Zamyšlení nad evangeliem 20. neděle v mezidobí.
Ježíš odešel z Genezareta a odebral se do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: "Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá." Ale on jí neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: "Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí."
Odpověděl: "Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského."
Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: "Pane, pomoz mi!"
On jí však odpověděl: "Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům."
Ona řekla: "Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají ze stolu jejich pánů."
Nato jí řekl Ježíš: "Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ." A od té chvíle byla její dcera zdravá. (Mt 15,21-28)
VÍRA A ODMĚNA
Stalo se při jedné pouti do Mariazell. Na celnici v Mikulově vstoupil do autobusu policista a úředně řekl: Předložte pasy. Jedna z poutnic zjistila, že pas nechala doma. Samozřejmě musela vystoupit, pouť pro ni skončila. Nemusíme líčit, jak to nešťastnice a všichni prožívali.
Pasem pro vstup do blaženosti je víra. Pán Ježíš častěji mluví o víře. Řekl např.: „Vpravdě pravím vám: budete-li mít víru a nebudete pochybovat… když této hoře řeknete: zdvihni se a vrhni se do moře, stane se. O cokoliv prosíte v modlitbě s vírou, všecko dostanete.“ (Mt 21,21) Stane se tak vždy?
Věřící rodiče měli jediné dítě. Přišla zákeřná nemoc. Kolik se rodiče naprosili – dítě zemřelo. Truchlivá báseň říká: „Umřela máti, do hrobu dána, sirotci po ní zůstali. I přicházeli každého rána a matičku svou hledali.“ Kolik případů lidských tragédií, kdy modlitba nebyla vyslyšena. Proč? Je to tajemství Boží vůle, Boží prozřetelnosti. Modlitba zdánlivě nevyslyšena se jeví jako porážka. Není to však nevšímavost ze strany Boží, spíše „má vůle není vůlí vaší…“, vždyť Bůh praví už ve Starém Zákoně: „Zdali pak dovede žena zapomenout na dítě své zrozené? Kdyby snad ona mohla zapomenout, já nejsem s to nikdy zapomenout.“ (Iz 49,15)
K víře a vyslyšení je někdy cesta složitá. Dnes jsme sledovali Spasitele v pohanském okolí Tyru a Sidonu. Naproti mu vyšla pohanská žena a začala prosit: „Má dcera je zle posedlá. Smiluj se nad nešťastnou matkou a nad nešťastnou dcerou. Marek hovoří, že „měla nečistého ducha.“ Množí se u nás případy, že dívka dobře vychovaná se najednou začne toulat, navštěvovat pochybné diskotéky, žít nevázaným sexuálním životem. Nešťastní rodiče si nevědí rady….
Kristus Pán, jako by volání neslyšel, kráčí nevšímavě dál. Situace se vyhrocuje do té míry, že apoštolové sami upozorňují na zoufalé prosby. Tu se snad Mistr zastavil a odpověděl: „Nejsem poslán, než ke ztraceným ovcím izraelského lidu.“ Matka neodešla, naléhavě prosí dál: „Pane, pomoz mi!“ Odpověď, kterou uslyšela, vyrazila asi všem dech. Laskavý, mírný Spasitel odpověděl jak fanatický izraelský rasista: „Nesluší se vzít chléb dětem a hodit jej psům.“ Co udělá pohanka, když uslyší tak urážlivá slova? Odejde Ne! Bojuje dále: „Ovšem, Pane, jenže i psi se živí z drobtů, které spadnou ze stolu jejich pánů.“
V té chvíli nastává zvrat! Pán Ježíš pochválí nešťastnou matku: „Ženo, tvá víra je veliká; staň se ti tak, jak chceš.“
Vnucuje se otázka: proč ty tahanice, proč urážky? Byla to bolestná a těžká zkouška víry a pohanka v ní obstála na jedničku. Zázrak ji byl odměnou.
Je třeba vyvodit závěry i pro nás. Naše děti, mládež jsou ohroženy duchem nečistoty, spojeným stále častěji s narkomanii. Televize je velký vynález, ale kolik jedu z obrazovek vstřebávají zvláště mladé duše. Většina filmů je doménou zlého ducha. Protilékem je Boží milost. Bůh velkoryse nabízí své milosti, ale nevnucuje je. Když se přestane prosit, když se dokonce milostí pohrdá, Pán odchází a ponechává jednotlivce, celé národy, ba i celé kontinenty na pospas nevěře, na pospas „pána temnot“.
Apoštol Pavel vybízí: „Nyní je čas příhodný, nyní je den spásy“.
„Ježíš šel odtud pryč“ (Mt 15,21). Osud vyvoleného národa severoafrického kontinentu postačuje jako poučení.
Zdá se nám někdy, že Pán mlčí, že si nás nevšímá, že nás pokořuje, neboť my se někdy snad nevědomky modlíme: Buď vůle má! Jednej, Bože, tak, jak si to přeji já….
Není větší lásky, než jakou Bůh miluje svět, lidi. Z lásky nám dal to nejcennější, vlastního syna, proto musíme vědět, že Bůh pro nás má jen věci dobré, a když to nejsou ty, o které prosíme, jsou vždy pro naše dobro!
Podívejme se ještě jednou na pohanskou ženu. Její modlitba byla pokorná. Přes zdánlivé urážky pokorně prosí. Učme se prosit: Pane, vyslyš, ale ne má, ale Tvá vůle se staň. Její modlitba vyzařuje důvěru. Je pěkné vlámské přísloví: Když jdeš na pouť prosit o déšť, nezapomeň vzít sebou deštník…. Konečně, modlitba matky je vytrvalá. Nedomnívejme se, že po jedné modlitbě musí přijít zázrak. Spasitel v různých podobenstvích nás učí vytrvalosti v modlitbě.
Na závěr si připomeňme: žena volá a Pán mlčí. Pak ji pokořuje a odmítá, ale po pokorné, vytrvalé a důvěrné modlitbě vyslyší.
I naše modlitba bude vyslyšena, pokud bude mít tři vlastnosti modlitby Syrofeničanky.
