V měsíci březnu se pravidelně každý rok na faře v Prosiměřicích scházejí ženy , aby se zde v tichu setkaly v modlitbě s Bohem i samy se sebou.
Český člověk nedává najevo, že věří Bohu. Volba papeže ho nezajímá.
Měli bychom být vždycky na příjmu, když Pán Bůh zavolá!
Se zaujetím jsme naslouchaly slovům otce Milana.
Rozjímání nad DESATEREM může být pomůckou k velikonoční zpovědi, aby si člověk některé věci uvědomil, aby si nemyslel, že není z čeho se zpovídat.
Nemělo by nás to vykolejit, ale povzbudit, abychom věděli co napravit nebo vylepšit.
ŹÍT PODLE DESATERA – MÁ TO CENU? JE TO DŮLEŽITÉ?
KDO ZACHOVÁVÁ PŘIKÁZÁNÍ DESATERA, TEN MILUJE BOHA, víc není !!!!
Přikázání je základ, z něhož vyrůstá víc.
Nezabil jsem, ALE rozmnožil jsem život?
Chodil jsem na mši svatou, ALE měl jsem Pána Boha rád?
Neukradl jsem, ALE byl jsem štědrý?
Dovedu je dodržovat? Jestliže se upadne, má se vstát.
Hanba není upadnout do hříchu, ale zůstat ležet a vše vzdát. A každá svátost smíření je tím, že jsme povstali.
Víra je o tom, že Bůh nás posiluje, že nás nenechá, ale musíme se snažit a nikdy nedojít k tomu – já to vzdávám!
Můžeme ztrácet, ale bojovat. Apoštol říká:“ Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“
Naše úsilí + Boží milosrdenství + víra v to, že Kristus naše hříchy svou krví smyl.
Všechna přikázání Pán Ježíš shrnul do dvou:“MILOVAT BOHA a MILOVAT ČLOVĚKA.“
Můžeme vnímat, na kolik je žijeme nebo jakým způsobem se podle nich rozhodujeme.
Desatero nesvazuje. Máme být šťastní, spokojení, mít čisté svědomí.
Ať tedy pronikneme do těchto deseti slov.
....večerní slavení mše svaté.
Klečím tu, Pane, před Tebou...
Modlitbou chval a díků končil každý den.
Loučíme se s farností, kde se do až do večerních hodin můžeme setkat s Ježíšem ve ztichlém kostele.
Bohu díky.
