Referendum o rodině vyhráli na Slovensku katoličtí aktivisté, ale je neplatné, protože k urnám přišla jen pětina oprávněných voličů, a k účinnosti hlasování by bylo potřebné vyjádření více než dvojnásobku, totiž nejméně poloviny všech Slováků s hlasovacím právem. Ve vzduchu tak zůstane trojice otázek...
Ve vzduchu tak zůstane trojice otázek, při jejichž položení by ještě před nějakými čtyřiceti lety prakticky sto procent voličů, a to nejenom na Slovensku, nýbrž i kdekoliv jinde, jen nechápavě zakroutilo hlavou, případně si zaklepalo prstem na čelo: může být manželství i mezi dvěma osobami stejného pohlaví? mohou páry stejného pohlaví adoptovat děti? mají mít rodiče právo neposílat své děti do takové školní výuky o sexu či o euthanasii, která je v rozporu s jejich přesvědčením?
Kdo je smutný a kdo se z výsledku raduje?
Kdo si oddechl? Necelé procento aktivně homosexuálních občanů Slovenské republiky? Kdyby prosazování homosexuální agendy bylo jen na homosexuálech – nikde na světě by se neprosadilo: rozhodující jsou heterosexuální (či „bisexuální“) aktivisté antropologické revoluce, ideologičtí libertíni – lidé, kterým nejde o práva či nepráva jakékoli menšiny, nýbrž o destrukci přirozených rodinných a lidských hodnot.
Obávám se ale, že nejvíce si oddechly skupiny liberálních a v mainstreamu integrovaných katolíků různého stupně a různé intenzity a pravověrnosti své víry... Ať již v srdci katolickou nauku o manželství přijímají nebo nepřijímají, to poslední, o co by tito katolíci stáli, je duchovní boj za jakékoliv nepopulární, většinou lidí nepřijímané hodnoty evangelia... Nepřejí si být ostrakizováni jako „zastaralí“ „nemoderní“, „netolerantní“, nepřejí si být vytlačováni na okraj společnosti, nechtějí ztrácet vliv ani kladné body v mainstreamových médiích. A za to jsou ochotní vzdát se čehokoliv z katolické nauky či praxe.
Iniciátory referenda, těmi, kdo dokázali po celém Slovensku sesbírat statisíce hlasů potřebných pro jeho konání, byly občanské iniciativy – jak se v médiích se zvednutým prstem varovně poukazovalo, ve skutečnosti spojené s katolickou církví. Spojené s katolickou církví? No a co? Kdo by to zase nejraději sebral katolíkům možnost angažovat se právě jako katolíci ve veřejném životě?
Je skvělé, že iniciativu, která nevzešla od nich, nýbrž zdola, od Božího lidu, silně a jednoznačně podpořili i slovenští biskupové. To bude mít vliv na tvář a podobu slovenské církve v příštích letech.
Snad ani nemusím dodávat, že kromě Slovenska by se podobné referendum nemohlo konat nikde v Evropě, snad s výjimkou Polska, Litvy a zemí s islámskou většinou obyvatelstva; jistě ne v tak tradičně katolických zemích jako je Itálie, Španělsko, Portugalsko anebo Bavorsko – a i u nás by každý, kdo s kritickým rozumem sleduje veřejné dění, dokázal jmenovat známé katolické osobnosti, které by se z takto vypsaného referenda mohly zbláznit a dělaly by všechno proto, aby se nekonalo... Jen žádný duchovní boj, jen žádnou konfrontaci s hříchem!
A se statisíci voličů, a zejména mladých voličů, pro něž jsou rodinné hodnoty důležité a jsou ochotni se za ně i aktivně zasadit, budou ovšem muset slovenští politikové a strůjci veřejného mínění vážně počítat – právě v tom je význam a kladný dopad referenda. Jak odlišná je Bohu žel situace u nás!
FRANTIŠEK SCHILDBERGER
Převzato z
http://www.sklenenykostel.net/j15/,
článek naleznete
zde.
