Proč evangelizujeme? Nebo proč bychom měli začít evangelizovat? Odpověď nám nabízí papež František ve své exhortaci Evangelii gaudium a my to dnes můžeme více promyslet a promodlit.
CHCEME-LI SE ODEVZDAT DO DNA A TRVALE, MUSÍME PŘEKRAČOVAT KAŽDOU JINOU MOTIVACI. TOTO JE DEFINITIVNÍ, NEJHLUBŠÍ, NEJVĚTŠÍ HYBATEL, DŮVOD A NEJZAZŠÍ SMYSL VŠEHO OSTATNÍHO.
JDE O OTCOVU SLÁVU, O NIŽ USILOVAL JEŽÍŠ BĚHEM CELÉ SVÉ EXISTENCE. ON JE CELÝM SVÝM BYTÍM VĚČNĚ ŠŤASTNÝM SYNEM „V NÁRUČÍ OTCOVĚ“ (JAN 1,18). JSME-LI MISIONÁŘI, PAK PROTO, ŽE JEŽÍŠ NÁM ŘEKL: „TÍM BUDE OSLAVEN MŮJ OTEC, ŽE PONESETE MNOHO OVOCE“ (JAN 15,8).
NEHLEDĚ NA TO, ZDA NÁM TO VYHOVUJE ČI NIKOLI, ZAJÍMÁ-LI NÁS TO ČI NIKOLI, HODÍ-LI SE NÁM TO NEBO NEHODÍ, BEZ OHLEDU NA OMEZENÉ HRANICE NAŠICH TUŽEB, NAŠEHO POROZUMĚNÍ A NAŠICH MOTIVACÍ, EVANGELIZUJEME PRO VĚTŠÍ SLÁVU OTCE, KTERÝ NÁS MÁ RÁD.
