V pátek dyjáci vstávali již o půl šesté, protože je čekaly nevšední okamžiky.
Dyjáci ráno slyšeli znovu text, který rozluštili minulý den:
"Vlastní stavba ústřední baziliky v knížecím areálu byla slavnostně zahájena jednoho jarního dne roku 864... Stavitelé, architekti, zedníci, Konstantin a Metoděj i sám kníže Rastislav a jeho velmoži se na místě budoucího chrámu shromáždili ještě dlouho před úsvitem a za zvuku modliteb čekali na východ slunce. Sotva se jeho první paprsky objevily nad dosud temným obzorem, dali se stavitelé do díla. Zatloukli do země dvě připravené tyče tak, aby stáli v přesném zákrytu a zároveň se kryli se středem slunečního kotouče. Tímto způsobem získali osu budoucího kostela, která podle křesťanské symboliky musela směřovat přesně k východu. Na této ose pak stanovili zakládající bod, který se stane středem budoucího kněžiště a tím i ústředním bodem celého chrámu."
Pak se s modlitbou vydali za Štítary, kde posbírali kameny, ze kterých postavili oltář.
Byla i příležitost ke svátosti smíření.
Otec Marek pak sloužil mši svatou, při které dyjáky povzbudil k opravdovějšímu životu s Bohem.
Pak se všichni vydali zpátky na faru.
Kluci ochotně pomohli s přípravou oběda.
Odpoledne je čekal pěkný úkol: autobusem se vydali do Zálesí, kde misionářsky působili. Obcházeli jednotlivé domy a předávali obrázek se sv. Cyrilem a Metodějem a zvali lidi na připravované Lidové misie v této farnosti.
