Zelený věnec nám připomíná život. A svíce světlo. Máme žít ve světle a ne ve tmě.
Každý něco pokazil. Advent je dobou nejradostnější – nabízí možnost začít znovu, vše napravit.
Otec biskup poslal kněžím list, připomenu vám několik myšlenek.
Advent je doba čekání a přípravy na to, co přijde. Na jedné straně je očekávání narození Ježíše Krista o Vánocích a na straně druhé je to příprava na setkání s Pánem na konci našeho života tváří v tvář. To je pro nás důležitý. Ne to, že vzpomínáme na to, co bylo, ale připravujeme se na to, co bude.
Advent není tím, že se jen uklízí a připravuje se na Vánoce, to skončí. Ale ono to má adventem začít a pokračovat potom dál.
Ty Vánoce, které lidé prožijí komerčně- jídlo, pití, obchodní domy…je radost.
Jenže, my tam máme vnést i to duchovní např.
Maminka s dětmi při nákupu zajde také do kostela pozdravit Pána Ježíše.
Bylo by špatné, kdybychom si udělali vše hmotné a zapomněli na to duchovní, na tu podstatu.
Otec biskup doporučuje jednu věc. Děti, které přijdou do kostela,přinesou do jesliček stéblo slámy. A na konci adventu budou jesličky vystlané senem a slámou, aby si do nich Ježíšek mohl pohodlně lehnout. Tak jsme mu to připravili.
Stéblo je znamením, že jsme tady byli, že jsme darovali sebe, že jsme darovali kus svého života Pánu Bohu.
Někdy říkáme, že jsme prošli adventem, že jsme to prožili. Ale advent by měl projít naším životem, on má vstoupit do života.
Tak prosme, aby se nám to dařilo a pak prožili Vánoce jako velkou
radost, protože jsou tu pro nás. Amen.
Doba adventní je doba vážná – máme opustit světské radovánky a prožít advent jak se patří – s půstem, odpuštěním -
jako příprava na setkání s někým, kdo na nás čeká !