I když je Panna Maria bez hříchu, Neposkvrněná, Matka Boží, nebyla ušetřena žádného utrpení. Tak jako Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, sám sebe se zřekl, tak i Maria, i když je Boží Matkou, sjednocuje se s ním v jeho sebezmaření.
... Sv. otec Jan Pavel II. správně aplikuje na Pannu Marii velkou kategorii "
kenoze", kterou vysvětlil sv. Pavel pozemský život Ježíšův:
"Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost,
nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu,
ale sám sebe se zřekl (ekénosen)..."(Flp 2, 6-7)
"
Vírou- píše papež -
se Maria dokonale sjednocuje s Kristem v jeho sebezmaření... A pod křížem má Maria vírou účast na otřesném tajemství tohoto sebezmaření. (1)"
Toto její sebezmaření se dokonalo pod křížem, ale začalo mnohem dřív. I v Nazaretě, hlavně za Ježíšova veřejného života, postupovala na pouti víy. Není těžké postřehnout už tenkrát "zvláštní trýzeň srdce, jaká je spojena s temnou nocí víry."(2)
Toto všechno činí Mariiny osudy mimořádně významnými pro nás.Vrací to Marii církvi a lidstvu. S radostí zjišťujeme, k jak velkému pokroku mariánské úcty došlo v katolické církvi. Snadno si to uvědomuje ten, kdo pozorně prožíval 2. vatikánský koncil.
Dříve se Mariina velikost vykládala hlavně jako "výsada" nebo "exempce"(že byla vyňata z toho, čemu podléhají ostatní lidé). Myslelo se, že byla Maria vyňata nejen z poskvrnění dědičným hříchem a z porušení (tyto výsady prohlásila církev spolu s dogmaty o Neposkvrněném Početí a Nanebevzetí). Ale v této linii se šlo tak daleko, že se mělo za to, že byla Maria vyňata z nutnosti snášet porodní bolesti, únavu, pochybnosti, pokušení, nevědomost, a konečně, což je nejzávažnější, že byla vyňata ze zákona smrti. Podle některých totiž byla Panna Maria vzata přímo na nebe a nemusela projít smrtí. Usuzovalo se, že všechny tyto bědy jsou následkem hříchu, avšak Maria neměla hřích.
Tito lidé si neuvědomovali, že tímto způsobem "nepřidružují" Marii k Ježíšovi, ale úplně ji od něho odlučují. Vždyť on sám, ačkoli byl bez hříchu, chtěl pro naše dobro zakusit všechny tyto útrapy - to je únava, bolest, úzkost, pokušení a smrt.
Ono smýšlení se odráželo i v ikonografii Matky Boží, ve způsobu, jak byla znázorňována na sochách, malbách a obrazech. Byla to všeobecně bytost netělesná a zidealizovaná, krásná často úplně lidskou krásou, jakou by si přála každá žena, prostě Madona, která vypadá,
že se sotva dotkla špičkou nohy země, že se narodila jen nějakým zázrakem.
Nuže,
podle 2. vatikánského koncilu se už nesnažíme vykládat jedinečnou Mariinu svatost na základě výsady, ale na základě víry. Maria kráčela, ba dokonce "postupovala"ve víře. (3)
Toto nezmenšuje Mariinu velikost, ale nesmírně ji zvětšuje. Duchovní velikost tvora před Bohem se totiž v tomto životě neměří tím, co mu Bůh dává, ale tím, co od něho žádá. A uvidíme, že od Marie žádal Bůh mnoho, víc než od každého jiného tvora, víc než od samotného Abraháma.
O Ježíšovi nalézáme v Novém zákoně silná slova. Jeden výrok říká, že "
náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, kromě hříchu"(Žid 4,15).
Na jiném místě se praví: "
Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti."(Žid 5,8)
Jestliže Maria následovala svého Syna v jeho kenozi, v jeho zmaru, platí tato slova s náležitou úměrností i o ní a dokonce jsou pravým klíčem k pochopení jejího života. Maria byla sice jeho Matkou, ale poslušnosti se naučila utrpením.
Nebyl snad Ježíš v dětství dost poslušný nebo nevěděl, co je to poslušnost, že se jí musel naučit až později "utrppením"? Ne,
slovo "naučit se" má zde stejně jako všeobecně v bibli smysl "poznat", a to konkrétně zakusit, ochutnat.
Ježíš byl poslušný a rostl v poslušnosti dík tomu, co trpěl. Potřeboval poslušnost stále větší k překonávání stále většího odporu a stále větších zkoušek, až po zkoušku největší, smrt.
Také Maria se naučila víře a poslušnosti.
Rostla ve víře utrpením, takže můžeme o ní říci s plnou důvěrou: Naše matka není taková, že by nebyla schopna mít soucit s našimi slabostmi, s naší únavou, s našimi pokušeními. Vždyť ona sama byla vyzkoušena ve všem možném jako my kromě hříchu!
Poznámky k textu:
(1) - Jan Pavel II., encyklika
Redemptoris Mater18(AAS, 79,1987, p.382 s.).
(2) - tamtéž. 17.
(3) - Lumen gentium 58
(Článek byl vydán 16. 8. 2011)
Převzato z knihy:
Raniero CANTALAMESSA:
Maria,
ZRCADLO CÍRKVE
(Článek byl vydán 16. 8. 2011)
Více o této knize a jejím autorovy naleznete v článku:
Na katolické charizmatické konferenci také o P. Marii
Také si můžete přečíst:
„Proč Církev tolik vyvyšuje Marii,
když Písmo svaté o ní vlastně mlčí?"
