V článku
Píseň z nebes přiblížil pan R. Dočekal historii vzniku koledy Tichá noc. Nyní doplňuje fakty o době jejího vzniku a tvůrcích.
Co tedy víme o místě, době a autorech této koledy? Oberndorf-Laufen ve středověku osídlily rodiny obchodníků, loďařů a překupníků, kteří po řece Salzach, jež obě místa rozdělovala, vozili sůl-ono „bílé zlato“, těžené v jeskyních a horách u Halleinu. V Laufen-Oberndorfu ji překládali na větší lodě a po řekách Inn a Dunaj přepravovali do Německa a celého Rakouska. V Laufenu, na západním břehu Salzachu, byly úřady, školy, bydleli zde majitelé loďařských firem a lodí, prostě bohaté městečko. Zato Oberndorf na východním břehu byl vesnicí, osídlenou lodníky- chudinou.
Přibližně čtvrtstoletí před vznikem koledy byla ovšem krajina kolem 20km vzdáleného Salcburku poznamenána válečnou bídou. Mnoho zdejších lidí zahynulo již v roce 1792 rakouské armádě za vpádu Francouzů, další doma při bídě, nemocech a válečných trampotách. To byl jen začátek strastí, jež se v krátkosti nedají ani popsat; vždyť jen v Salcburku se v letech 1803-1816 změnila vláda pětkrát. Po porážce Napoleona (1815) Vídeňský kongres změnil hranice států v Evropě. Oddělil Laufen, který připadl Bavorsku, od Oberndorfu, ten zůstal Rakousku a toto rozhodnutí bylo horší než povodně a požáry. Loďaři v Oberndorfu byli bez práce i lodí, krajinou kolem táhly tisíce francouzských vojáků, kteří drancovali, brali živobytí, ničili domy, verbovali do armády a decimovali obyvatele. Nikdy nebyla taková bída, jako tenkrát.
Lidé se utíkali k Bohu, k církvi, do kostelů a kaplí, a nalézali tam ve víře atmosféru pokoje, posilu, pohled do věčnosti a jistotu spásy, s níž k nim přicházel Kristus, Spasitel. Navíc arcibiskup Hieronym Colloredo povolil při sborových zpěvech místo latiny jejich mateřskou řeč- němčinu. Tohle lidé dobře přijali a chodili do kostela rádi. Takové bylo tedy pozadí doby a nálada mezi lidmi, když Joseph Mohr a Franz Xaver Gruber zkomponovali koledu Tichá noc. Je jasné, že i život obou autorů byl událostmi doby limitován.
Joseph Mohr, autor textu Tiché noci, původně básně s názvem Píseň z nebes, se narodil do velmi chudých poměrů 11. prosince 1792 v Salcburku jako nemanželské dítě. Matka Anna Schoiferin se živila pletením a prodejem svetrů a žila zde s matkou, Josephem a jedním adoptivním dítětem. Po Josephovi se jí narodily ještě další dvě děti, každé s jiným mužem. Nebyl to však u ní jen nedostatek dobrých mravů a citu pro rodinný život. Polovina Salcburčanů neměla totiž žádný majetek, a aby se zamezilo jeho dalšímu úbytku, byl vydán úřední zákaz sňatků. Lidé se neženili, nevdávali, rodiče nedávali tak věno, a děti, ty se rodily jako nemanželské. Nic nepomohlo. Rakousko zažilo v r. 1811 státní bankrot.
Joseph dostal jméno Mohr po zběhlém vojákovi z rakouské armády, kterého nikdy nepoznal. Kmotrem při křtu mu byl salcburský kat. U nemanželského dítěte to byl zvyk doby a kat si částečně vylepšoval svou pověst. Chudý člověk nesměl po určitou dobu založit rodinu a vychovávat děti v manželství, natož nechat je studovat. Mohr měl to štěstí, že se svého ministranta ujal dómský vikář Johann Nepomuk Hiernlem. Financoval jeho studia na akademickém gymnáziu a mladý Joseph zato hrál na housle a zpíval ve dvou sborech: univerzitním a benediktinského kláštera v Salcburku. Při studiích byl premiantem, vystudoval teologii a roku 1815 byl vysvěcen na kněze. Nejprve byl poslán jako pomocný kněz (tento institut se tak opravdu jmenoval) 100km jihozápadně od Salcburku do vesnice Mariapfarr, kde složil onen text slavné koledy jako vzpomínku na jediné Vánoce, prožité se svým dědečkem. A potom putoval z jedné vesnice do druhé, překládán pro svou blízkost lidem a velké sociální cítění s nimi. Tak se dostal i do Oberndorfu, kde spolu s Gruberem Tichou noc uvedli poprvé na půlnoční mši svaté 24. 12. 1818. Až v roce 1837- ve 45 letech byl jmenován kaplanem ve vesnici Wagrain, dnes lyžařském centru Evropy. Tenkrát zde žili lidé roztroušeně po horách, kde chovali svůj dobytek. Kaplan Mohr i zde působil jako lidumil- a díky zkušenostem z vlastního dětství mu ležel na srdci osud zdejších dětí, to jak dřeli doma i jinde. S pomocí „sponzorů“ zde vybudoval školu, do níž chodilo až 170 dětí a získával prostředky na jejich další studia. Dodnes můžete navštívit „Mohr Schule“ i faru, v níž bydlel, a 4. prosince 1848 zemřel. Nastydl, když nesl poslední pomazání umírajícímu na samotě v horách. Zápal plic jej zkosil v nedožitých 56 letech. Zemřel v takové chudobě, že museli prodat i jeho kytaru, na které kdysi poprvé hrál koledu Tichá noc, aby byl zaplacen pohřeb. Jeho hrob ve Wagrinu zdobí jen prostý kříž. Joseph Mohr byl vzdělaný, moudrý a zbožný člověk, zapálený pro Krista, jen se narodil ve zlé době.
Franz Xaver Gruber je autorem melodie Tiché noci. Ani s ním se okolnosti nemazlily. Na svět přišel jako páté ze šesti dětí 25. listopadu 1887 v osadě Steinpointsölde u Hochburgu, severně od Salcburku. Otec Josef a matka Anna procovali jako tkalci, jejich děti také neměly jiné východisko, než dřinu, až na Franze, jeho studia podporoval učitel Andreas Peterlechner, který ve svém žáku objevil hudební talent a začal ho učit hře na varhany. Podle vyprávění hrál Franz na ně poprvé samostatně jako dvanáctiletý. V roce 1806 složil učitelské zkoušky, a když v Arnsdorfu zemřel v jedné osobě učitel, kostelník a varhaník, nastoupil na jeho místo. Budova školy zde byla jednoposchoďová, v přízemí se učilo a v patře byl učitelský byt, v němž bydlela vdova po bývalém učiteli se dvěma dětmi ze dvou předcházejících manželství. Dvacetiletý Gruber si onu dvojnásobnou o 13 let starší vdovu zřejmě z praktické pohnutky vzal. Měli spolu ještě dvě děti a on sám zde učil přes dvacet let. Byl zde také kostelníkem, varhaníkem a v sousední vsi Oberndorf byl varhaníkem výpomocným. Jeho pedagogické schopnosti ocenila inspekční kontrola v kraji jako „nejlepší ze všech“. Dnes je Gruberova škola nestarší v Rakousku, v níž se nepřetržitě učí a jeho byt je přeměněn na muzeum.
Gruber se proslavil i po stránce umělecké, hudební. Zkomponoval mnoho hudebních děl s církevní tematikou. Tichou noc napsal během Štědrého dne 1818 pro kostel v nedalekém Oberndorfu. (Tyto okolnosti jsem podobně objasnil v prosincovém čísle.- pozn. autora) Úspěšný byl pro něj rok 1820, kdy při třísetletém výročí posvěcení poutního kostela v Arnsdorfu poprvé zazněla hudba jedné z Gruberových mší. Z venkovského varhaníka se stal uznávaným skladatelem, který prezentoval Krista hudbou.
Jeho osobní život se ovšem odvíjel jinak, dost tragicky. Zemřela jeho první žena. Gruber se oženil podruhé s o dvacet let mladší žačkou. Měli spolu 10 dětí, z nichž přežily jen čtyři. Když zemřela druhá žena, oženil se potřetí se starší vdovou. Byly to ztráty tvrdé a bolestné, s nimiž se musel vyrovnávat. Roku 1829 odchází z Arnsdorfu do nedalekého Berndorfu, kde učil až 130 dětí. Poté ještě působil ve městě Hallein jako varhaník a dirigent chóru až do své smrti roku 1863. V muzeu města se zachovalo i jeho několik zajímavých obrazů. Franz Xaver Gruber je pohřben naproti kostelu, v němž hrál.
Končí dvoudílné vyprávění o vzniku dnes nejznámější koledy ve světě. Byla nasána z hluboké víry v Boží pomoc a lásku v době, kdy duše lidí potřebovaly pohladit a povzbudit. To se oběma autorům povedlo. Její poselství nebylo a není určeno jen malému společenství tenkrát, ono je nadčasové i pro dnešního člověka. Díky Bohu za ni!