Zamyšlení nad evangeliem 1. neděle postní.
Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!" (Mk 1,12-15)
S JEŽÍŠEM NA POUŠTI
Sotva byste uhodli, jaká je poslední dobou móda v cestování na dovolenou, kam směřují nejexkluzivnější výpravy turistů. Už není jen Tahiti, Mallorca, Orient. Teď se jezdí na poušť. Podnikavé cestovní kanceláře zorganizovaly cestu napříč Saharou a pozvaly: Pojďte s námi strávit dovolenou na poušti. A tak už jezdí turnus za turnusem, plně obsazené.
Co ty lidi táhne strávit dovolenou na nej -nepohodlnějším, nej-nehostinnějším místě? Proč je to pro ně takový zážitek, že to nadšeně doporučují svým známým? Turistický průvodce, který vede výpravy pouští, to vysvětloval: „Oni prožijí na poušti svou katarzi.“ - Je to divné slovo v ústech člověka na Čedoku. Teologický výraz katarse označuje prožití vnitřní očisty, vnitřní změny, duševní obnovy. Právě to, k čemu nás na počátku postu zve církev.
Uprostřed nekonečné pustiny ti lidé prožívají a pochopí, co je a co není pro život podstatné a důležité. Zapomenou hrát si na Pana Důležitého. Poznají, jak závisí na druhém vedle sebe a ten druhý na nich. I když dnes vede napříč Saharou silnice, každou chvíli ji zasypou duny písku. A musí se čekat, až přijedou pluhy a písek odhrnou jako sníh. A nejbližší autoopravna, nejbližší benzinová pumpa, nejbližší studna, nejbližší lékař, to vše jsou čísla ve stovkách a tisících kilometrů.
V této samotě se za dva týdny naučí omezit své potřeby na základní věci života. Poznají, co být musí, aby člověk žil - a co být nemusí. Poušť očišťuje člověka, učí ho sebepoznání. A učí ho hledat Boha, základ života.
Není divu, že v bibli tolikrát slyšíme o poušti: Jan Křtitel volal lidi své doby na poušť k očištění, k naučení životu novým způsobem, k nové víře v Boha.
První křesťané, a po nich mnozí další, odcházeli žít na čas do pouště jako poustevníci, aby se tam zbavili malicherností a pokušení.
Ctižádostivý důstojník Charles de Faucault pochopil na poušti smysl života a hodnoty křesťanství. Stal se knězem a učitelem nové moderní duchovnosti. A za ním tam odcházejí stále další. Např. nedávno se odtud vrátil po desetiletém pobytu Carlo Caretto. Napřed ctižádostivý italský kněz, lovec kariéry, teď duchovní vůdce tisíců lidí.
Také o Pánu Ježíši jsme četli v dnešním evangeliu, že na počátku svého působení odešel na poušť. Čtyřicet dnů tu Ježíš prožívá svou katarzi, očištění, aby pak přišel k lidem a hlásal, co je jedině důležité: Čas se naplnil, Boží království je tu. Obraťte se, změňte své smýšlení a jednání, uvěřte evangeliu!
Také o Pánu Ježíši jsme četli v dnešním evangeliu, že na počátku svého působení odešel na poušť. Čtyřicet dnů tu Ježíš prožívá svou katarzi, očištění, aby pak přišel k lidem a hlásal, co je jedině důležité: Čas se naplnil, Boží království je tu. Obraťte se, změňte své smýšlení a jednání, uvěřte evangeliu!
S těmito slovy začínáme i my dnes postní dobu. Čas se naplnil i nám. Je i pro nás nejvyšší čas, abychom zanechali svých malicherností, zlozvyků, abychom se obrátili celým srdcem k tomu, co je podstatné, k Bohu.
I my potřebujeme k tomuto obrácení jít na svou poušť. Saharu po ruce nemáme. Ale všude kolem nás v přírodě je prázdna dost. V našich kostelích jsme zcela nerušeni. Jen tam zajít, jen se zamyslit: Co je vedlejší, co je podstatné v mém životě?
Jak málo to víme! Setká se kněz se známými, pár let se neviděli. Dojde řeč na modlitbu doma. A on i ona se začnou ošívat: „Teď si uvědomuju, pane faráři, že jsem se vlastně už kdovíjak dlouho doma nemodlil, právě jen co se modlím v kostele.“
„A proč?“ - diví se kněz. A oni nevědí. Nevědí, kolik let se už doma nemodlí. Nedovedou povědět, proč se nemodlí. Prostě jen tak. Nemysleli na to.
To je sebepoznání, co nás k němu vede církev v postě. Podívej se na sebe: Jak žiješ? Co je pro tebe důležité? Kvůli čemu ses dokázal rozčílit?
Vidíte: postní doba křesťana, - to nejsou drobné sebezápory, které koneckonců nikoho nebolí.
To není sem tam si odepřít sousto jídla, které si za chvíli stejně jinak vynahradíš.
To není vzdát se jednou televize, když tam stejně nic pořádného není.
Postní doba, to znamená: prodělat svou katharsi - očištění od malicherností, zlozvyků, hříchů.
Musí mít 3 stupně:
1. Nejprve rozpoznat, co není důležité, co je dokonce škodlivé.
2. Potom se od toho radikálně odvrátit.
3. A za třetí: přivrátit se k Bohu a jeho řádu lásky.
