 1929. Sto let by se tedy naplnilo r. 2029.
Nějaký papež nakonec zasvěcení vykoná, donucen situací krajního nebezpečí pro Církev. Už ale dojde k velkým katastrofám a zničení. Ostatně již dnes vidíme, co zažívá Církev po celém světě. Také mnohá pronásledování, velké zmatky ve víře a ve vyspělých zemích naprosto nevídaný pokles počtu těch, kdo ještě chtějí věřit v Krista. Když se římského stigmatika Antonia Ruffiniho před dvaceti lety ptali, zda Jan Pavel II. zasvětí Rusko, řekl: „
Ne, nebude to Jan Pavel II. Nebude to ani jeho bezprostřední nástupce, ale až ten další." Nebude to tedy papež Benedikt XVI., ale jeho bezprostřední nástupce, tedy by to měl být papež František. Některé komentáře zde spekulují i o tom, že Benediktova rezignace nemusela být tak docela svobodná a tím platná, pak by zasvěcení vykonal papež, který teprve přijde…
TŘETÍ TAJEMSTVÍ
Je dále známo, že kromě poselství, která byla dána r. 1917 přímo ve Fatimě, bylo dětem ještě zjeveno něco, co tehdy zatím nesměly říci. Sestra Lucie později toto tzv. třetí fatimské tajemství zapsala a r. 1957 odevzdala do Vatikánu s tím, že má být otevřeno a zveřejněno v roce 1960. K tomu ovšem nedošlo. Papež Jan XXIII., který měl tehdy práci s přípravou koncilu, prohlásil, že to je věc až jeho nástupce. Dlouho se nic nedělo, až r. 2000 nechal papež Jan Pavel II. zveřejnit to, co sestra Lucie zapsala. Bylo to toto vidění:
„
Viděli jsme, jak po levé straně Naší Paní o něco výše stojí anděl s ohnivým mečem v levé ruce, který jiskřil a vrhal plameny, takže se zdálo, že zachvátí zemi, ale plameny se zhášely při doteku záře, jaká vycházela z pravé ruky Naší Paní směrem k němu: Anděl pak ukázal pravou rukou na zemi a mocným hlasem zvolal: Pokání! Pokání! Pokání! A viděli jsme biskupa oděného v bílém, měli jsme tušení, že je to Svatý otec. A různé další biskupy, kněze, řeholníky a řeholnice vystupovat na strmou horu, na jejímž vrcholku byl velký Kříž z hrubých neopracovaných kmenů; Svatý otec, dříve než tam došel, musel projít velkým městem, které bylo z poloviny v troskách, a druhá polovina se chvěla v úzkostech. Šel vratkým krokem, sklíčen bolestí a lítostí, modlil se za duše mrtvých, které potkával na cestě; když došel na vrchol hory, padl na kolena u paty velkého Kříže a byl zabit skupinou vojáků, kteří na něj stříleli ze zbraní, a ve stejnou chvíli zemřeli jeden za druhým také biskupové, kněží, řeholníci, řeholnice a mnoho osob laických, muži a ženy různých stavů a postavení. Pod rameny Kříže byli dva andělé, každý s křišťálovou kropenkou v ruce, do níž sbírali krev mučedníků a kropili jí duše, jež se přibližovaly k Bohu.“
Proroctví z r. 1917 o 2. světové válce a o komunismu se už naplnilo, toto poslední tajemství o zničeném Římě, o zabitém papeži, o mnoha mrtvých biskupech, kněžích a věřících, je ještě před námi.
Proroctví jistě není jen o pronásledování Církve, ale i o zpustošení její víry. Něco podobného Pán dal poznat už sv. papeži Piu X.: „
Viděl jsem jednoho ze svých nástupců utíkat přes těla svých bratří. V přestrojení kdesi najde útočiště a po krátkém odpočinku zemře krutou smrtí. Současná špatnost světa je jen počátkem trápení, která se musí udát před koncem světa.“ Pius X. přitom zmiňuje, že tento papež má mít totéž jméno jako on sám. Buď tedy půjde o papežské jméno Pius, nebo o občanské Giuseppe (Pius X. se původně jmenoval Giuseppe Sarto), tedy Josef.
Zvláštní na třetím fatimském poselství je to, že
hovoří ne přímo o papeži, ale o „biskupovi v bílém“. To by mohlo ukazovat na to, že by mohlo jít i o nějakého falešného papeže nebo o situaci, jaká je dnes, že máme tedy emeritního papeže Benedikta, který, i když oficiálně už není papežem, stále nosí bílé roucho, je tedy „biskupem v bílém“. V případě neplatné rezignace, jak byla zmíněna výše, by tím „biskupem v bílém“ byl papež František.
„ČTVRTÉ TAJEMSTVÍ“
Dále je pravda, že i po zveřejnění tajemství z r. 2000 neustaly pochybnosti o tom, že tajemství nebylo zveřejněno celé. S pochybnostmi přišel například velmi známý katolický spisovatel a novinář Vittorio Messori a po něm se věcí do hloubky zabýval zvláště novinář Antonio Socci, který napsal knihu
Čtvrté fatimské tajemství, která byla přeložena i do češtiny. On
došel k tomu, že existuje část poselství, která dosud nebyla zveřejněna, když prozkoumal mnohá svědectví a dokumenty. Je to totiž tak, že ono fatimské tajemství nečetli pouze papežové sami, ale i někteří kardinálové, jejich sekretáři a další lidé. Oni jsou sice vázáni mlčenlivostí, ale jak už to bývá, přece se tu a tam o něčem zmínili a z těchto střípků lze pak složit docela plastický obraz skutečnosti, jaká je. Samozřejmě se zde
nacházíme v oblasti spekulací, nikoli jistoty, přesto tyto informace, a to informace velmi závažné, rozhodně stojí za pozornost.
Papež Jan Pavel II. r. 1980 řekl v německé Fuldě o fatimském tajemství toto: „
Je zde psáno, že oceány zaplaví celé oblasti země a že v krátké chvíli zahynou milióny lidí.“ A to je přece něco jiného, než bylo zveřejněno r. 2000! Dále kardinál Ratzinger v rozhovoru s filipínským velvyslancem uznal důležitost
zjevení P. Marie v japonské Akitě a řekl: „,
Tato dvě poselství jsou v zásadě shodná“. Toto poselství z 13. října 1973, tedy v den výročí fatimského slunečního zázraku, spočívá zvláště v těchto slovech Panny Marie: „
Jak jsem vám řekla, jestliže se lidé nebudou kát a nepolepší se, Otec uvalí strašný trest na všechno lidstvo. Bude to trest větší než potopa, takový trest, jaký svět nikdy předtím neviděl. Z nebe bude padat oheň a vyhladí velkou část lidstva, dobré i zlé, neušetří ani kněze ani věřící. Dílo ďábla pronikne dokonce i do Církve takovým způsobem, že budete vidět kardinály, jak se staví proti kardinálům a biskupy stavět se proti jiným biskupům. Kněží, kteří mě ctí, budou vysmíváni a budou se proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře budou pustošeny. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy, a démon přinutí mnoho kněží a zasvěcených duší opustit službu Pánu.“
Opět kardinál Ratzinger, tehdejší prefekt Kongregace pro nauku víry r. 1995 sdělil, že existuje textová část třetího fatimského tajemství, ale ta že prý je dosti hrozivá. Nejedná se ani tak o předpověď katastrof, ale především o
hrůzostrašný morální úpadek světa, o úpadek, který zasáhne a zasahuje i katolíky i samotnou Církev jakoby zevnitř. Úpadek ze všech stran, jaký tady nikdy nebyl od časů Sodomy a Gomory nebo od časů potopy.
Antonio Socci na základě mnoha důkazů dochází k tomu, že
existují dvě části tajemství ve dvou obálkách. To ostatně potvrdil kardinál Loris Capovilla, osobní sekretář papeže Jana XXIII.
Jedna část – vidění dané dětem, byla tedy zveřejněna, druhá část – výklad vidění, zatím ne. Kardinál Ratzinger také řekl svému osobnímu příteli knězi Ingo Döllingerovi toto: „
To, co jsme zveřejnili, nebylo celé tajemství. Jednali jsme na základě příkazů.“ Zveřejnění tehdy zřejmě zabránil státní sekretář kardinál Angelo Sodano. Tento kardinál také tehdy tvrdil, že celá vize „biskupa v bílém“, se už naplnila, že to byla předpověď pokusu o zavraždění Jana Pavla II. v roce 1981. Později ale papež Benedikt XVI. tento názor odmítl s tím, že
proroctví z Fatimy ještě čeká na své naplnění a že je nejvýš aktuální.
Dále v posledním rozhovoru, který byl sestře Lucii povolen, r. 1957 (po roce 1960 měla zakázáno s kýmkoli mluvit bez svolení vatikánských úřadů), řekla o zmíněném tajemství toto: „
Svatá Panna, opakovaně řekla, že mnohé národy zmizí z tváře země, že Rusko bude nástrojem použitým k uskutečnění Božího trestu, pokud neuspějeme v obrácení tohoto ubohého národa.“
P. Mgr. Jaroslav Jirásek, kněz Královéhradecké diecéze, 2. 7. 2017
(Na Fatym.com vyšlo 10. 10. 2018)
Z cyklu promluv již vyšlo:
Eschatologie - o posledních věcech 1. - Stáří a smrt z pohledu filosofie
Eschatologie - o posledních věcech 2. - Smrt ve Starém Zákoně.
Eschatologie - o posledních věcech 3. - Smrt v Novém Zákoně
Eschatologie - o posledních věcech 4. - Smrt a osobní soud
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 5: Nebe
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 6 - peklo
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 7 - očistec
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 8 - události před koncem světa
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 9 - Církev na konci časů
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 10 - Antikrist
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 1)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 2a)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 2b)
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 11 - Fatimské zjevení a závěr dějin část 3.
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 12 - Druhý Kristův příchod a poslední soud
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 13. - Nové nebe a nová země
Eschatologie – o posledních věcech člověka a lidstva 14. - Reinkarnace