Pramen v Lurdech dodnes vydává 122 tisíc litrů vody denně. Do Lurd přichází ročně asi 5 milionů poutníků. Kromě osobních aut sem přijíždí ročně 2000 leteckých speciálů a 720 mimořádných vlaků.
V článku naleznete soubor důležitých dat a událostí o sv. Bernadettě a zjeveních v Lurdech.
Bernadetta Soubirous (1844 - 1879),
Z pyrenejské vesničky Lurdy, byla prvním dítětem mlynáře. Po ní se ještě narodilo 7 sourozenců, naživu však zůstali pouze tři. Jako 13-letá neuměla číst ani psát. Se svým astmatem vyrůstala v kruhu rodiny ve vlhké přízemní místnosti 3 × 4 metry, v bývalém vězení, které obec předtím zrušila jako zdravotně závadné. Bernadetta měla černé vlasy jako ebenové dřevo a nápadně krásné oči.
Dne 11. února 1858 šla Bernadetta se svými kamarádkami sbírat klestí k Massabiellské jeskyni u řeky Gave. Před jeskyní slyšela šum listí. Výklenek jeskyně a růžový keř se vzápětí objevili v hlubokém jasu. Uprostřed tohoto jasu se zjevila mladá Paní, nevypověditelně krásná, útlá a jemná, s růžencem v ruce.
Na sobě měla drahocenný široký plášť, který ji zahaloval od hlavy až po paty. Šaty měla přepásané modrou stuhou. Na každé noze měla světležlutou růži. Paní se na Bernadettu líbezně usmála, pozdravila ji vztaženou paží, její tvář byla plná nebeské dobroty. Paní se prežehnala, Bernadetta s ní. Bernadetta se pak modlila růženec. I Paní přebírala zrnka na růženci, nehýbala však ústy.
Na zjevení 14. února přišli s Bernadette i jiné děti, asi 20 zvědavců. Ti však Pannu Marii neviděli.
Bernadetta pokropila místo zjevení svěcenou vodou: "Pokud přicházíte od Boha, tak nám to řekněte ... pokud od ďábla, pak zmizte!" Zjevení se usmálo a přistoupilo blíže. Dívky skoulely směrem k Bernadettě těžký kámen, polévaly ji ledovou vodou, ale ona byla v extázi, jako socha, nic neviděla, ani neslyšela.
Při třetím zjevení (18. února) Panna Maria řekla: "Nemohu slíbit, že tě udělám šťastnou na tomto světě, ale na druhém." Mnoho lidí nevěřilo v pravost zjevení, ale ze zvědavosti přicházeli a viděli, že Bernadetta prožívala zvláštní stavy, které by sama nedokázala inscenovat. Zprávy o zjeveních v Lurdech se šířily velmi rychle.
V neděli 21. února už přišlo k jeskyni několik set osob. Mezi nimi byl i místní lékař Dozous, kterému byly náboženské otázky docela lhostejné. Přišel jen proto, aby se přesvědčil, že Bernadetta má neurózu spojenou s halucinacemi. V ten den Panna řekla: "Modlete se za ubohé hříšníky. Za obrácení hříšníků budeš líbat zem." Bernadetta políbila zem. Večer si ji dal předvolat místní policejní komisař Jacomet k výslechu, který trval celou hodinu. Ani pod výhrůžkou vězení nezískal od ní slib, že se už k jeskyni nevrátí. Komisaři to slíbil její otec, který slib později odvolal.
Dne 23. února se přišel ze zvědavosti podívat na zjevení i posměvač J. B. Estrada - pozdější Bernadettin životopisec, který napsal: "Když přebírala první zrnka růžence ... Náhle jakoby ji pronikla záře ... My muži jsme sňali klobouky a sklonili jsme se ... Extáze trvala asi hodinu." Toho dne Bernadetta obdržela od Paní tři tajemství, které však nikomu nesměla svěřit. (Ve skutečnosti si je vzala do hrobu.)
24. února. K jeskyni přišlo asi pět set lidí, nechyběl ani strážmistr D'Angle. Při zjevení nejsvětější Panny se s velkým hlukem prodral až k Bernadettě náčelník četníků a zakřičel na ni: "Co tu děláš, komediantko!" Ona ho však vůbec nevnímala. Chtěl pokračovat, ale zabránilo mu v tom několik přítomných dělníků.
Bernadetta se obrátila k přítomným za neustávajícího pláče a opakovala Mariiny poselství:
"Pokání, pokání, pokání!"
25. února. Před zraky 400 lidí Bernadetta na kolenou vystoupila vzhůru po svahu jeskyně. S obdivuhodnou lehkostí nelezla, ale jakoby se po drsné a kamenité půdě klouzala a byla posunována. Paní jí řekla:
"Jdi a jez byliny, které tam najdeš. Jdi tam, k prameni, umyj se a napij! "- Vytrhla několik stébel trávy a bylin a pak je snědla. Rukama vyhrabala jamku v bahně a trochou špinavé vody se umyla a z ní napila. - Lidé čekali zázrak, teď si mysleli, že se zbláznila. Všichni, i její matka, byli šokováni.
Komisař Jacomet prohlásil: "Soubirousové je ubohé, nemocné dítě, třeba ji dát do ústavu."
26. února. Davy návštěvníků se přesvědčily, že z nového pramene začal vytékat proud vody.
27. února. Paní:
"Řekneš knězi, aby zde nechal vystavět kapli, ke které ať přicházejí v procesích." Ve stejný den to Bernadetta oznámila panu faráři, děkanu Peyramaleovi. Děkan: "Pokud je to Nejsvětější Panna, ať se dá poznat nějakým zázrakem ... popros ji, aby nechala růžový keř rozkvést."
28. únor. Přítomno dva tisíce poutníků. Bernadettu předvedli k soudci M. Rivesovi. Soudce: "darebačko. Hned tě zavřeme, dáme tě do vězení. Musíš přestat chodit k jeskyni. Nechám tě ve vězení umřít. "Bernadetta seděla klidně naproti soudci:" Nemůžu tam nejít. "
Bernadetta znovu žádala faráře o postavení kaple: "Paní chce procesí." Farář: "Jak můžeš, ty lhářko, chtít, abychom té tvé Paní uspořádali procesí?! Řekni jí, ať dá rozkvést růžovému keři na skále, kde se zjevuje. A zeptej se jí, jak se jmenuje. "
1. březen. Mezi přítomnými byl poprvé i kněz.
3. březen. Bernadetta oznámila faráři, že když řekla Paní, aby nechala rozkvést keř a aby udělala zázrak, jen se usmívala a zopakovala, že chce kapli. Farář: "Máš peníze na to, aby jsi ji dala postavit?" "Ne." "Já také ne. Řekni Paní, ať ti je dá. "
4. březen. Podle úředního odhadu bylo přítomno devět tisíc lidí a několik četnických oddílů. O páté ráno tři lékaři z Bordeaux, povolání prefektem, důkladně vyšetřili Bernadettu. Vydali prohlášení, že je zdravá. Policejní komisař Jacomet klečel vedle Bernadetty a napsal úřední hlášení prefektovi.
25. březen. Bernadetta položila Paní znovu otázku, kdo je. Paní složila ruce k modlitbě, zvedla ramena, opět je složila, pozvedla oči k nebi a tiše promluvila:
"Jsem Neposkvrněné Početí." (Pro Bernadettu, která neměla ani ponětí o tom, že před čtyřmi lety papež
Pius IX. prohlásil dogma o Neposkvrněném početí, byla tyto slova podivná a vůbec jim nerozuměla.) Cestou k faráři si je opakovala: "Que soy era Immaculada Concepciò." Farář uvěřil zjevení.
7. duben. Když Bernadetta držela během extáze v levé ruce hořící svíčku, ta se naklonila a plamen olizoval prsty složených rukou. Doktor Dozous se podíval na hodinky. Plamen ošlehoval prsty více než 10 minut. Po skončení extáze ji vyšetřil ruce. Nebylo na nich nejmenší známky po spálenině.
Starosta města Lurdy Lacadé vyhláškou zakázal brát vodu z pramene a také vstup do jeskyně. Před jeskyní postavili zátarasy z prken, kterou dělníci a rolníci rozlámali. Císař Napoleon III. zrušil zákaz vstupu do jeskyně. Policie soustavně dělala domovní prohlídky u rodičů Bernadetty a celou rodinu měla neustále pod přísným dohledem.
Biskup Laurence v Tarbes předvolal Bernadettu před dvanáctičlennou vyšetřovací komisi.
Dne 18. 1. 1862 biskup vydal pastýřský list, kterým zjevení v Lurdech církevně uznal: "Uznáváme, že Neposkvrněná Panna Maria, Matka Boží, se Bernadettě Soubirousové opravdu zjevila ... 18-krát."
Lurdy se staly nejznámějším městem země. Bernadetta odpověděla na stovky dotazů věřících i nevěřících, turistů i zvědavců. Trvalo jí poměrně dlouho, než se naučila číst. Spisovná francouzština jí byla cizí, vždyť znala pouze nářečí kraje Biggore, kterým k ní hovořila i Přesvatá Panna.
Dne
4. dubna 1864* instalovali do jeskyně sochu Panny Marie, kterou na základě popisu Bernadetty vyhotovil sochař Fabich z Lyonu. Bernadetta dostala nabídku k sňatku od jejího ctitele Raoula de Tricqueille, asistenta medicíny. Ten se obrátil pro souhlas s nabídkou listem na dvou příslušných biskupů. Odpověď byla: "Vaše žádost není v souladu s vůlí Matky Boží."
Dne
3. července 1866 Bernadetta jako 22-letá vstoupila do kláštera v Nevers, kde složila i věčné sliby. Už nikdy se nevrátila do jeskyně. V klášteře nesměli o Lurdských zjeveních mluvit a zakázané měla i návštěvy. Vícekrát byla na smrt nemocná, vykašlávala krev. Třikrát dostala pomazání nemocných. Dělala ošetřovatelku v starobinci. Bernadettu znovu vyšetřovala komise teologů. Na vyšetřování ji přinesli na nosítkách.
Do Lurd přicházely peníze ze všech stran a postavili za ně kostel. Farář Peyramale navštívil těžce nemocnou Bernadettu a litoval, že žádal od Matky Boží rozkvést růže a peníze na kapli: "Vím, že jste mě nepodvedla, sestro, ale já jsem vás nebyl hoden." - A potlačoval slzy.
Rok 1877. Bernadetta onemocněla na tuberkulózu kostí. Na pravém koleni měla nádor velký jako dětská hlava. Nemohla hýbat nohama. Do kaple ji přiváželi na vozíku. Částečně ohluchla. Až do své smrti byla podrobována dalším výslechům. Kost na noze jí shnila. Celé její tělo bylo jedna jizva. Na hruď jí připevnili kříž, svěšený ze stěny, aby ho mohla líbat.
Zomřela 16. dubna 1879 se slovy: "Svatá Maria, Matko Boží ... nyní i v hodinu ..." ve věku 35 let.
Její tvář měla takovou podobu jako v extázi. Neverský biskup Lelong za účasti více biskupů celebroval zádušní mši sv. Pohřbili ji do dvojité zapečetěné truhly z olova a ze dřeva.
Po 29 letech - 20. září 1908 komise otevřela truhlu. Bernadetta vypadala tak, jako před 29 lety. Tělo bylo neporušené. Tvář měla takovou, jako v hodině smrti. Růženec byl rezavý.
Dne
3. dubna 1919 - po 40 letech - komise otevřela kryptu a prohlédla mrtvolu. Lékaři konstatovali:
"Tělo Bernadetty není v rozkladu", naopak bylo téměř nezměněno. Obličej a ruce byly bílé, svalstvo měkké. Tělo bylo uloženo do skleněné truhly a veřejně vystaveno v klášterní kapli v Nevers, kde dodnes, více než po 120 letech, poutníci z celého světa obdivují její neporušenou tvář.
Za svatou prohlásil Bernadettu 8. prosince 1933 papež Pius XI. za přítomnosti 70 000 lidí, přes 100 biskupů a šestnácti kardinálů.
Zázračné uzdravení
- Pár dní po vytrysknutí pramene
Croisine Bouhoutsová v posledním zoufalství namočila své ochrnuté, na smrt nemocné dítě - Justina, do studeného pramene. Druhý den dítě jedlo a udělalo své první krůčky v životě. Justin se dožil 81 let a zúčastnil se v Římě Bernadettiny kanonizace.
- Spisovatel
Hyacinthe de Lafite se během zjevení v Lurdech vyjádřil: "Je to náramně pěkná pohádka." Po 20-ti letech se vrátil do Lurd. Ulice se hemžily poutníky. V nemocnici se střídali mnozí na smrt nemocní pacienti: měli zničené plíce, vnitřní nemoci s rakovinou, ohlodané rty, z ran jim vytékala krev a hnis. Za 20 let se jich už uzdravelo hodně. Lafite se ze srdce prodralia slova: "Pros za mě Bernadetta!" - Měl na to důvod - rakovinu hltanu. Z pohádky zjevení se stala skutečnost.
-
Jeanne Frételová. Uzdravila se 8. října 1948 z tuberkulózy pobřišnice ve chvíli, kdy přijímala Nejsvětější Hostii.
-
Marie Bigotová. Narodila se v prosinci 1922 v Bretani. Ochrnutou měla pravou část těla, ohluchla, oslepla. V říjnu 1953 se během procesí se Svátostí oltářní v Lurdech náhle postavila a mohla chodit. Následující rok po skončení procesí se jí vrátil sluch i zrak. Mezinárodní tým lékařů 18.3.1956 uznal z hlediska medicíny uzdravení za nevysvětlitelné. Bylo to 59. zázračné uzdravení.
- 51-letý
Jean Pierre Bély. Roztroušená skleróza v pokročilém stadiu. Po účasti na pouti v Lurdské růžencové bazilice 9. října 1987 zažil okamžité, úplné a trvalé vyléčení. Po vyšetření komisí lékařů lurdský biskup Jacques Perrier prohlásil za nevysvětlitelný případ úplného vyléčení. Byl to šedesátý šestý případ zázračného vyléčení v Lurdech.
*
Při posuzování hodnotí komise splnění následujících hlavních kritérií: Uzdravení musí být náhlé, trvalé, musí od vyzdravění uběhnout minimálně 6 let. Nemoc musí být těžká, život ohrožující, nebo nevyléčitelná. Musí být organického, ne funkčního charakteru.
@@@
Pramen v Lurdech dodnes vydává 122 tisíc litrů vody denně. Do Lurd přichází ročně více poutníků než do Říma, či Jeruzaléma (asi 5 milionů). Kromě osobních aut sem přijíždí ročně 2000 leteckých speciálů a 720 mimořádných vlaků. Lékařsky bylo uznaných 2000 uzdravení. Z tohoto počtu uznala církev pouze 66 uzdravení.
Převzato z
www.magnificat.sk,
článek,vydaný 11. 2. 2012, naleznete
zde.
(Vydáno 13. 2. 2012;
11. 2. 2017 - 18004 shlédnutí, 10. 2. 2019 - 24949; 10. 2. 2020 - 27604; 11. 2. 2024 - 35923 přečtení)
