14. února 2019, si připomeneme 1150. výročí smrti svatého Cyrila. Jeho staroslověnský životopis obsahuje krásnou modlitbu, kterou se světec modlil před svou smrtí.
Můžeme z ní čerpat inspiraci pro svou modlitbu a zároveň se posilovat vědomím, že ve svatém Cyrilovi máme přímluvce u Boha i my, nejen naši předkové – jeho současníci. P. Gorazd.
Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl být přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k Bohu a v slzách se modlil:
„Hospodine, můj Bože,ty, který jsi všechny kůry andělské i síly netělesné utvořil,nebe sklenul a zemi založil a vše, co jest, z nebytí v bytí přivedl,ty, který vždycky a všude nasloucháš těm, kdo činí tvou vůli,kdo se tě bojí a zachovávají tvá přikázání,vyslyš mou modlitbu a ochraň své věrné stádo,jemuž jsi mne, svého neužitečného a nehodného služebníka,postavil do čela.Ty, který všechny zbavuješ všeliké bezbožné a pohanské zloby těch, kdo rouhavě mluví proti tobě,dej, ať se tvá církev hojně rozroste,spoj všechny vjedno, učiň je lidem vyvoleným,ať jsou jedné mysli v tvé pravé víře a správném vyznání a vdechni jim do srdce slovo svého učení.Je to jistě tvůj dar, žes nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista.
Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil:usilují o dobré skutky a konají, co je ti milé.Spravuj je svou mocnou pravicí, vezmi je pod ochranu svých křídel,ať všichni chválí a oslavují tvé jméno,Otče i Synu i Duchu Svatý, navěky. Amen.
Ze „Života svatého Cyrila“ (Žitije Konstantina, XVIII)
