Zamyšlení nad evangeliem 11. neděle v mezidobí.
Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!"
Potom si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, syn Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, syn Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil.
Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ʻPřiblížilo se nebeské království.ʼ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte." (Mt 9,36 - 10,8 )
PLNIT APOŠTOLSKÉ POSLÁNÍ
Dnes pokračuje téma povolání minulé neděle. Tak jako Ježíš se díval na zástupy a bylo mu jich líto, tak i my dnes hledíme na davy lidí kolem nás. Jsou nemocní zlem a mnozí si to ani neuvědomují. I nám by jich mělo být líto, měli bychom mít starost o jejich záchranu.
Televize nám denně předvádí hříšný svět, jeho obludné projevy zla. Svět dnes nemluví o tom, že je společnost nemocná, ale mluví jen o problémech, které se musí řešit. Lidé kolem nás přestali věřit v Boha, ztratili kulturu života, ztrácejí svoji lidskou důstojnost. Nastoupila kultura smrti, jak ji nazývá papež Jan Pavel II. Ve svých dokumentech.
A tak jako tehdy přišel Ježíš pomoci nemocné společnosti, tak přichází i dnes. I dnes posílá své apoštoly do světa, aby léčili lidská srdce, aby uzdravovali každou nemoc. Aby léčili slovem Božím, aby uzdravovali mocí Kristovou.
Kdyby nás teď poslouchal nějaký nevěřící člověk, pak by se asi podivil a namítl by: „Nemocné snad léčí lékaři a ne faráři a církev.“ Do jisté míry bychom s tou námitkou mohli souhlasit, ale ne absolutně. Lékaři mohou vyléčit tělesné nemoci, psychiatři duševní, ale žádný psychiatr nemůže vyléčit kořeny zla, to je lidský hřích.
Moderní doba, psychologové, psychiatři se o to pokoušeli, ale mnozí museli kapitulovat. Dr. Fritz Kunkel píše: „Tělesné i duševní nemoci jistě patří do oboru medicíny, a proto je nutné se vyvarovat mravního hodnocení těchto případů. Ale jsou-li neřesti nemocemi, přestávají být neřestmi, a pokud teologie posílá alkoholika nebo hazardního hráče k lékaři, opouští své poslední spojení s realitou: totiž mravní poslání.“
Pokud někdo trpí morální nemocí – a tou je hřích – pak může dosáhnout uzdravení jen prostředky, které Bůh ustanovil k obnově duševního míru. Tolik říkají odborníci, kteří poznali, že není v lidských schopnostech uzdravit člověka morálně nemocného. I když víme, že právě morální onemocnění je zdrojem pozdějších nemocí fyzických.
A jsme u kořene celého problému. Člověk potřebuje vykoupení, člověk potřebuje uzdravení mocí Boží. Právě proto se Kristus stal člověkem, právě proto vyučil své učedníky a dodnes je posílá do světa. Aby hlásali Boží království, aby lidem nabízeli spásu, aby uzdravovali kořeny všech nemocí.
Jestliže se dnes mluví o nové evangelizaci, pak si musíme uvědomit, že nejde jen o to, abychom světu mluvili jen o Bohu, o Kristu, ale abychom nabídli spásu. A to spásu v celém jejím rozsahu. Tak to můžeme vnímat z dokumentů církve.
To znamená pomoci člověku, který je v nouzi. Snažit se proniknout do jeho cítění, mentality, chápat jeho potřeby, starosti a strachy, které prožívá. To v podstatě znamená pratikovat blíženskou lásku. Jestliže se nám podaří postavit most dobrého vztahu k bližnímu, jestliže se nám podaří podržet ho, pomoci mu, pak je otevřena cesta i k oslovení člověka radostnou zvěstí.
Mluvit o Bohu jen u kafíčka, v příjemné pohodě posezení, to je jen teorie. Zrovna tak, když vedeme příliš učené, mystické řeči. To asi těžko vstoupí do lidského života tak silně, aby jej změnilo.
Všimněme si dobře, jak to dělal Ježíš. Pozorně sledujme, jak posílá své učedníky. Nejenom hlásat, ale i uzdravovat. To znamená, že slovo o spáse musí jít ruku v ruce s láskyplnou starostí o nouzi člověka. Ono to má pak dvojí dopad. Nejen pro ty uzdravené, ale i pro ty, kteří na div s úžasem hledí. Také těm v hojném počtu to otevírá cestu k víře.
Ale především si musíme uvědomit, že jen Boží moc, spásný čin Boží může uzdravit celého člověka. Můžeme to dokumentovat třeba na případech drogově závislých. Tam už lékařská věda moc nepomůže. A přesto existují ve světě zařízení, kde se léčí vírou a modlitbou. A máme dnes zástupy těch, kteří jsou zázračně zbaveni závislosti. Víme, že mocí a silou Ducha Svatého jsou mnozí zbaveni a vyléčeni z jiných závislostí na neřestech.
Dnešní svět je nemocný a my křesťané máme v rukou lék na uzdravení této morální nemoci lidstva. Nabízejme ho světu neokázale, ale všude tam, kde můžeme pomoci v obyčejném všedním životě. To je vlastně poslání a základ našeho apoštolátu, nové evangelizace. A do této služby je povolán každý pokřtěný člověk svým křestním kněžstvím (jak je nazýváno v teologii všeobecné kněžství). Promýšlejme si všechny formy apoštolátu, ale především tu naši vlastní, osobní, ke které nás volá Duch Svatý.
