Z
www.sklenenykostel přinášíme první z deseti kázání Jana Pavla II., které pronesl na své čtvrté návštěvě Polska ve dnech 1.–9. června 1991. Jejich tématem jsou jednotlivá
přikázání Desatera. I dnes, po dvaceti letech jsou podivuhodným svědectvím o ryzosti, průzračnosti a síle slov papeže, jehož blahoslavení je ohlášeno na 1. května 2011.
Jan Pavel II. o prvním přikázání Desatera
BEZ BOHA ZBUDOU TROSKY LIDSKÉ MORÁLKY
(První přikázání Desatera)
(Homilie během mše sv. před katedrálou Ducha Svatého
v Koszalinu, 1. června 1991)
1. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z egyptské země… Nebudeš mít jiné bohy mimo mne! (srov. Ex 20,2–3)
Bůh zvolil místo na poušti: horu Sinaj - a vyvolil lid, jemuž ukázal sebe jako osvoboditele z otroctví v egyptské zemi –, a vyvolil člověka, jemuž svěřil svá přikázání: Mojžíše.
Deset prostých slov. Desatero. První z nich zní takto: Nebudeš mít jiné bohy mimo mne.
2. Drazí synové a dcery tohoto pobaltského kraje. Nejednou hledíte spolu se svým biskupem směrem k Chelmské hoře, která je jen nevelkou nadmořskou vyvýšeninou, ale které pozadí rozlehlé přímořské roviny dává vyniknout.
Copak se Boží slova vyřčená na Sinaji neozvala dalekou ozvěnou také tady, na této hoře? Kdysi dávní předkové, kteří tady v Pobaltí žili, neznali živého a pravdivého Boha. Usilovali, aby ho řekněme objevili poslepu a hmatem (srov. Sk 17, 27) v prvotních kultech a obětech. A když přišel čas a Boží slovo zde nalezlo místo, v Kolobřehu za časů Boleslava Chrabrého, byl první biskup Reinbern po několika letech vyhnán a to staré se ještě na dobu několika pokolení vrátilo.
Teprve misionář – biskup Otto z Bamberku – křesťanství v Pobaltí a západním Pomořansku upevnil.
Od těch dávných dob nás dělí mnoho staletí. Vždyť vy sami zde jste teprve několik desítek let – a váš biskup Ignacy je (od roku 1972) po Reinbernovi podle pořadí teprve druhým biskupem.
3. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. První slovo Desatera, první přikázání, na němž jsou závislá všechna další přikázání. Celý Boží zákon zapsaný kdysi na kamenných deskách a současně od věků zapsaný v lidských srdcích. Takovým způsobem, že i ti, kteří neznají Desatero, znají jeho hlavní obsah. Bůh zjevuje morální zákon nejen slovy smlouvy – staré smlouvy z hory Sinaj a smlouvy z Kristova evangelia – zjevuje ho samotnou vnitřní Pravdou rozumného tvora, kterého představuje člověk.
Ten Boží zákon je dán člověku a zároveň je dán pro člověka: pro jeho dobro. Copak to tak není? Copak každé z těch přikázání z hory Sinaj není pro člověka: nezabiješ – nesesmilníš – nepromluvíš křivého svědectví – cti otce a matku (srov. Ex 20, 13–14. 16. 12)? Kristus to vše objímá jediným přikázáním lásky, které má dvojí podobu: miluj Hospodina, svého Boha, nade vše – miluj svého bližního jako sám sebe (srov. Mt 22, 37).
Tímto způsobem bylo Desatero – dědictví staré smlouvy Boha s Izraelem – potvrzeno v evangeliu jako morální základ nové smlouvy v krvi Kristově.
Tento morální základ je od Boha, má kořeny v jeho stvořitelské, otcovské lásce a prozřetelnosti. Současně je tento morální základ smlouvy s Bohem určen pro člověka, pro jeho opravdové dobro. Jestliže člověk ten základ ničí, škodí sobě: ničí harmonii života a lidského soužití v každém směru. Začíná to od nejmenšího společenství, kterým je rodina, a pokračuje přes národ až k obecnému lidskému společenství, které je složeno z miliard lidských bytostí.
Jak velmi je morální zákon, Boží přikázání, určen pro člověka, to ukazuje zvláště výmluvným způsobem sám Ježíš Kristus (v dnešní evangelijní perikopě), když mluví k užaslým a dokonce pohoršeným ochráncům litery Zákona: Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu (Mk 2, 27).
4. Ano. Syn člověka je pánem nad sobotou (Mk 2, 28). On je také pánem a garantem této smlouvy Boha s člověkem, která je stará, nová a věčná.
Syn člověka. Ježíš Kristus. V něm se uskutečnilo nové stvoření. Bůh, který přikázal temnotám, aby zazářily jasným světlem (tak hovoří Kniha Genesis o díle stvoření, srov. 1, 3) – osvítil naše srdce… ve tváři Kristově (2 Kor 4, 6). Jediný, pravý a neobsáhnutelný Bůh nám dal poznat sebe, svou bezednou tajemnost, v Ježíši Kristu. On – Kristus – je viditelným obrazem neviditelného Boha. Je Synem jedné podstaty s Otcem, který se stal člověkem – synem člověka – narodil se z Marie Panny prostřednictvím Ducha Svatého. On, Bůh z Boha, Světlo ze světla (Credo), zazářil v našich srdcích, aby nás oslnil jasností poznání Boží slávy (2 Kor 4, 6).
Kdysi tady, v Pobaltí, zazářila ta stejná jasnost v srdcích lidí na počátku našeho tisíciletí. Dnes září ve vašich srdcích.
My všichni, pokřtění ve jménu Nejsvětější Trojice, v síle Kristova vykoupení prostřednictvím kříže, jsme vydáváni na smrt – tak jako Kristus přijal smrt na kříži – aby byl na našem smrtelném těle zjeven Ježíšův život (2 Kor 4, 11). Ano. Kristův život. Jeho zmrtvýchvstání. Počínaje svátostí křtu jsme účastni na vykupitelské smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Nosíme v sobě poklad, nevýslovný poklad Božího života. Je to nesmírná moc, která je z Boha, nikoliv z nás (srov. 2 Kor. 4, 7). Takovou mocí je milost křtu, která z nás v Kristu činí syny ozdobené Božím znamením.
Jako synové ozdobení Božím znamením ubíráme se na naši Chelmskou horu nad Baltem, tam, kde kdysi naši dávní předkové v tomto kraji usilovali se Boha poslepu dohmatat, přicházíme se světlem víry. Přicházíme, nesouce ve svém těle Kristovu smrt, aby se v našem těle zjevil jeho život (srov. 2 Kor 4, 10).
5. Avšak, drazí bratři a sestry – ten poklad uchováváme v hliněných nádobách (srov. 2 Kor 4, 7). Doba, v níž žijeme, současní lidé, evropská civilizace a pokrok mají už za sebou ono hledání Boha poslepu a po hmatu, které však bylo hledáním a které k Němu nějak vedlo. Všichni zdědili poklad. V Kristu dostali ještě víc než Desatero. Ale kdo víc než Kristus – ukřižovaný a zmrtvýchvstalý – potvrzuje moc a sílu onoho prvního slova Desatera: nebudeš mít jiné bohy mimo mne?
A také pouze v souvislosti s mocí a silou tohoto prvního přikázání je možno přemýšlet o pravém humanismu. Jen tehdy může být sobota pro člověka a celá humanistická morálka může být potvrzena a stát se skutečností.
Stvoření … bez stvořitele zaniká – hlásá koncil (Gaudium et spes, 36). Bez Boha zbydou trosky lidské morálky. Každé pravé dobro pro člověka – a to je samotná dřeň lidské morálky – je možné pouze tehdy, když nad ním bdí Ten Jediný, který sám je dobrý (jak kdysi řekl Kristus jednomu muži, srov. Mk 10, 18).
6. Odtud, z Pobaltí, vás prosím, všichni moji krajané, synové a dcery společné vlasti, nedovolte, aby se tato nádoba, která obsahuje Boží pravdu a Boží zákon, rozbila. Prosím, abyste ji nedovolili zničit. Abyste ji znovu slepovali, kdyby popraskala.
Abyste nikdy nezapomínali:
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.
– Nebudeš mít jiné bohy mimo mne!
– Nevezmeš jména Božího nadarmo.
– Pomni, abys den sváteční světil.
– Cti otce svého i matku svou.
– Nezabiješ.
– Nesesmilníš.
– Nepokradeš.
– Nevydáš křivého svědectví.
– Nepožádáš manželky bližního svého.
– Nepožádáš ničeho, co je jeho.
To je Desatero: deset slov. Na těchto deseti prostých slovech závisí budoucnost člověka a společnosti. Budoucnost národa, státu, Evropy, světa.
Tvoje slovo, Pane, je pravda.
Posvěť nás v pravdě (srov. Jan 17, 17). Amen.
Přeložil prof. Václav Cejpek.
www.sklenenykostel.net 7. března 2011, článek
naleznete zde.
Soubor projevů, proslovů, kázání, promluv, požehnání či poděkování, které pronesl papež Jan Pavel II. na své čtvrté poutní cestě po Polsku
byly publikovány v knize „Bogu dziękujcie, ducha nie gaście“ („Bohu děkujte, plamen ducha nezhášejte“ – srov. 1 Sol 5, 18–19), která je označena jako neoficiální vydání a je dílem nakladatelství Wydawnictwo Św. Stanisława B. M. Archidiecezji Krakowskiej, Kraków 1991.
Z nich redaktoři
Skleněného kostela vybrali pro své čtenáře cyklus deseti kázání, jejichž tématem jsou jednotlivá přikázání Desatera; s laskavým povolením Dr Františka Schildbergra je přinášíme i Vám, čtenářům našeho webu.
(Na Fatym.com tento cyklus vycházel od března do července r. 2011)
Promluvy o přikázáních Desatera
>
Jan Pavel II. o druhém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o třetím přikázání Desatera
Jan Pavel II. o čtvrtém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o pátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o šestém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o sedmém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o osmém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o devátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. o desátém přikázání Desatera
Jan Pavel II. tentokrát o příkázáních lásky
