Adorační den ve Stálkách

Také v malé pohraniční vísce - ve Stálkách jsme mohli Pána Ježíše chválit a Jemu děkovat ve chvíli ztišení po slavnostní mši svaté.





Kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Zvon i ministrant zvou na slavnostní bohoslužbu.

Promluva. Ev.Mt 21,33-43
Pán a služebníci. Co jsme my?
Byl nám dán život. My nejsme páni nad životem! Když vyprchá, tak je konec. Nemůžeme si ho prodloužit, nemůžeme začít znovu, žít si život od začátku, lépe.

My jsme ti, pro které to bylo určeno, aby přinášeli ovoce, aby se starali, život naplnili. Aby na tom pracovali a dobře hospodařili.
Jsme těmi, kteří měli tu možnost anebo už to bylo tak na vyhození,na vyhnání!? Odvádíme tam, že až přijde od nás získá, co jsme nahospodařili?

To jsou vážná slova, člověk nemá brát život jako legraci.

Soused přišel k sousedovi a říká mu:“Půjč mi osla!“
On odpovídá:“Já jsem ho půjčil.“ V tu chvíli osel zahýká.
„Vždyť já ho slyším!“
„Tak komu věříš? Mně nebo oslovi! Když říkám, že ho nemám, tak ho nemám!“

Pán Ježíš mluví….a čemu věříme my?
Jemu nebo něčemu jinému, co oslovuje?
Když mluví On, tak to je Písmo svaté – Boží slovo.
Víme, co máme dělat. Co děláme s láskou – ta práce doma i jinde, ta činnost dostává jinou hodnotu, ze které pak máme radost, že jsme dobře hospodařili, že jsme to dobře udělali.

Tak ať naše srdce hoří a všechno čeho se dotkneme, co konáme, ať je dobré a také požehnané.
Amen.



Hle, Beránek Boží.

Na kolena padejme, hluboce se klanějme.

Na monstranci je svatý Pavel a Petr. Nad nimi Panna Maria a uprostřed Pán Ježíš. Zrovna jako na oltáři v tomto kostele, kam patří.


BOHU DÍKY.