Evangelijní úryvek Čtvrté adventní neděle (Mt 1, 18 - 24) podává události, které bezprostředně předcházely narození Ježíše Krista.
V Matoušově evangeliu Josef stojí v popředí vánočního povídání a evangelista vše podává z jeho stanoviska. Bůh zjevuje svou vůli a své plány prostřednictvím tohoto novozákonního patriarchy.
Otcovství
Písmo říká, že Josef byl zasnoubený s Marií. Podle Božího zákona už zasnoubení znamenalo, že po právní stránce se Maria považovala za jeho manželku, ačkoli ještě nebydleli spolu. Asi po roce od zasnoubení proběhl sňatek, po kterém už manželé bydleli spolu. Panenství před manželstvím se počítalo za samozřejmost. Vzniká tak otázka, kdo je otcem Ježíše, jestliže je Josef sice uveden jako Mariin manžel, ale není Ježíšův otec. Matouš odpovídá jasně. Ježíšovo narození je zázračné. Jeho otcem je Bůh. O pár řádků níže je to přímo potvrzeno slovy anděla, které říká Josefovi: "
... neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha Svatého." (Mt 1, 20)
Už židovství se setkávalo s tím, co znalo starověké římské právo: "
Matku je snadné určit, ale těžší je stanovit, kdo je otcem." Pro určení otcovství se nestačilo zeptat pouze matky, neboť mohla lhát, aby se vyhnula obvinění z cizoložství. Proto židovství vyžadovalo i od muže, aby vydal svědectví, že je otcem dítěte. Podle židovského zákona, pokud muž řekl, "
tohle je můj syn", muselo se mu věřit. Nezáleželo na fyzickém otcovství. Podle evangelia Josef vydal takové potvrzení, když dal dítěti jméno, a tím se stal legálním otcem Ježíše. Toto je přesnější popis než adoptivní otec či pěstoun, jak se to obecně říká. Proto v evangelijních textech se Josef zmiňuje jako Ježíšův otec (například v příbězích o obětování a nalezení v chrámu v Lk 2).
Spravedlnost před Bohem
V souvislosti s Josefem se mnozí ptají: "
Proč se říká, že Josef byl spravedlivý, když chtěl Marii propustit? Pokud by byl spravedlivý, jednal by podle Mojžíšova zákona. Nebylo to z jeho strany vlastně zakrývání Mariina hříchu?"
Aby se zjistil skutečný stav a dala se odpověď o vině nebo nevině ženy, byl v židovství potřebný soudní proces. Josef si však nevybral toto řešení. Matouš uvádí, že se rozhodl Marii propustit potají. Ne proto, aby se nikdo nic nedozvěděl a aby nezůstali v hanbě před veřejností, ale aby se nekonalo žádné formální vyšetřování ve věci Mariina jednání. Co to znamená? Josef správně pochopil, v čem spočívá zachování Božích předpisů. Není to bezduché trvání na každé čárce a tečce v zákoně.
Matouš v Josefovi ukazuje, jak bychom měli postupovat i my. Josef pochopil Boží zákon v jeho plnosti.
Měli bychom se ptát, zda v našem prožívání víry netrpíme legalizmem. Nesouhlasím s těmi, kteří apelují na "ducha" zákona nebo nějakého předpisu jen proto, aby si ospravedlnili vlastní nemorální jednání. V tomto směru
dnešní společnost trvá na lásce k hříšníkovi až do takové míry, aby se i hřích, kterého se dopustil, stal akceptovaným. S tím nelze nikdy souhlasit. Postava Josefa nám nabízí odlišný přístup. Josef usiloval do hloubky správně porozumět smyslu Božího zákona. Právě tato "josefovská" citlivost pro spravedlnost nám chybí.
Naplnění přislíbení
Ježíšovo zázračné panenské početí z Marie Matouš vidí jako naplnění starozákonního zaslíbení v knize proroka Izaiáše: "
To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: " Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel," což v překladu znamená: Bůh s námi." (Mt 1, 22 - 23) Tato slova adresoval prorok Izaiáš původně judskému králi Achazovi (736 - 716 před kr.). Hebrejský text používá slovo "alma", což se dá přeložit jako "mladá žena, dívka", tedy ne nutně "panna". Matouš vycházel z řeckého překladu Starého zákona, který udělali Židé žijící v egyptské Alexandrii už ve 3. - 2. století před Kr. a dostal pojmenování Septuaginta. V něm hebrejský výraz "alma" přeložili řeckým slovem "parténos" - "panna". Matouš ve svém evangeliu použil právě tento výraz, neboť lépe odpovídal situaci Ježíšovy matky Marie, která zázračným způsobem bez zásahu muže počala dítě.
Bůh s námi
Když jde o Mariino dítě, hovoří se o dvou jménech: Ježíš a Emanuel. V případě jména Emanuel chce evangelista ukázat, že v Izaiášově citaci nejde na prvním místě o určení jména, které má Boží Syn nosit v lidské přirozenosti, ale o naplnění jeho poslání na zemi, u zrodu kterého stojí Maria. Novorozené dítě bude "Ježíš", což v překladu znamená "Bůh je spása" a "Emanuel" - "Bůh s námi". Boží spása se v plnosti realizuje na kříži. Na konci Matoušova evangelia zazní ještě jednou ujištění: "
A hle, já jsem s vámi ..." (Mt 28, 20)
Celé své evangelium Matouš vložil do povědomí Boží blízkosti, která v osobě Emanuela - Ježíše - dostala nový a trvalý způsob.
Úvodní kapitola Matoušova evangelia je jednoznačně zaměřena na představení Ježíše jako Božího Syna. Vtělení je rozhodnutím Boha, aby vysvobodil lid z hříchů (srov. Mt 1, 21). Matkou Božího Syna je Josefova manželka Maria, "
z níž se narodil Ježíš" (Mt 1, 16). Jde o zázračné početí z panny bez přispění muže, které je dílem Ducha Svatého.
Evangelista nezachytil žádné Mariino slovo, ale kromě jejího výslovného panenského mateřství (Mt 1, 20. 23. 25)
až třikrát v úryvku zdůrazňuje její úlohu Josefovy manželky (Mt 1, 18. 20. 24).
P. Prof. František Trstenský
Převzato z
www.postoj.sk,
článek z 20. 12. 2019 naleznete
zde
(Na Fatym.com vydáno 21. 12. 2019; 18. 12. 2022 - 3479 přečtení)
