Pokračování a závěr novény k Ance Kolesárové, slovenské mučedníci čistoty zastřelené sovětským vojákem. (*14. 7. 1928 +22. 11. 1944), která byla blahořečena 1. září 2018.
Její liturgická památka je 22. listopadu.
1.; 2. a 3. den novény
najdete zde
4.; 5. a 6. den novény
najdete zde
7. den – Dar pracovitosti a usilovnosti
V sobotu učil v jedné synagóze. Byla tam žena, která byla stižena nemocí už osmnáct let: byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec napřímit. Když ji Ježíš spatřil, zavolal ji a řekl: „Ženo, jsi zproštěna své nemoci“ a vložil na ni ruce; ona se ihned vzpřímila a velebila Boha. Avšak představený synagógy, pobouřen tím, že Ježíš uzdravuje v sobotu, řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat; v těch tedy přicházejte, abyste byli uzdravováni, a ne v den sobotní.“
Na to Pán odpověděl: „Pokrytci! Neodvazuje každý z vás v sobotu vola nebo osla od žlabu a nevede ho napájet? A tato žena, dcera Abrahamova, kterou držel satan spoutanou po osmnáct let, neměla být vysvobozena z těchto pout v den sobotní?“ Těmito slovy byli všichni jeho protivníci zahanbeni, ale celý zástup se radoval nad podivuhodnými činy, které Ježíš konal. (Lk 13, 10-17)
Anka vyšla na dvůr poskládat prádlo, které již odvčera vyschlo. "Servus, Anka," otočila se na ni sousedka Anička Kicáková, která se z domu kamsi vesele vydala, "asi si s námi nemůžeš jít hrát k řece, co?" "Juj, hned bych šla," nadchla se Anka, ale nedala si vzít radost povinnostmi a dodala, "chci ještě uvařit něco dobrého na oběd, tak přijdu možná až odpoledne." ... Anka se vrátila do domu, poukládala čisté věci na místo a zašla do sklepa po zeleninu a brambory. Dopoledne se vleklo. Po každém Zdrávas si odložila bokem jeden kousek ukrojeného bramboru, aby věděla, kdy má skončit. Těžko se jí soustředilo i na práci, i na modlitbu, neboť hned běžela pro vajíčko, pak pro mouku a zase po zelí ...
Meditace
V práci mi, Bože, můj nebeský Tatínku, otvíráš další pole milostí. I tvůj Syn Ježíš tvrdě pracoval jako tesař dlouhá léta v potu tváře, dokud nepřišla chvíle, kdy jsi ho povolal do služby pro lidi. Jako mladík a později jako muž byl poslušný své matce Marii a svatému Josefovi. Museli se hodně obětovat v práci, aby se uživili, a když i něco měli navíc, obětovali to chudým. Pane, shlédni na můj život, i já se snažím následovat tvůj příklad, chci následovat příklad Svaté rodiny. Ale někdy ztrácím odhodlání obětovat část ze svého "přebytku" těm, kteří trpí nedostatkem. Pane, je moje práce v tvých očích skutečně naplňováním tvé svaté vůle? Proč, Pane, tak snadno ztratím cit vnímat tě ve všem, co dělám?
Na tento den si dávám předsevzetí, Pane, že budu vnímat práci, kterou dělám, jako dar od Boha. A přestože se bude zdát namáhavá a někdy stereotypní, obětuji Ježíši každou její sekundu jako odměnu za to, že on pro mě neustále pracuje.
Modlitba
Nebeský Otče, tys povolal svého Syna na zem, aby nám svou pílí byl příkladem, jak si vážit to, co máme od tebe. Požehnej naši každodenní práci a v ní nás připodobni i svému Synovi, abychom tak jako i blahoslavená Anka pracovali na zvelebování tvého stvoření už tady na zemi. Dovol, abychom talenty, které nám dáváš, statečně a s radostí využívali, a tak ti mohli získat další talenty. Dej, abychom tvými milostmi obohacovali sebe, ale především své bližní. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Modlitbou Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci prosme Ducha Svatého, aby nás posvěcoval a posiloval v každém i tom nejmenším díle, které konáme pro Nejsvětější Trojici a Boží stvoření.
8. deň – Dar štedrosti a pohostinnosti
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč;
toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed a vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě. On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: „On je hostem u hříšného člověka!“
Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. (Lk 19.1-9)
Anka neměla ani 11 let, končila pátý ročník a byla jedinou hospodyní v domě. Ba co víc, byla jedinou ženou v domě, pokud se to tak v tomto věku vůbec dalo říct. Neuměla udělat všechno, ani se tak netvářila, ale nestyděla se požádat o pomoc. Sestra i teta Marien byly vždy ochotné, a když bylo třeba poradit něco narychlo, odskočila k sousedce podle toho, kterou našla doma.
"Bůh dej dobrý den, je někdo doma? Jen jsem chtěla, jestli byste mi nepřišli podívat, zda je pec dobře rozpálená a zda je těsto na chléb dobře vykynuté."
"Anka, minule jsem byla a dobře si to měla."
"S Boží pomocí," projevila Anka svou důvěru a mezi dveřmi ještě nezapomněla nabídnout svou pomoc: "Odpoledne vám malého pobavím, doneste ho k nám."
"Nech, Anka, máš dost své roboty," zavrhla sousedka nakonec Ankin dobrosrdečný návrh.
"Hanka přijde, pobaví ho, leda že by s ním ona k vám přišla."
"Ať přijde, odkažte jí, prosím, alespoň mi bude veseleji," potěšila se malá hospodyňka a utíkala domů péct chléb.
Meditace
Tolik darů denně dostávám od tebe, Pane. Jsi ke mně štědrý a svou pohostinností v bratřích a sestrách mi projevuješ svou lásku. Tolikrát jsi mi dokázal, jak mě miluješ, když jsi mi dopřál těšit se ze zdraví, z pokrmu nebo čehokoliv, co oblažuje mou duši. Občas jsem však, Pane, líný dát ze sebe naplno všechno. Ty mě učíš v Písmu, abych svého bližního miloval skutky milosrdenství. Odpusť, pokud někdy zapomínám na jiné a na to, co mi říkáš. Vím, že tvou snahou je přitáhnout mě k sobě a zapomenout na to, kdo a co jsem. Nauč mě, Pane, odumřít sobě a strhnout pohled ze sebe, a svými dary od tebe posloužit bratřím a sestrám, které mi dáváš jako dar.
Na tento den si dávám předsevzetí, Pane, že budu nejen modlitbou, ale i skutky milosrdenství pomáhat komukoliv, ačkoli mě o to nepožádá. Dej mi, Pane, příležitost dokázat ti svou lásku tím, že budu následovat tvé milosrdenství.
Modlitba
Milosrdný Otče, ty štědře obdarováváš nebeskými poklady každého, kdo zde na zemi projevuje milosrdenství svému bližnímu. Posvěť nás touhou být oporou pro nuzné či trpící, abychom svými tělesnými a duchovními skutky byli vzorem pro všechny lidi na světě. Udělej nás svědky tvé nekonečné lásky, dovol nám být zprostředkovateli dobra každému, kdo potřebuje pomoc. Probuď naše srdce ke službě druhým, ať pocítí Tvou přítomnost a lásku skrze naši oběť pro ně.
Modlitbou Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci prosme Ducha Svatého, aby z nás udělal neustálou oběť pro své bližní a konáním skutků milosrdenství nás přetvořil na svědky Kristovy lásky pro jiné.
9. den – Dar odevzdanosti
Přišli na místo zvané Getsemany. Ježíš řekl svým učedníkům: „Počkejte tu, než se pomodlím.“
Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. A řekl jim: „Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!“ Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. Řekl: „Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš.“ Přišel k učedníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi: „Šimone, ty spíš? Nedokázal jsi jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Duch je odhodlán, ale tělo slabé.“ Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. A když se vrátil, opět je zastihl spící; oči se jim zavíraly a nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel potřetí a řekl jim: „Ještě spíte a odpočíváte? Už dost! Přišla hodina, hle, Syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Vstaňte, pojďme! Hle, přiblížil se ten, který mě zrazuje.“ (Mk 14, 32 – 42).
Voják se rozhlédl po dvoře a vydal se rovnou naproti ke Kolesárovi. Otevřel dveře do domu a zamířil přímo do kuchyně, ale nenašel tam nikoho. Odložil samopal a začal otevírat dvířka na kredenci, vybírat hrnce, otloukat pokličky. Ve sklepě bylo zatím vše slyšet. Ján Kolesár, dobrák od srdce, věděl, že to již nejsou Němci, ale že jsou to bratři, osvoboditelé, kteří je přišli zachránit zpod německé nadvlády. Řekl dceři: "Anka, jistě je hladový, jdi mu dát cosi zajíst." Už při krájení chleba si však voják všiml, že ruce hospodyně nejsou tvrdé a upracované jako ruce dospělé ženy, ale že jsou to ruce dívky. Vplížil se za ní do komory, chytil ji zezadu za ramena, otočil ji tváří k sobě a začal ji tlačit ke zdi. Anka vykřikla, otočila se a snažila se proplížit zpět do kuchyně. "Takže ne?" Zeptal se jakoby hrozba smrti nemohla změnit její pevné rozhodnutí. Anka zavrtěla hlavou a zase jednoznačně odmítla: "Ne, raději zemřu." "Tak se rozluč s otcem!" Zařval voják. Anka se podívala na otce, sevřela mu pevně dlaň a v té chvíli jakoby beze strachu, v milosti Boží, řekla: "Tatínku, sbohem!" Pak zavřela oči a naposledy zašeptala: "Ježíš, Maria, Josef ...!" A její modlitbu přerušil dvojitý výstřel.
Meditace
Pane můj a Bože můj, přicházím před tebe jako malý, velmi malý tvor. Ve své malé pokoře mi dovol, abych ti odevzdal to maličko, co mám. Upřednostňuji mnoho věcí ve svém životě a přitom vím, že do něj nepatří. Častokrát nejsem spokojen s tím, jak žiji, co vyprávím nebo prožívám, jaké skutky konám, jak přistupuji k bližním, jak k tobě promlouvám. Ano, vím o tom všem, můj milovaný Tatínku. Ale také vím, že bez tebe jsem nikdo. Jsem pouze prach, který pohromadě drží tvá nekonečná milost vůči mně. A proto při poznání všeho toho, co je ve mně a dělá mě nehodným podívat na tebe, mi dovol, abych se zcela odevzdal do tvých rukou. Vezmi si mou duši, srdce i mé tělo a udělej s mým životem to, co se ti líbí. Chci se svěřit do tvé pečlivé otcovské lásky, protože vím, že jen vw tvých rukou budu růst a najdu jen to nejlepší pro svůj život. Matko moje drahá, Panno Maria, do tvého Neposkvrněného Srdce vkládám své smysly, myšlenky i skutky. Přiveď mě k Nejsvětější Trojici, žehnej mě a neustále mě ochraňuj. Nejsvětější Trojice, miluji tě. Maria, moje drahá Matko, oroduj za mne.
Na tento den si dávám předsevzetí, Pane, že se budu snažit všechny situace, setkání, slova, skutky odevzdávat do tvé svaté vůle, abych nezanedbal žádné dobro, které mi ve své dobrotivé lásce vkládáš na mou životní cestu, abych se stále více posvěcoval.
Modlitba
Milovaný Otče, přicházím k tobě v poslední den této novény s prosbou na srdci, abys mě požehnal a dopřál mi všechny milosti, které má duše potřebuje ke spáse. Ty víš, že mé srdce touží po splynutí s tvým a duše žízní po tobě. Proto tě v této chvíli prosím, posilni mě v odevzdanosti ve tvé službě, abych nejen dokonale plnil tvou vůli, ale s pevným odhodláním a silou svědčil o tvé lásce a jejích silných účincích na můj život. Dovol, ať je mé srdce tvým živým stánkem, přetvoř ho, aby bylo důstojným příbytkem Ducha Svatého. Ve tvé milosti si budu pěstovat odevzdanost jako nejvzácnější perlu a v tvém požehnaní dokazovat bližním, jak jsi veliký a milosrdný. Obnov mé ochablé tělo, ale především srdce. Proměň mě na milujícího, oddaného a vždy věrného služebníka, abych pod tvým vedením a požehnáním spatřil tvou tvář a ve tvém Synu a Duchu Svatém tě velebil po všechny věky věků. Amen.
Modlitbou Otče náš, Zdrávas Maria a Sláva Otci prosme Ducha Svatého, aby z nás udělal silné a odevzdané křesťany, kteří budou neohroženě bojovat za Boží dílo.
Zdroj: Anka Kolesárová, Obeť svätej čistoty, modlitba.sk, Zaex, Ing. Marcel Prievozník- autor,
Imprimatur: Mons. Stanislav Zvolenský, Archiepiscopus Metropolita Bratislaviensis Bratislavae,
die 20 Augusti 2018, Prot. N. 3210/2018,
Převzato z
https://modlitba.sk/,
celou novénu naleznete
zde.
