Chceme Vám tímto představit Dílo blažené Zdislavy.
ZNÁTE DÍLO BLAŽENÉ ZDISLAVY?
Jistě byste odpověděli, že velkým Zdislaviným dílem byla stavba chrámu a špitálu v Jablonném, všechna její léčitelská a charitativní činnost a zejména podpora tehdy v Čechách nového dominikánského řádu a zázraky... To všechno by bylo pravda, ale přesto by to nebyla odpověď úplná. Dílo blažené Zdislavy je totiž také nenápadné malé společenství Bohu zasvěcených sester v naší velké dominikánské rodině. Svatá Zdislava sice není jeho přímou zakladatelkou, ale určitě inspirovala svým příkladem a přímluvou ty, kteří tento sekulární institut v těžkých poválečných letech zakládali.
Zakladatel sekulárního institutu Dílo blažené Zdislavy dominikán ThDr. Jan Skácel
(narozen 4. 4. 1884 v Javoříčku, zemřel 2. 1. 1959 v Litoměřicích) promeditoval po skončení druhé světové války mnoho hodin u hrobu tehdy ještě blahoslavené Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Vnímal Zdislavu především jako vzor dokonalého spojení rozjímavého života s činným apoštolským životem. Přemýšlel nad její láskou k Církvi, věrností a oddaností Petrovu stolci a také láskyplnou činností mezi chudým lidem i mezi inteligencí své doby.
Litoměřická diecéze, v níž byl v duchovní správě, byla po odsunu německých obyvatel v dezolátním stavu. Opuštěné fary i kostely, nedostatek kněží, poválečná bída ho vedly k myšlence založit charitativní spolek Zdislava, jehož členky by žily svůj zasvěcený život jako laičky ve světě a v duchu světice pomáhaly tam, kde to církev nejvíce potřebuje. Rozpoznal znamení doby – materialismus, nedostatek lásky, nedostatek kněžských a vůbec duchovních povolání, krizi rodiny - a poukázal na Zdislavu jako na moderní světici, vzor křesťanské dokonalosti. Dívkám a mladým ženám, které kolem sebe shromažďoval říkal:
„ Protože do klášterů vnikl duch světa, musíte vy vnést do světa ducha evangelia.“
Počátky byly velmi těžké, neboť myšlenka sekulárních institutů byla v té době v církvi novinkou. I spolubratři dominikáni prý nechápali, jak mohou žít „ řeholnice“ bez hábitu, bez kláštera, na farách v malých společenstvích a dokonce být srdcem farností tam, kde není kněz, jak si to zakladatel představoval. Jeho věrnou a oddanou pomocnicí a spoluzakladatelkou Díla byla MUDr. Marie Veselá (28.10.1915 – 30.3.1991), charismatická žena velké inteligence, hluboké ho duchovního života, plná laskavosti ke všem, na jejíž mateřské srdce vzpomínají dodnes s láskou všechny sestry, které ji osobně znaly.
Sdružení Zdislava (v počtu asi 18 zakládajících členek) bylo oficiálně schváleno 15.1. 1946 státními i církevními úřady a zahájilo svou činnost 19. 3. 1946 na faře v Hradci u Stoda a později i v Holýšově u Plzně. Z tohoto sdružení vzniklo po vyhlášení apoštolské konstituce „ Provida Mater ecclesia“ papežem Piem XII. v roce 1947 Dílo blažené Zdislavy jako sekulární institut, schválený dne 2. 2. 1947 litoměřickým biskupem Štěpánem Trochtou.
Prvním úkolem jeho apoštolské činnosti byla výchova laických katechetek a charitativních pracovnic. Formace sester byla zaměřena na to, aby vytvářely malá společenství ( 2 až 3 sester), které by působily na farách a pomáhaly kněžím v pastorační službě. Další oblastí činnosti byl apoštolát a charitativní pomoc v rodinách.
Prvním cílem formace však mělo být vlastní posvěcení sester jejich snahou o dosažení křesťanské dokonalosti zachováváním evangelních rad. Jejich život měl být svědectvím víry, naděje a lásky uprostřed světa - měly podle slov zakladatele „ nést Krista radostně do světa“. Zvláštním znakem společenství měla být pokora a láska, radostnost a jednota v sesterském společenství po vzoru Nazaretské rodiny. Z odkazu svatého Dominika vybral zakladatel do stanov citát, který měl nést apoštolát každé sestry i celého společenství: „Budu opravdu údem Kristovým až v den, kdy se zasvětím zcela, všemi svými silami získávání duší, jako se Pán Ježíš, Spasitel všech lidí, obětoval zcela za jejich spásu.“
Sestrám se podařilo v krátké době své činnosti v kursech vychovat několik desítek laických katechetek, které byly zapojeny do Díla jako spolupracovnice. Na přání biskupa Štěpána Trochty se sestry přestěhovaly do litoměřické diecéze, působily do roku l950 v Litoměřicích a v Jablonném v Podještědí.
V letech 1950 – 1989 musely sestry působit ilegálně. Bydlely samostatně v bytech nebo na farách, apoštolovaly jednotlivě v rodinách, působily jako hospodyně na farách, zdravotní sestry v nemocnicích a v jiných zaměstnáních. I když se mohly vzájemně stýkat jen tajně, nikdy neztratily ducha společenství a původní nadšení. S úsměvem dnes vzpomínají jak se za svého pobytu v Litoměřicích třináctkrát stěhovaly, na společné dovolené ve Vysokých Tatrách, na radostnou atmosféru při setkáních. To, že společenství nejen přežívalo, ale žilo dál a dokonce se dále rozvíjelo, připisují sestry neustálým modlitbám sestry zakladatelky a také péči obětavých kněží, kteří se i přes hrozby pronásledování a zatčení sestry duchovně vedli. Sestry rády vzpomínají zejména na fokolariny - P. Karla Pilíka a P. Jana Kutáče. Později se společenství se rozšířilo i na Moravu, kde se sestrám věnoval nedávno zemřelý kněz P. Metoděj Kuběna.
Po pádu totalitního režimu Dílo blažené Zdislavy potvrdil litoměřický biskup Josef Koukl Dekretem z 26. 12. 1990 jako sekulární institut diecézního práva se sídlem v Litoměřicích.
Společenství se znovu přihlásilo ke svým dominikánským kořenům začlenilo se do dominikánské rodiny. V úloze spirituálů se vystřídali dominikáni – P. Vojtěch Soudský, P. Bartoloměj Kulhavý, P. Jan Rajlich.
Sestry se v Litoměřicích velkou měrou podílely na založení Charitního domova Zdislava v Litoměřicích, kde se snažily podle svých možností a sil sloužit starým lidem a pomoci jim na sklonku života k setkání s Kristem ve svátostech. Zejména nemocným kněžím sestry sloužily s velkou láskou. Na laskavé srdce sestry Marušky Legnerové jistě vzpomínají v Litoměřicích nejen nemocní...Mezi nemocnými v celé republice byly sestry známy vydáváním a distribucí časopisu Duchovní obnova. Starší sestry působily na farách, tři lékařky v nemocnicích a ve věznici, ostatní sestry sloužily církvi podle svých osobních darů a možností. Nemocné sestry i spolupracovnice obětovaly svá mnohá trápení za církev, za kněze, za rodiny, za obnovu Díla a na další úmysly. Finančními dary podporovaly mnoho současných církevních aktivit a také jednotlivé kněze.
A současnost?...
Novým spirituálem společenství je od roku 2007 P. Antonín Krasucki, OP., převor pražského dominikánského konventu. Čtyři sestry důchodkyně žijí své zasvěcení na různých místech Čech i Moravy a slouží Pánu podle svých sil v kostelích i v bližních, dvě mladší sestry pracují v civilních zaměstnáních, jedna z nich vystudovala teologii a spiritualitu zasvěceného života na CMTF v Olomouci. 25. září 2010 byl radostným dnem pro celý institut. Sestra Lenka Bernadetta Nezbedová složila do rukou provinciála P. Benedikta Mohelníka OP v kostele v Křižanově věčné sliby.
Ale jádro institutu žije přece jen společně. Sestry „zdislávky“ se totiž opět stěhovaly, již po čtrnácté ! Tentokrát si je paní Zdislava zavolala ne ke svému hrobu, ale téměř do svého rodiště. V Charitním domově na Moravci, kousek od Křižanova dnes žije šest sester, které volají ke své Paní: Blažená Zdislavo, prosíme tě, žij nadále ve svém Díle! Ať jsme pomocnicemi biskupů a kněží po vzoru Mariině i tvém! A ještě dodávají s úsměvem - po patnácté se přestěhujeme, jak doufáme, už jen na hřbitov a do nebe. Paní Zdislava, jejíž 100. výročí blahořečení letos slavíme, toto volání jistě slyší.
Všichni se divili, proč zakladatel nazval institut Dílo blažené Zdislavy, ne Dílo blahoslavené Zdislavy, jak by každý předpokládal. Vysvětlil všem, že je to proto, aby sestry, až se dožijí Zdislavina svatořečení, nemusely název svého společenství měnit.
Blažená svatá Zdislavo, povolej do svého Díla nové duše uchvácené Bohem a ochotné ke službě podle tvého vzoru!
s. Lenka Bernadeta Nezbedová, Dílo blažené Zdislavy
