Přinášíme Zveršované pašije podle sv. Marka. Verše na motivy Vojtěcha Hýbla doladil FATYM.
Zveršované pašije podle svatého Matouše
ZDE.
Zveršované pašije podle svatého Lukáše
ZDE.
Volně zpracované verše podle pašijí sv. Marka
ZDE.
Zveršované pašije podle svatého Jana
ZDE.
Pašije Mk 14, 1 – 15, 47 najdete ZDE.
Marek nese vyprávění
o Kristově umučení.
Dva dny do Velikonoc
seběhlo se věcí moc.
Zákoníci se radili,
jak by Ježíše zabili.
Jen o svátcích přece ne,
není třeba vzbouřené.
Šimon Malomocný
není už nemocný.
Ježíše on pohostí,
Pán přijímá s radostí.
Žena k němu přistoupila,
drahým olejem polila.
V Betánii se to stalo,
olej nestál zrovna málo.
Někteří však reptali,
navzájem si říkali:
„Líp, kdyby to chudým dala,
než to takto rozplýtvala.“
Ježíš se té ženy zastal:
„Dobrý skutek u ní nastal.
A zlí na ni nebuďte,
ve svém srdci nesuďte.“
Na pohřeb mě připravila,
chudým tím neublížila.
Chudým kdykoli rozdáte,
mne však vždy tady nemáte.
Kde o mně bude hlásáno,
též o ní bude kázáno.
Jidáš zradit vychází,
k velekněžím přichází.
Radostí se tetelili,
peníze mu přislíbili.
Kamkoli pak Jidáš šel,
na mysli jen zradu měl.
Velikonoce jsou tady,
Ježíši, dej nám své rady.
Kde beránka připravit?
Ať to můžem oslavit!
Dva z nich do města hned poslal,
podrobnosti přesně popsal:
„Bude tam pán,
ponese džbán.
Když se za ním pustíte,
hospodáře uzříte.
S ním pak všechno domlouvejte,
k večeři to nachystejte.“
Všechno tedy zařídili,
jak zpraveni od něj byli.
Dvanáct večer s sebou vedl,
na lehátka s nimi sedl.
Nalil jim čistého vína:
Zrada je tu Boha Syna.
Jsme zde všichni pospolu,
zrádce s námi u stolu.
Ne všichni mě mají rádi,
je tu jeden, co mě zradí.
To je velmi zneklidnilo,
a dokonce zarmoutilo.
„Copak jsem to já, Pane?
To se nikdy nestane.“
Ježíš zrádce naznačí:
„Se mnou z mísy namáčí.“
Syn člověka odchází,
hnusný čin to provází.
Ten, kdo tuto zradu zplodil,
líp, kdyby se nenarodil.
Při jídle Pán chleba vzal,
požehnal a dával dál.
Z úst Ježíš zaznělo:
„Vezměte, toť mé tělo.“
Pak vzal kalich, díky vzdal,
podal jim a napít dal.
„Za všechny krev prolévám,
novou smlouvu tím dávám.
Už nebudu víno pít,
nové v nebi budu mít.“
Když chvalozpěv zapěli,
k odchodu už se měli.
Na horu Olivovou,
Ježíšovy kroky zvou.
Vy všichni se pohoršíte,
jak ovce mě opustíte.
Už je dávno napsané,
co se tu brzy stane.
Pastýře budou bít holí,
ovce radši útěk zvolí.
Ale po mém vzkříšení,
zase se všechno změní.
V Galileji se setkáme,
radostně se přivítáme.
Petr mu na to říká:
„To se mě však netýká.
Já se nikdy nepohorším,
budu s tebou i v nejhorším.“
Ježíš věděl, co se stane.
„Neříkej mi, Petře, Já ne!
Amen, amen, pravím tobě,
že mě zradíš v blízké době.
Kohout dvakrát zakokrhá,
třikrát zapřeš, vezmeš roha.
Třikrát zapřeš, že mě znáš.“
„Ach, za co mě, Pane, máš?“
Tak se všichni chvástali,
že by s Kristem zůstali.
I na smrt s ním jít teď chtěli,
co se stane, nevěděli.
Tak to všichni říkali,
Ježíše by nedali.
Odešli do Getseman.
„Poseďte tu,“ řekl Pán.
Chci se nyní pomodlit,
zachovejte, prosím, klid.“
Vzal Petra, Jakuba, Jana,
tu přišla úzkost na Pána.
„Má duše k smrti je smutná moc,
zůstaňte, bděte, i když je noc.“
Poodstoupil kousek dál,
hrůza, úzkost, On se bál.
A hle, rázem
padl na zem.
„Otče, vím, Ty všechno můžeš,
chceš-li, i teď mi pomůžeš.
Odejmi mně kalich ten.
Chceš-li však, jsem připraven.“
Vrátil se – hle všichni spí!
„Petře, aspoň chvíli bdi!“
„Bděte, hrozí pokušení,
duch chce, tělo silné není.“
Poodešel kousek dál,
v modlitbě zde setrval.
Když se vrátil, spali zase,
nezvládli bdít v nočním čase.
Oči se jim zavřeli,
únavou, ač nechtěli.
Nevěděli, co mu říci,
když je našel znovu spící.
Když potřetí přišel zpět,
vytkl jim to rázně hned.
Vstaňte, už to začíná,
přišla moje hodina.
Syn člověka vydává se
této hříšné bídné chase.
Řekl krátce:
„Je tu zrádce.“
S Jidášem houf ozbrojený
velekněžím podřízený.
Až se v žilách krev pění:
zrádce smluvil znamení.
Polibkem vám ukážu,
koho zajmout přikážu.
Toho se hned rázně chopte,
obezřetně za mnou voďte.
A když Jidáš přistoupil,
řekl: „Mistře!“ – políbil.
Ježíše se zmocnili,
ruce na něj vložili.
Jeden učedník měl meč,
vytasil ho, začla seč.
A udělal jenom: fik,
ztratil ucho služebník.
A Ježíš vytknul jejich lest:
„Jak zločince mě chcete vést?
Učíval jsem denně v chrámě,
vy jste nikdy nešli na mě.
Nuže, tak to býti má,
ať se Písmo vykoná.“
Tu ho všichni opustili
a utekli hned v tu chvíli.
Jeden jinoch za ním šel,
na sobě jen plátno měl.
Toho chtěli zatknout též,
řekl si: „Nech plátno a běž.“
Tak utekl, i když nahý,
nechytil se do nástrahy.
Velekněží, zákoníci,
sešli se za svitu svící.
Vojáci přivádí Ježíše tam,
Petr jde za nimi nepoznáván.
Sedne k ohni, ohřívá se,
mezi sluhy přimíchá se.
Velekněží s veleradou
pokračují s touto zradou.
Hledají svědectví o zločinu,
nemohou najít však žádnou vinu.
Chtějí ho k smrti odsoudit,
na to však důkaz musí mít.
Někteří proti svědčili,
lži však je hned vyřadily.
Slyšeli jsme, že tento pán,
říkal: „Já zbořím tento chrám.
Za tři dny postavím jiný,
ne rukama a ne z hlíny.“
I zde se však lišili
v tom, co tady tvrdili.
Velekněz se na to ptal,
Ježíš mlčí dál a dál.
Kristus mlčí, neříká nic,
velekněz jde zákeřně vstříc.
Tu otázal se Kaifáš:
„Jsi tedy ten Mesiáš?“
Ježíš naplno odvětí:
„Ano, teď jsi to řekl ty.“
Na Syna budete hledět,
po pravici bude sedět
u Otce všemocného,
ve slávě spatříte jeho.
Trhá svoje roucho Kaifáš,
důkaz našel – teď už je náš.
Slyšeli jsme rouhání,
netřeba víc doznání.
S rouháním zde vystupuje,
smrt si za to zasluhuje.
Tu se do něj pustili,
veřejně ho tupili.
Mlátili ho, plivali,
sluhové se přidali.
Vypálil mu pod okem,
ukaž, že jsi prorokem.
Petr se na dvoře ohříval,
služku velekněze zajímal.
Naplno teď řekla všem:
„I tys byl s tím Ježíšem.“
Petr černou chvíli má,
zapřel totiž, že ho zná.
Vyšel na prostranství ven,
kohout zakokrhal jen.
Ta služka ho znovu vidí,
upozorní další lidi:
„To je jeden z nich!“
Zapřel, opět ztich.
A za chvíli zas
slyší jiný hlas:
„Ty opravdu patříš k nim,
jsi podobný nářečím.“
Zaklíná se, přísahá,
vážnost řeči tím dává.
„Neznám toho člověka,
já jsem přece z daleka.“
Druhé zakokrhání
myšlenku v mysl vhání.
Tu se Petr rozplakal,
nad zapřením zaplakal.
Velerada hned zrána
v poutech posílá Pána.
Odvedli ho k Pilátovi.
Pilát začal hned se slovy:
„Ty, že jsi židovský král?“
Ježíš hned odpověď dal:
„Tvůj výrok to stvrzuje,
jak jsi řekl, tak to je.“
Velekněží žalovali,
k odsouzení směřovali.
Ježíš k tomu nemluvil,
tím Piláta udivil.
O svátcích byla tradice
propouštět jednoho z věznice.
Pro vzpouru a zavraždění
Barabáš byl ve vězení.
Koho chcete,
dostanete.
Lid to velmi dobře věděl.
Pilát jim však napověděl.
Mám tu židovského krále.
Má být na svobodě dále?
Velekněží štvali lid:
„Barabáše propustit.“
Věděl, proč ho vydali,
když nenávist pojali.
A teď znovu tlačí dav:
„Barabáše máš nám dát.“
Pilát se ptá: „A co dál?
Je tu ten židovský král.“
Velekněží štvou zas lid:
„Ten má ukřižován být.“
Pilát se jich znovu ptal:
„Co špatného udělal?“
Oni řvali z plných plic:
„Ukřižuj ho“ – víc a víc.
Pilát zástup poslechne,
Barabáš si oddechne.
Ježíše dal zbičovat
a potom ukřižovat.
Vojáci Krista vzali,
aby ho zbičovali.
Ve dvoře to konali,
celou četu svolali.
Rudý plášť mu oblékají
i korunu z trní mají.
Na hlavu ji nasadili,
bolesti mu znásobili.
Takto zní jejich pozdrav:
„Židovský králi, buď zdráv!“
Bili ho rákosovou holí,
smáli se, že ho to bolí.
Po hlavě ho mlátili,
posměch si z něj tropili.
Také před ním poklekali,
s posměchem mu holdovali.
Do tváře mu plivali,
dost se přitom nasmáli.
Když mu šaty dali zpět,
křižovat ho vyšli hned.
Pak Šimona zachytili,
s Křížem pomoct přinutili.
Otcem on byl Rufovým
a též Alexandrovým.
Právě z pole vracel se,
teď kříž s Kristem ponese.
Golgota je cílem jim,
přelož lebka – napovím.
Víno s myrhou nepřijal,
naplno chtěl trpět dál.
Když ho na kříž přibili,
jeho šaty dělili.
Mezi sebou losovali
a pak všechno rozebrali.
Křižování završili
a v devět kříž postavili.
A nápis tam stál:
„Zde židovský král.“
Vedle něho kříže stály,
dva zločince křižovaly.
Jeden kříž stál po pravici,
druhý byl hned po levici.
Ti, kdo kolem procházeli,
potupně ho uráželi.
Když chceš zbořit chrám,
pomoz si teď sám.
I Zákona učitelé
posmívali se mu směle.
Tak hlavami potřásali,
velekněží též tam stáli.
Jiným všude pomůže
a sám sobě nemůže.
I sousedi na kříži
stejně na něj pohlíží.
Od dvanácté do třetí
tma se krajem rozletí.
A ve tři poslední zvolání:
„Eloi, lema sabachthani?“
A Marek překlad připravil:
„Bože můj, pročs mě opustil?“
Když to okolní slyšeli,
chce Eliáše – mysleli.
Jeden dal mu ocet pít,
přijde-li ho zachránit?
Mocný hlas však vydal hned
a vydechl naposled.
Nyní se čas přeruší,
mysleme teď na duši.
A právě v tom stejném čase,
opona v chrámě roztrhla se!
Svědek setník prohlásil:
„To Syn Boží vskutku byl.“
Zpovzdálí tam ženy stály,
zbožné byly – sledovaly.
Marie, Salome, Magdalena
a s nimi i další žena.
Nejen, ony, také ty,
co s ním přišly – na pouti.
Nastal večer přípravy
na sobotní oslavy.
A už je to tady:
vážený člen velerady
Josef – spásu očekává,
za Pilátem se vydává.
Chce mít tělo Pána Krista,
jeho smrt však není jistá.
Pilát se podiví nad brzkým skonem.
„Volejte setníka,“ nařídí honem.
Když smrt setník potvrdil,
Pilát už v tom klidný byl.
Mrtvé tělo potom dal,
Josefovi, jak si přál.
Ten nakoupil plátno lněné
a z kříže sňal Spasitele.
Mrtvolu do plátna zabalil,
skalní hrob kamenem zavalil.
Kam byl Ježíš položen,
víme od dvou dobrých žen.
První byla Marie Magdaléna
a Josefova matka – druhá žena.
Tady končí smutná zpráva.
Třetího dne Ježíš vstává.
Toto postní rozjímání
nese mnohá darování.