Zajímavé...

Bílá sobota: "Bůh je mrtvý"

Siegella, CC0 Public Domain, https://pixabay.com Na dnešku je něco zvláštního. Ticho. Ten klid. Očekávání. Nacházíme se kdesi mezi Kristovou agónií na kříži a Jeho triumfálním zmrtvýchvstáním.





Obnošené události pátku, který nazýváme Velkým, jsou nám tak dobře známé, že očekávání Velké noci občas pociťujeme spíše jako nepříjemné. Bílá sobota je den, kdy si připomínáme, jak se Bůh ponížil až k smrti. Dnes, a pouze dnes, slova proslulého ateistického filozofa 19. století Fridricha Nietzcheho hlásají pravdu: "Bůh je mrtev!"

Včera jsme viděli, jak daleko Bůh zachází, aby nás smířil se sebou. Jeho rány jsou toho důkazem. Kristus na sebe bere naše hříchy a napravuje je před soudem našeho Otce. V tomto aktu smíření jsme my přinášeni do vztahu s Bohem. Pokud pod křížem přijímáme Boha jako Otce a Marii jako Matku, procházíme ze samotné smrtelnosti do neomezeného života. Jsme jiní. Jsme synové a dcery.

Ale Ježíš je Pánem života A smrti. Ani fyzické zničení nemohlo zastavit tohoto všemocného šampiona v riskantním shromažďování si duší spravedlivých. V dokonalé poslušnosti vůli svého Otce, Ježíš, který je Životem, přistoupí k smrti. Včera jsme se mohli přesvědčit, jak daleko je kvůli nám Kristus ochoten zajít, ale dnes nemůžeme vidět jak sestupuje do království, které neznáme. Nemůžeme ani slyšet, ani ochutnat, ani se dotknout ...

Před tímto tajemstvím nám nezbývá nic jiného, než se ptát: "Kde jsi?" Josef Ratzinger (Benedikt XVI.) nám nabízí hluboký náhled na to, co je shodné na Bílé sobotě a na této době.
Píše: "Bílá sobota je dnem 'mrtvého Boha', dnem, který vyjadřuje bezprecedentní zkušenost našeho věku, a to faktem, že Bůh prostě absentuje, že ho skrývá hrobka, že již více nevstane, že už nemluví, takže mu už nikdo nepotřebuje odporovat, ale že ho lze lze přehlédnout."

Přestože vědecký pokrok slibuje delší život a zmírnění utrpení, naše světové války a války, které se odehrávají po celém světě, naznačují jakousi ironii. Naši politici ignorantsky věří tomu, že odloučení církve od státu znamená, že pravdy víry, na kterých spočívá náš národ, nemají žádné místo v ovlivňování veřejné správy. Nicméně, k tomu, abychom to pochopili, se nemusíme dívat přímo na sekularizaci naší kultury: tuto zkušenost prožíváme v našich vlastních životech. Tragédie našich životů, jako například úmrtí milované osoby, naše zdánlivě nevyslechnuté modlitby, nás nutí ptát se: Kde jsi? Možná ticho Bílé soboty není velmi odlišné ve srovnání s jakýmkoli jiným běžným dnem, jaký zakoušíme v moderní společnosti.

Svatý Tomáš Akvinský píše, že vzhledem na cokoliv, co je těžké zdolat, můžeme buď doufat, nebo zoufat. V případě Bílé soboty, to 'něco dobré', v co je možné doufat, je Bůh. Trápení ale spočívá v Jeho smrti, v jeho mlčení. Dvě možnosti: naději, zoufalství. Na jedné straně, "zoufalství je absolutním extrémem sebelásky. Dostáváme se k němu právě tehdy, když se člověk obrací zády ke všem, kteří jsou mu ochotni pomoci, jen proto, aby ochutnal zkažený luxus pocitu, jaké to je - být ztracen", píše Thomas Merton. Na druhou stranu, Akvinský píše, že "předmět naděje je dobro, náročné, ale dosažitelné, ať už mnou nebo někým jiným". Proto, rozhodující rozdíl mezi nadějí a zoufalstvím je v tom, jestli se spoléháme na sebe nebo se obracíme k jiným lidem o pomoc.

My muži hledáme způsoby, jak se osvědčit. Chceme světu ukázat, že máme to, co je potřeba. Že máme všechno to, co je třeba, abychom objali plnost lidství v kultuře, která zmanipulovala vše, co se týká mužnosti. Že máme to, co je nezbytné k tomu, abychom se postarali, chránili a zajistili druhé, obzvláště naše manželky a děti. A správně, měli bychom se snažit tak jednat. Nicméně, v této snaze se můžeme začít spoléhat výhradně na sebe. Místo toho, abychom uznali, že jsme hříšní muži, kteří potřebují pomoc, nasazujeme si masku nezávislosti. Přirozeně tedy, spoléhání se na sebe sama a zoufalství, které z toho vyplývá, je mužům velmi povědomé, dokonce i dobrým mužům.

Bílá sobota nás konfrontuje s břemenem mlčení Boha v Jeho sestoupení do smrti. Na koho se tedy máme spolehnout, aby nás přenesl přes naše potíže? V tomto tajemství Kristovy smrti, jsou naše chápání a rozum vyčerpány. Můžeme k tomu vykročit, ale nejsme schopni to uchopit. Smrt rozbíjí naši masku nezávislosti, ale dobrovolně si vybíráme válení se ve své beznaději, jakoby to bylo nepřekonatelné. Nebo můžeme shlédnout k druhému, Druhému. Papež Benedikt XVI. píše: "Bílá sobota je země nikoho."

Drazí bratři, Kristus vstoupil do této říše a udělil fatální zásah smrti samotné. Dnes, na Bílou sobotu, se nejtemnější hodina v lidské historii stává počátkem té největší naděje. Jen tím, že se ponížil ke stvoření, byl schopen vstát z mrtvých a vzkřísí i nás, výše než jsou nebesa.

Mr. John Henry

http://thosecatholicmen.com/articles/holy-saturday-god-is-dead/

Převzato z http://zastolom.sk/, článek z 25. 3. 2016 naleznete zde.

(Na Fatym.com vydáno 26. 3. 2017 /546 přečtení)

Devanath, CC0 Public Domain, https://pixabay.com



Sdílet

Související články:
Duch Svatý - Parakletos a Duch pravdy (Slavnost Seslání Ducha Svatéhoc cykl. B) (18.05.2018)
Být ve světě, ale ne ze světa (7. neděle velikonoční, cykl. B) (12.05.2018)
Nanebevstoupení Páně (09.05.2018)
Každý máme misionářské poslání (Slavnost Nanebevstoupení Páně) (09.05.2018)
Trvalé bydliště na Ježíšově adrese (6. neděle velikonoční, cykl. B) (05.05.2018)
Křesťan nemůže "vegetovat" na vinné révě (5. neděle velikonoční, cykl. B) (27.04.2018)
Hlásání evangelia nekončí zdmi kostela (4. neděle velikonoční, cykl. B) (20.04.2018)
Vy jste toho svědky (3. neděle velikonoční, cykl. B) (13.04.2018)
Blahoslavení ti, kteří neviděli, a uvěřili (Neděle Božího milosrdenství, cykl. B) (06.04.2018)
Bídný konec zrádce Jidáše Iškariotského (01.04.2018)
Velikonoční neděle - Pán vstal z mrtvých! (cykl. B) (31.03.2018)
Zelený čtvrtek - den Eucharistie a kněžství (30.03.2018)
Velký pátek - Ave crux (30.03.2018)
Dopis prefekta kongregace pro východní církve k velkopáteční sbírce na Svatou zemi (28.03.2018)
Kristův nový způsob bytí s námi (25.05.2017)
Což nám nehořelo srdce? (28.04.2017)
Pán můj a Bůh můj! (23.04.2017)
Dominica in albis - touha dotknout se Krista (22.04.2017)
Den Vzkříšení! Zařme, lidé, radostí! (16.04.2017)
Aleluja (12.02.2017)
Naše jediná naděje: 25 citátů o kříži (26.03.2016)
Co lidi fascinuje na prázdném hrobě (25.03.2016)
Jak prožít Velikonoce? (20.03.2016)
Nabídka paškálů 2016 (04.02.2016)
Turínské plátno? Stopa, jež může vést ke Kristu (05.04.2015)
Bůh? Není tady.... (05.04.2015)
Urbi et orbi - velikonoční poselství svatého Otce Františka (28.04.2014)
Jak Ježíš zachránil svět (05.04.2013)
23. Diecézní setkání mládeže, Brno 2013 (04.04.2013)
Pastýřský list: Mons. Jan Graubner - Velikonoce 2013 (02.04.2013)
Bílá sobota: Turínské plátno prostřednictvím TV (30.03.2013)
Ježíšova modlitba (30.03.2013)
Do FATYMu přišlo i velikonoční přání z Prahy (30.03.2013)
Velikonoce - bl. A. K. Emmerichová (28.03.2013)
Velikonoční přání z Litoměřic (28.03.2013)
| Autor: Roman Tomek | Vydáno dne 15. 04. 2017 | 1691 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: www.zastolom.sk
Nové filmy, videa a audia (mp3) pro vás:
Hledání na našem webu:
Loading
Doporučujeme:
Anketa:
Jak se ti líbí časopis Milujte se!? (viz www.milujte.se)


Celkem hlasovalo: 358906
Volná šiřitelnost:
Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
projekt Godzone=
Jsme mediálními partnery projektu Godzone.

Na obsah tohoto webu si FATYM nevyhrazuje žádná autorská práva! Obsah můžete dále používat, pokud není někde stanoveno jinak.
Používáme
phpRS - redakční systém zdarma.

Kontakt | O nás | Webmaster | Administrace