Postava sv. Maxmiliána Kolbeho je známá široké katolické veřejnosti především pro hrdinskou oběť lásky k bližnímu, kdy v koncentračním táboře Osvětim šel dobrovolně na smrt hladem za svého spoluvězně Františka Gajowniczka. Málo je známá druhá stránka jeho života,
která se v médiích příliš nezmiňuje a pokud, tak spíše v negativních souvislostech. Světec byl už v polském komunistickém tisku napadán jako „antisemita“, „bigotní nesnášenlivý fanatik“, „velkopolský nacionalista“, „klerofašista“ apod.
Tyto nálepky se objevovaly i v liberálních médiích na Západě, zejména ve Francii. Sv. Maxmilián nebyl totiž jenom hrdinou lásky k bližnímu, ale též hrdinou ideového boje s komunismem a svobodným zednářstvím, spolu s německým nacismem dvěma největšími nepřáteli křesťanství. Tomuto cíli sloužil jak časopis „Rycerz Niepokalanej“, který světec založil za obrovských finančních obětí a s nadpřirozenou pomocí Matky Boží, tak i minority redigovaný „Mały Dziennik“, kam Otec Kolbe hojně přispíval svými články.
Ty se dnes příliš nezveřejňují, jsou totiž až příliš aktuální a poukazují markantně na to, kdo ve skutečnosti má vládu nad světem. Sv. Maxmilián byl v době svých studií v Římě osobně svědkem zednářské demonstrace, při níž se nesl transparent s nápisem „Satan bude vládnout i ve Vatikáně“. Rozhodl se tedy pro zápas se svobodným zednářstvím dvěma směry: prvním měla být vytrvalá modlitba za obrácení zednářů, druhým odhalování jejich tajných záměrů zlikvidovat Církev a vyvracení jejich bludné nauky.
Rytířstvo Neposkvrněné, které založil, se mělo pravidelně modlit za zednáře. Dále Otec Kolbe pochopil jako jeden z mála obrovskou důležitost katolického tisku, proto ta neúnavná snaha uvést v život časopis „Rycerz Niepokalanej“.
Ve 12. čísle tohoto periodika z r. 1938 sv. Maxmilián mimo jiné napsal:
„Skutečně Napoleon již před více než sto lety, kdy mnoho lidí ještě neumělo číst, řekl: ‘Tisk je pátou velmocí světa’. Tomu ihned porozuměli (...) zednáři, kteří s železnou důsledností usilují o realizaci svého rozhodnutí z r. 1717 ‘zničit veškeré náboženství, zvláště pak křesťanské’(...) Na mezinárodním sjezdu zednářů v Krakově r. 1848 anglický rabín Moše Montefiore hlásal: ‘Dokud noviny nebudou v našich rukách, všechno je marné. Pamatujme na 9. přikázání: Nebudeš trpět nad sebou žádný cizí tisk, abys dlouho vládl nad národy. Ovládněme tisk a budeme řídit osudy celé Evropy.’
V duchu těchto hesel se dali zednáři ihned do práce a dosáhli žel mnoho. Značná část, jestli ne dokonce většina nejčtenějších deníků, se nalézá v jejich rukou. V takovém ‘katolickém’Rakousku ještě na počátku století 360 německojazyčných časopisů bojovalo proti Církvi, z tohoto počtu bylo 83 deníků.
Náklad špatného tisku dosáhl 2 milionů exemplářů, z čehož 1 200 000 připadá
na deníky. O Německu napsal literární kritik Bartels, že dvě třetiny, ne-li tři čtvrtiny veškerého tisku, patří těmto lidem (...) Oni ovládli téměř všechny telegrafní agentury a skrze ně
řídí i jiné listy. Sama agentura Reuter v Londýně ovládá 5 tisíc deníků (...)
Pohleďte na dnešní svět, jak se v posledních desetiletích změnil! Kdo seje nevěru mezi lidem? Kdo umlčel svědomí v lidských srdcích? Kdo narušil státní zákon a veřejný pořádek, takže se stále rozšiřují zločiny veškerého druhu? To všechno je dílem Církvi nepřátelského denního tisku
Stovky novin a deníků opakují stále to samé a tímto způsobem se onen jed vštěpuje ze dne na den do statisíců rodin a otravuje miliony duší. Tak pracuje obrovská mašina denního tisku, stojící ve službách nevěry a špatných mravů (...) Co ale máme říci o národu, který si sám za toto vlastní ponížení platí?!
Nemám pro to slov! Tato hanba leží na katolících, ponižovaných stále tisíci deníků. Tyto noviny, které katolíky nestydatě urážejí, se tisknou pro nás, pro katolíky! Nejsou rozesílány anonymně jako paškvily, ale my sami si je objednáváme a za ně platíme!!! Cožpak je možno být tak slepým vůči tomuto hroznému nebezpečí? Tato naše slepota se stává prostě zločinem, poněvadž se nejenom proti onomu nebezpečí nebráníme, ale předplácíme a čteme špatné noviny, za urážky a výsměchy víře ještě dokonce platíme!!!“
Tak psal sv. Maxmilián, jehož Sv. Otec Jan Pavel II. prohlásil patronem masmédií. Co by asi řekl dnes, kdy k tisku ještě přistoupily rozhlas a televize, ovládané stejnými lidmi jako tisk? Všechny zrůdnosti moderní doby, tj. legalizace potratů, eutanázie a homosexuálních svazků, dále pornografie a umělá antikoncepce, jsou jenom důsledkem neúnavného a staletého působení médií ovládaných zednáři a jim příbuznými organizacemi (New Age). Proto je sv. Maxmilián tolik aktuální, i se svými požadavky čelit špatným médiím dobrými, katolickými médii.
Radomír Malý
Immaculata 1/2001
(Na Fatym.com vydáno 14. 8. 2011;
15. 8. 2018 - 12825 přečtení)
