Před několika dny mě překvapil komentář pod jedním asi dva roky starým článkem popisujícím hrůzu potratů.
Článek se jmenuje
Potrat dvojčat ve 20.týdnu a objevil se pod ním tento komentář:
NEUVĚDOMUJETE SI že uvedené fotografie nejsou vhodné. myslím že toto nemůže uvést normální člověk
Co na to říct? Přemýšlel jsem, jak zareagovat a mám-li vůbec. A nakonec reaguji, i když neřeknu nic nového. Některé věci je asi potřeba opakovat stále dokola...
A tak mi to nakonec nedalo.
Nejprve jsem aktuálně na stránkách FATYMu posunul konkrétní článek s daným komentářem a další dva – názor dětské psychiatričky a kněze, dominikána.
Myslím, že oba články samy o sobě mají co říci a dostatečně odpovídají na dalý komentář.
Tady jsou:
NÁZOR: Může billboard traumatizovat dítě?
Nad drastickými obrázky
Bylo mi trochu smutno a říkal jsem si: Tak do takových (a mnohem tvrdších ) situací, kdy musí čelit narážkám, nátlaku, nepochopení, urážkám a útokům, někdy nejen slovním, se s železnou pravidelností dostávají např.
Jan Vrána ze Stop genocidě
a (na Slovensku)
Jana Ray Tutková, ředitelky Centra pro Bioetickou Reformu (CBR) - (článek o ní zde)
a členové jejich týmů, kteří se podílejí na výstavách znázorňujících hrůzu potratu.
Řekl jsem si: Není jim co závidět. … Tak např:
Sdružení Stop genocidě šikanováno Policií ČR
při demonstraci za právo na život
Monitoring: Nepohodlná Jana Tutková-Ray
– už aj u Cirkvi! (+ oznamy)
Stop genocidě? Tak to jste trošičku přehnali, pánové!
Čtenáře, autora výše uvedeného komentáře, rozčílil obrázek. Opravdu obrázek nepěkného konce jednoho lidského života – potratem roztrhaného dětského tělíčka....
Ani mně se tento obrázek nelíbí, soucítím s autorem komentáře. Možná se mu udělalo i špatně…
Můžeme diskutovat o vhodnosti nebo nevhodnosti publikování takových obrázků. Můžeme diskutovat i o normálnosti těch, kteří takové obrázky zveřejňují. Ale ať chceme nebo nechceme, tyto obrázky představují realitu, která je každodenní, realitu, která jen v našem národě bere 70 lidských životů každý den, dětí, které se měly narodit, ale „už nejsou“…
Jsou to 2 – 3 třídy školních dětí… denně. Jsou to … a opravdu nikomu nechybí?
Mimo tohoto množství „biologického odpadu“, - jak jsou tyto zabité děti nazývány, je zde stejný počet žen, matek s psychickými problémy, žen, které jsou vnitřně zraněné. O tzv.
postabortivním syndromuse oficiálně také mnoho nemluví, příznaky jsou naopak mnohdy popírány. … A přesto je to krutá realita, daň, kterou zakoušejí tisíce žen.
Více o tom např články:
www.vitalia.cz - Šla jsem na potrat – a má duše pláče ...
www.popotratu.cz - Téměř magické označení "PAS" (postabortivní syndrom)
www.prolife.cz - Co to je postabortivní syndrom (PAS)
www.katyd.cz - Utrpení postabortivního syndromu
www.fatym.com - Adriana Malíková: Postabortivní syndrom
A další rizika:
www.lifenews.sk - U žien, ktoré podstúpili potrat je oveľa vyššia pravdepodobnosť rakoviny
Zamlčovaná rizika potratů: Každá TŘETÍ žena po potratu uvažuje o SEBEVRAŽDĚ
Úmrtnost po legálním umělém oplodnění a potratu
A tak se ptám: Proč vadí obrázky, fotografie, ba samotné upozorňování na skutečnost, která je realitou. Na skutečnost, která je prezentována jako jedna z možností, jako jedno z výsostných lidských práv, - „právo na potrat“?
Nemělo by být spíše toto - samotná existence potratu, jeho obhajoba, prezentace jako samozřejmá a přijatelná možnost, jeho propagace –
o propagaci např.článek MUDr. Lázničkové:
Jak je to s testy na vývojové vady miminek? - jejich cílem je zdůvodnit provedení potratu.
Nemělo by být spíše toto, a ne vystavení obrázků následku, ale samotný umělý potrat a jeho propagování nazváno jako NEVHODNÉ, neetické, nesprávné, ano nelidské jednání ???
Připouštím, že se snad může někomu při pohledu na obrázky (po) potratu udělat špatně. Ale – jak se píše v daném článku "Potrat dvojčat ve 20.týdnu":
Kdyby se každý z nás musel podívat na provedení potratu v pozdním stadiu těhotenství, určitě by se rozpoutala revoluce.
A dále článek cituje slova otce Franka Pavone:
"Amerika
neodmítne potrat, dokud ho neuvidí."
Ano,
jakmile je potrat na očích, všechno se mění!
Dosvědčují to i svědectví mnohých, kteří se na provádění potratů podíleli, do určité doby a potom se stali jejich odpůrci a ochránci života.
Zajímavý je k tomu tento článek, který najdete na stránkách:
http://pro-zivot.pise.cz/:
Proč se tolik potratářů přidalo k hnutí pro-life?
( http://pro-zivot.pise.cz/109-proc-se-tolik-potrataru-pridalo-k-hnuti-pro-life.html)
Nejznámnější je asi příběh doktora Bernarda Nathansona a jeho světoznámý dokument:
Němý výkřik
(světoznámý dokument o tom, co se děje při umělém potratu)
Najdeté také např. na
http://pro-zivot.pise.cz/39-dokument-nemy-vykrik-the-silent-scream.html
A ještě jedno svědectví:
„Zacítila som smrť,“ povedala po zbadaní tváre bábätka počas potratu
http://www.lifenews.sk/content/%E2%80%9Ezac%C3%ADtila-som-smr%C5%A5%E2%80%9C-povedala-po-zbadan%C3%AD-tv%C3%A1re-b%C3%A1b%C3%A4tka-po%C4%8D-potratu
Myslím, že zobrazováníní fotografií, které ukazují zkázu potratu, fotografií, které sice pobuřují, které otřásají lidskými pocity a svědomím, že jsou užitečné.
Zvláště v době, kdy je kultura smrti na vzestupu, kdy jsou mocná a silná lobby, kterým nezáleží na životě, dobru, štěstí a rozvoji, ale na zisku, byť by pramenil - a pramení - z krve a roztrhaných tělíček potracených dětí, ze slzí a roztrhaných srdcí jejich matek…
A tak, když pohled na podobné obrazy - ať jakkoli nepříjemný a otřesný - pomůže otevřít oči, pochopit hrůzu skutečnosti, která je nám prezentována jako dobrá a oprávněná, pomůže odvrátit od potratu třeba jen jedinou ženu, zachránit jedno jediné dítě, jsou podobné obrazy, výstavy velmi užitečné.
Kéž by ale nebyly potřeba. Kéž by se navrátila úcta člověka k člověku, úcta k životu - od početí po jeho přirozený skon.
RT
(Vydáno 14. 2. 2014 /329 přečtení)
