Hrobka blahoslaveného Bartola Longo v bazilice Panny Marie růžencové v Pompejích. Každoročně ji navšívi kolem tří milonů poutníků. Pompeje totiž dokáží nabídnout mnohem víc než ruiny. Nachází se zde také jediný křesťanský chrám, který vybudoval ex-satanista.
Je to stále to samé dokola: chlapec ze zbožné rodiny jde na univerzitu, spadne do osidel new age satanistů, stane se jejich vysokým "knězem", považuje to za dobrý nápad a ostentativně odmítá církev.
Bartolo Longo se narodil v roce 1841 ve městě Latiano do bohaté rodiny. Rodiče byli oddaní katolíci a denně se modlili růženec. Už po smrti matky v roce 1851 začal Bartolo nenápadně otáčet. Na univerzitě v Neapoli se dostal do spolku s new age pohanskou skupinou, která ho nakonec "vysvětla" satanským knězem. Podílel se na seancích, věšteckých večírcích a různých orgiích. Jelikož se snažil být ve své nové roli aktivní, bylo mu to málo a tak považoval za nezbytné dělat si veřejné posměšky z křesťanství, vyzývat jiné katolíky k opuštění církve a vysvětlovat jim, proč jsou pro ně dobré okultní Rity.
Vrať se k Bohu! Vrať se k Bohu! "Longo se obrátil na svého rodáka profesora Vincenze. Ten mu s pomocí dominikánského kněze Fr. Radenteho pomohl zkultivovat život.
Jednoho večera, u pompejské kapličky měl Bartolo hlubokou mystickou zkušenost. Zapsal: "Jak jsem přemýšlel nad svým stavem, zakusil jsem hluboký stav zoufalství a téměř jsem se dopustil sebevraždy. Pak jsem zaslechl přímo v uchu ozvěnu Fr. Radenteho, který opakoval slova Panny Marie: "
Pokud hledáš spásu, hlásej modlitbu růžence. To je příslib samotné Marie. "Tato slova mi osvítila duši - Pokud je to pravda, neopustím toto slzavé údolí, dokud se nestanu propagátorem růžence."
Na důkaz své nové pozice Bartolo dokonce navštívil seanci, postavil se uprostřed, zvedl medaili Panny Marie a zakřičel: "
Odmítám spiritismus, protože to není nic jiného jen podvod a omyl." V rámci sebapokání se stal v roce 1871 dominikánským terciářem, přijal jméno bratr Rosario - na počest růžence. Zapojil se do práce pro charitu a na doporučení papeže Lea XIII. se
oženil se s místní vdovou.
Šťastný pár začal budovat růžencové bratrstvo. Začali skromně. Bartolo potřeboval obraz Panny Marie a dostal nabídku z kláštera růžence v Porta Medina. Zaplatil bezvýznamnou částku 3,40 liry. Malba obsahovala portrét Panny Marie růžencové se sv. Dominikem a sv. Kateřinou Sienskou. Byl v žalostném stavu, sloužil však svému účelu.
Bartolo z něj nebyl velmi nadšený, hned nás s tím vděčně a dopodrobna seznamuje: "Je celý červivý, Madonna tam vypadá jako nějaká vesničanka, kousek plátna chybí zrovna nad hlavou, plášť má popraskaný. Raději nemluvím o ostatním. Dominik tam vypadá jako místní idiot. Po levé straně byla svatá Ružena. Tu jsem později změnil na Kateřinu Sienskou. Nevěděl jsem, jestli ho mám odmítnout nebo přijmout. Vzal jsem to tedy. "
Poté, v roce 1873 znovu zrozený katolík začal restaurovat zchátralý kostel a následně sponzorovat slavnost na počest Panny Marie růžencové. Restaurovanou malbu umístil ve stejném kostele. Jen několik hodin od instalace začali lidé referovat o uskutečněných zázracích.
Když viděl oddanost poutníků, povzbudil biskup Noly Bartola k rozšiřování kostela. Ten zavolal architekta a dal mu výzvu: "Na tomto místě vybraném pro uskutečněné zázraky si přejeme vybudovat monument Královny vítězství pro tuto a následující generace, který nebude monumentální svou velikostí, ale bude o to více hodný naší víry a lásky,"
Budova byla konsekrovaná v roce 1876 a stala se cílem milionů poutníků. (Od roku 1939 Bazilika Panny Marie nejsvatějšího růžence) Bartolo pokračoval v propagaci růžence a evangelizoval v kavárnách a na večírcích, kde vysvětloval nebezpečí okultismu.
Bartolo zemřel v pověsti svatosti a žádosti o jeho kanonizaci proudily téměř okamžitě.
Beatifikovaný byl 26. října 1980 a papež Jan Pavel II. ho nazval apoštolem růžence. Papež Benedikt XVI. ho přirovnal ke svatému Pavlovi z Tarsu., který pronásledoval křesťany a popsal Bartola jako "militantně antiklerikálneho a inklinujícího ke spiritismu a pověrčivosti." A pokračoval: "Kamkoliv na poušť zavítá Bůh, rozkvetou květy. I blahoslavený Bartolo Longo a jeho osobní konverze je svědectvím této duchovní moci. "
V bazilice jsem se zeptal na blahoslaveného Bartola a brzy jsem stál apoštolu růžence tváří v tvář. Jako každý v bazilice jsem si uvědomoval, že
hrobka leží uprostřed stavby církve, kterou kdysi tak toužil zničit. Znamenitejší ironii si těžko představit.
Dívaje na obraz Panny Marie Pompejí, visící nad oltářem, jsem si vybavil slova sv. M. Kolbeho:
"Kdo si nepřeje Neposkvrněnou Marii za Matku, nebude mít Krista za svého bratra." Jeden se neubrání pohnutí z pocitů jaké mohly Bertola prostoupil, když si uvědomil své hříchy.
Každý student ví co se stalo v Pompejích 24. srpna r. 79. Ale málokdo si uvědomuje, že nové Pompeje vznikly na troskách těch starých, a to díky Panně Marii růžence a jejím ctitelům. Bartolo zapsal: "
Vedle země smrti se náhle zjevila země vzkříšení a života: vedle trosek amfiteátru znesvěceného krví je živý Chrám víry a lásky, svatostánek Panny Marie. Z pohřbeného města je najednou město plné života, město nové křesťanské civilizace - Nové Pompeje! Nová civilizace vedle staré, křesťanství kypící životem vedle mrtvého pohanství. "
Nová bazilika přitáhla nové rodiny, železnici, poštu, služby, obchody .... Miliony poutníků tak vdechly život mrtvému městu.
Toto zmrtvýchvstání Pompejí je dnes už navždy spjato se zmrtvýchvstáním blahoslaveného Bartola Longo. Marnotratný syn je tedy doma, protože Bohu nic není nemožné.
Angelo Stagnaro
Převzato z
www.magnificat.sk, článek naleznete
zde.
(Na Fatym.com vydáno 11. 8. 2011)
