"Přijde něco, co svět ještě nezažil, a ani nezažije nikdy potom, protože my potřebujeme očistu. Panna Maria přichází a zjevuje se a dává ti poselství, ale tebe to nezajímá. A pak přijde a pláče. Pláče krev, ale tebe se to netýká. Co myslíš, co jiného tě probere?
Všechno to, co přijde, Bůh dopustí pouze z lásky, protože ty nejsi schopný se obrátit tehdy, když tě Bůh o to prosí ...!
A očištění znamená, že nebudou existovat vlažní. Buď jsem pro Boha nebo proti Bohu. Neexistuje nic mezi tím. Buď - anebo. To je očištění. A v tomto období zemřou mnozí zlí a mnozí dobří. A neříkám to proto, aby ses bál! Ale proto, abys, když ten čas přijde, zachoval klid. A Ona to říká jen proto, že vidí, co přichází. Vím, že lež, která přijde na tento svět, bude tak velká, že otřese nejsilnějšími. Nejsilnějšími! Bude to lež, kterou tento svět ještě nezažil. Protože Církev se potřebuje očistit. Rozumíš? Ale když zůstaneš při své Mámě, tehdy tě ta lež nemůže strhnout. Budou mnozí ti, kteří tuto lež budou následovat."
(Ivetka k poutníkům, Litmanová 4. 11. 1995)
"My nemusíme toho hodně slyšet o budoucnosti. Ale víme, že ty časy budou až tak těžké, že ti, kteří se nemodlili, nebudou už mít sílu se modlit. A když se nemodlím, tak nemám naději. A když jsem bez naděje, tak jsem zoufalý člověk."
"Panna Maria nám říká: 'Doba, ve které žijete, je velmi vážná.' A myslím, že to každý z nás více či méně může ve svém nitru cítit. Může cítit takový vnitřní boj, a je možné v těch nejmenších situacích říct ano, nebo ne. Působení zla je opravdu silné!
Ale Bůh na druhé straně nám přirozeně chce dát mnoho milostí. A tím, že se to tak velmi stupňuje, my opravdu žijeme na nějakém přelomu a v čase, který je velmi rozhodující."
(Ivetka v Litmanové 7. června 1997)
"A prosím, modlete se za to, abychom se zde mohli slyšet na příští měsíc, a také v těžkých časech. Děkuji vám!"
(Ivetka, Litmanová 6. 1. 1995)
"My lidé máme strach před tím, co přijde ... A přece, člověk i cítí, že něco takového musí přijít ... Tato doba je velmi vážná. Opravdu vážná. Nepotřebuji mluvit víc, aby vás to obrátilo. Když lidi kdysi neobrátili to, že vstávali z mrtvých, že viděli rozmnožení chleba, uzdravení malomocných, tak vám nepomůžu k obrácení, když začnu mluvit o tom, co všechno má přijít. Protože obrácení ze strachu trvá vždy krátce. Člověk se skutečně obrátí, když se obrátí na lásku."
(Ivetka pro M ROSU, 11/97)
"Vnitřní klid ... To, co nám bere náš klid - je vždy hřích ..., že jsme dovolili, aby láska byla zraněna ...
Nic na světě není hodné toho, aby ti vzalo klid ...
První plod pravé modlitby je vždy klid ...
Každý akt naší pokory Bůh odmění svým pokojem.
Já, alespoň vždy potom, když jsem padla, nebo když se stalo něco, co jsem nechtěla, aby se stalo, když jsem znovu pohlédla na Boha, tak jsem musela vstát a jít dál. Potom jsem vždy cítila velmi hluboký pokoj ...
Pokoj je příliš vzácná věc na to, abychom ho napájeli na něco vnějšího. Pokoj není závislý od ničeho. Ten se týká mé nejhlubší touhy ... pokud mám touhu po Bohu ... potom Bůh povede mé vnější kroky. Je to důvěrnost mezi mnou a Jím.
Zdroj https://slovenskydohovorzarodinu.sk
a
zde.
