O lásce se nemá hlasovat. Na nesmyslné otázky v referendu neexistují správné odpovědi. Ubližují našim blízkým. Neudělejme chybu.
Takto zněly titulky některých našich deníků ze dne únorového referenda. Proč? Neboť prý většina nemůže rozhodovat o životě menšiny. To se však jmenuje demokracie, ne? Kdo se má co starat, jak kdo žije? Alespoň tak křičeli všichni naši homoaktivisté. Všech třicet dva, kteří hýbou Slovenskem.
Tvrdošíjně odmítali legitimní požadavek přes 420 tisíc občanů, kteří se obrátili na prezidenta Kisku a žádali ho o vypsání referenda o ochraně rodiny. Podávali trestní oznámení, kritizovali rozhodnutí ústavního soudu, odmítali jít do diskusí, očerňovali lidi, kteří se vyjádřili pozitivně směrem k rodině a nakonec neúnavně vyzývali k neúčasti lidí na lidovém hlasování mnohými kampaněmi. Včetně vulgárních bilboardových. A naše média jim nejenže tleskala, ale i svou víceprací dávala za pravdu. O lidských právech se přece nehlasuje, psali.
V únoru nástroj zla, v květnu už v pořádku
Ptáka poznáš po peří a člověka po činech. Zatímco v únoru bylo referendum nástrojem zla, v květnu ho média a homoaktivisté glorifikují. Všech 32. V Irsku se totiž v pátek 22. května konalo referendum o tom, zda se do ústavy dostane definice o manželství jako svazku dvou osob bez ohledu na jejich pohlaví. Irsko se tedy mělo stát třináctou zemí Evropy, v níž jsou povoleny "sňatky" homosexuálů.
I na příkladu Irska je dobře vidět salámovou metodu homolobistů. Vidět, že zde nejde jen o právní usnadnění života párů stejného pohlaví, ale
přímo o změnu významu manželství. Irsko totiž přijalo registrovaná partnerství teprve před čtyřmi lety a téměř ihned se začaly ozývat požadavky, že to jim nestačí, že je třeba legitimizovat sňatky.
Po masivní kampani za několik milionů, kterou podpořily všechny politické strany a především média, se v referendu Irové vyjádřili kladně. Účast zde nehrála žádnou roli, neboť v Irsku žádné nesmyslné 50-procentní primitivismy, které znefunkčňují demokracii a nazývajíse kvórum, na platný plebiscit nepotřebují.
Ve srovnání se slovenskými referendem to irské však přináší několik paradoxů a mnohá pokrytectví slovenských homolobistů.
Pokrytectví č. 1:
Jak se na Slovensku hlasovalo nohama
Když se uzavřely referendové místnosti a spočítaly výsledky slovenského referenda, v táboře odpůrců nastal potlesk a jásání. Lidé prý rozhodli nohama a nešli hlasovat, vzkazovali společně do kamery a tleskali si. Všichni, 32. Gratulovali si a uštěpačně se smáli kvůli účasti.
Oslavovali neplatnost referenda, které ke své platnosti potřebovalo přes 50 procentní účast, tedy něco přes 2,2 milionu lidí nad 18 let. Děkovali všem, kteří nepřišli, a tvrdili, že takto ukázali, že stojí za "právy" homosexuálů. To, že se v referendu zhruba 900 tisíc lidí v mrazivém únoru zvedlo z tepla domova za čistě hodnotové otázky a vyjádřilo se za zachování současného stavu v oblasti partnerských vztahů, adopcí dětí a posílení postavení rodičů při výuce sexuální výchovy, se s taktem zamlčovalo. Lidé hlasovali nohama a tím, že nepřišli, určitě hlasovali NE, znělo z úst aktivistů. Tak určitě.
V pátečním irském referendu se z 3,2 milionu oprávněných voličů vyjádřilo 1,2 milionu ve prospěch změny definice manželství. Také to však není ani polovina. Zhruba 734 tisíc odpovědělo ne a zbytek, tedy přibližně 1,2 milionu voličů zůstalo doma. Co kdyby byl jejich názor stejně ne a tím pádem by sňatky homosexuálů měly v Irsku červenou? To dnes už nikoho netrápí, protože by jim to nehrálo do karet. 32 homoaktivistů si tento týden paradoxně osvojilo názor Antona Chromíka z Aliance za rodinu, že na názor těch, kteří nepřišli, se nepřihlíží. A z jejich úst slyšet jen: "Díky Irsko, historický výsledek."
Pokrytectví č. 2:
Šest milionů je více než 21
Jeden z argumentů homoaktivistů, proč je slovenské referendum špatné, byly náklady. Že nás bude stát šest milionů eur a že by se tyto peníze měly rozdat právě rodinám. Těm rodinám, které jakože ohrožují homosexuálové. Ve zprávách na Markíze nezapomněli ukázat šustivé peníze letící počítačkou, aby si dokonce každý uměl představit, o co Aliance za rodinu a 420 tisíc lidí slovenskou společnost připravili. Nikoho netrápilo, že i kvůli referendu a právu rozhodovat ve svobodných volbách lidé v roce 1989 cinkali klíči na náměstích.
Irské referendum stálo daňové poplatníky zhruba 21 milionů eur. Hlasy, že by to bylo drahé, nebylo v Irsku vůbec slyšet. I když nějaké přece jen byly. Například senátor Jim Walsh se přímo ve sněmovně vyjádřil, že potkal homosexuálně cítícího muže, který mu řekl, že toto referendum bude stát spoustu peněz a že by měly být raději použity na podporu HIV testování a prevence. Tento senátor byl však rychle umlčen a nakonec opustil svou politickou stranu, která referendum podpořila.
Kromě toho, podpora referenda v Irsku šla napříč celým mediálním spektrem a jen samotná kampaň měla hodnotu několika milionů eur. Od velkých korporací, které dokonce tlačily na své zaměstnance kvůli hlasování ve prospěch "homomanželství", televize, rozhlasů či printových médií, až po hospody nebo autobusové zastávky. Všude vám do hlavy vštěpovali, že musíte hlasovat PRO. Říká se, že
jeden den kampaně ve prospěch "sňatků" homosexuálů stál tolik jako rok kampaně protistrany. Desítky milionů eur na referendum a samotnou kampaň mohli raději rozdat rodinám. Proč to dnes už nevykřikoval nikdo ze slovenských homoaktivistů?
Pokrytectví č. 3:
Homomanželství není lidské právo
Největší paradox nakonec. Argument číslo jedna, proč nejít v únoru ke slovenskému referendu, zněl: O lidských právech se přece nehlasuje. Pamatujeme si vyjádření Macka, Schlesingera, Ondrášika a dalších dvaceti devíti homoaktivistů, kteří tvrdili, že slovenské referendum je o lidských právech? Tímto tvrzením nakonec podlehl i samotný prezident, který se pro jistotu, aby ho homolobisté mediálně "neukamenovali", obrátil na ústavní soud. A dokonce i když soud překontroloval otázky a tři z nich odklepl, ani tehdy se nezastavili a bojovali proti konání referenda.
Páteční irské referendum nenechalo chladné ani naše LGBTI aktivisty. Čekal jsem, že hlasování odsoudí, vždyť o lidských právech, lásce, rodinách se přece nehlasuje. A oni? Podpora, výzvy k účasti, držení palců, šampaňské, gratulace, vítězství, díky. Slovenská média hovoří o "historickém" hlasování a té nejvyšší formě demokracie. Chválí Irsko jako vyspělý národ. Před čtyřmi měsíci středověk, dnes vysoká forma demokracie.
Pokrytecké? Nebo je to jen další z příkladů, které vzpomínal novinář Fero Múčka, že se "novinařina" ohýbá podle situace. Podle toho, jaké hlasování je na programu dne. Rozuměj - jak ideologie velí.
Stačilo pár měsíců a argumenty jsou zcela protichůdné. Homolobisti opakují to, co Chromík a Aliance za rodinu. Nedrží se žádných principů, říkají to, co se jim právě hodí. Jako správní ideologové nebo poživatelé dotací. Hovoří o nenávisti proti nim, ale sami nenávidí druhé. Mluví o nepravdě jiných, ale sami lžou, překrucují a zavádějí. Tvrdí, že se jim ubližuje, ale sami mají hůl v rukou na lidi s jiným názorem. Tak demokraticky.
,br>
Kdysi se takovým lidem říkalo: "Kam vítr, tam plášť." Kudy peníze, tudy poběžíme. A všichni svorně vpřed.
Ivan Lučanič
Autor je šéf dobrovolníků Aliancie za rodinu (AZR)
Převzato z
www.postoy.sk,
článek z 25. 5. 2015 naleznete
zde.
Dublinský arcibiskup po referendu: Přijdou problémy
V Irsku nastala významná změna, která má nepředvídatelné následky.
Tvrdí to dublinský arcibiskup Diarmuid Martin v rozhovoru pro Vatican Insider. Irové v pátečním referendu
odsouhlasilihomosexuální manželsví.
Irský premiér Enda Kenny podle arcibiskupa Martina církve ujistil, že nebudou nijak ovlivněny a za dodržování zákona budou odpovědné soudy. "
Jenže náboženské sňatky jsou zároveň i civilními sňatky a pokud zákonodárci nestanoví jisté limity, může se stát, že kněz, který odmítne oddat dvojici stejného pohlaví, bude čelit žalobě."
Navíc
v katolických školách budou učitelé občanské výchovy povinni žákům přednášet o tom, že manželstvím se nazývá i svazek mezi osobami stejného pohlaví. "
To vše bude vytvářet problémy."
Mladí katolíci dali homosexuálům zelenou
Arcibiskup Martin navazuje na slova irského ministra zdravotnictví Lea Varadkara, který jako první přiznal svou homosexuální orientaci a který ve výsledku referenda vidí kulturní revoluci.
"
Církev se potřebuje ptát sama sebe, kdy tato revoluce začala a proč někteří z jejích členů tuto změnu odmítají vidět. Také je potřeba, abychom prozkoumali pastoraci mládeže, protože referendum uspělo díky hlasům mladých lidí a 90 procent z těchto mladých navštěvuje katolické školy, " konstatuje Martin. Podle něj je důležité najít průsečíky mezi katolickou církví a centry, kde se tvoří současná irská kultura.
Před referendem konference irských biskupů na svých stránkách vytvořila jakéhosi průvodce referendem. Někteří katolíci však biskupy odsuzovali, že pro antikampaň nedělají dost. Arcibiskup Martin však
tvrdí, že církev v tomto směru více provést nemohla.
"
Neuskutečnila se ani parlamentní debata na toto téma. Nadnárodní společnosti Google a Twitter, které mají sídlo v Irsku, kampaň "pro" podporovaly. Lidé se báli, že pokud by hlasovali proti, krajinu by to izolovalo a ekonomicky je poškodilo." Zároveň dodává, že i samotní zastánci referenda byli nakonec překvapeni z množství lidí, kteří dali manželstvím osob stejného pohlaví své" ano ".
Jednotlivec má přednost
"
Na výsledek hlasování měla vliv i snížená míra důvěryhodnosti lidí vůči katolické církve po aférách s pedofilními kněžími," míní katolický sociolog Massimo Introvigne. Závěry referenda byly podle něj ovlivněny i tím, že vláda povolila s platností od dubna 2015 homosexuálním párům adopce dětí. To bylo hlavním trnem v oku odpůrců, a proto hlasování o manželstvích osob stejného pohlaví bylo pro ně už takříkajíc bezpředmětné.
"
V současnosti převažuje individualistická představa rodiny. Koncept manželství jako základního prvku sociální soudržnosti se vytratil. Zdůvodňování založené na úctě k právům jednotlivce je úspěšnější než to, které má kořeny v učení sociální etiky," uzavírá dublinský arcibiskup.
Daniela Matejovičová
Převzato z
www.postoy.sk,
článek z 25. 5. 2015 naleznete
zde.