Jak se letos putovalo pěším poutníkům a co všechno na pěší pouti mohli zažít, si můžete přečíst v následujícím článku.
Pěší pouť z Prahy do Jeníkova, která byla letos již pátá, začala jako již předchozí roky u chrámu svatého Víta v Praze na Hradčanech ve středu 13.5. v 19.00hodin.
Letos se nás tam sešlo asi 35 a nejen to. Letošní pouť byla nejen národní, ale zúčastnil se ji i jeden poutník z Drážďan, takže se může nazývat poutí mezinárodní. Celou pouť jsme začali Mariánskou pobožností a tím, že jsme obešli celou katedrálu a zastavili se na několika významných místech.
První zastávka byla u Jana Nepomuka, kde jsme k němu zazpívali píseň.
Další zastávka byla za katedrálou a poslední pak byla v místech, kde je ve vnitř katedrály uložen svatostánek.Tam jsme se pomodlili modlitbu Otče náš a zazpívali píseň.
Potom jsme už vyšli směrem k našemu prvnímu noclehu, který byl letos u sester boromejek pod Petřínem.
V místní kapli jsme se pomodlili společně večerní chvály a potom nám sestra Eucharistika, která má na starosti archív pověděla jednu velmi zajímavou věc.
V době totality, kdy byly sestry zavřené, pužívali pro úschovu hostie na celách pouzdro na brýle. Po smrti jedné sestry takovéto pouzdro objevily i s datem od kdy, do kdy to bylo používané jako svatostánek.
Potom nám sestra Alena ukázala i místní kapitulní síň, kde nám něco málo řekla o sestrách boromejkách a to jak z historie, tak i ze současnosti.
U sester boromejek jsme měli nejen možnost přespat, ale také jsme byli „královsky“ pohoštěni, což jsme vůbec nečekali a za což patří sestrám boromejkám opravdu velký dík.
První večer jsme strávili společným představováním, abychom alespoň letmo zjistili s kým vlastně budeme putovat.
Na závěr nám otec Marek něco málo řekl o poutním místě Jeníkov a pak už jsme se jen pomodlili modlitbu před spaním a šli jsme spát.
Ve čtvrtek 14.5. jsme se ráno rozloučili se sestrami boromejkami, za všechno jim poděkovali a naložili svoje zavazadla do doprovodného vozidla a pěšky vyšli směr Strahov, kde jsme u hrobu svatého Norberta slavili mši svatou.
Po mši svaté jsme pak krátce ještě posnídali a poté se vydali pěšky směr Nelahozeves, kde byl náš první cíl cesty.
Nelahozeves je od Prahy vzdálena necelých 40 km, takže nás čakala poměrně dlouhá trasa. Cestou jsme se modlili a taky zpívali. Někteří z nás si protáhli i své tělo na jednom místním hřišti, kterým jsme procházeli. Ostatně, můžete se na to sami podívat.
Cestou jsme měli několik zastávek, na kterých jsme se mohli občerstvit nejen tělesně, ale také duchovně. První zastávkou, která je většinou občerstvovací jsme měli v Horoměřicích.
Pak jsme dále pokračovali v cestě, až jsme došli do Tuchoměřic u Prahy, kde byla také zastávka, která však byla duchovní.
Obec Tuchoměřice leží v kotlině, kterou protéká Únětický potok,
severozápadně od Prahy v blízkosti Ruzyňského letiště. Je to vlastně první obec za hranicí Prahy. Nad obcí dominuje silueta kláštera sv. Víta, který je dnes domovem komunity Chemin Neuf. Komunita Chemin Neuf je římskokatolickou komunitou s povoláním k ekumenismu. Zrodila se z modlitebního společenství v Lyonu (ve Francii) v roce 1973. V současnosti má přes 1300 členů, kteří pocházejí z mnoha zemí. Komunita sídlí v 25 zemích, ve více než 60 zemích má misie a tím se stává mezinárodní komunitou.
Jedna členka komunity nám krátce také něco pověděla o historii místního kostela a také o životě komunity.
Z Tuchoměřic jsme pak dál pokračovali směrem na Okoř, kde na nás již čekala doprovodná vozidla a kde jsme měli hodinovou přestávku, kterou jsme velmi ocenili.
Při odchodu z Okoře jsme ještě udělali první společné foto.
Další naše kroky, které byly prokládány modlitbou růžence vedli na Budeč, kde je dodnes zachována rotunda sv. Petra a Pavla, která byla postavena na raně středověkém hradišti knížetem Spytihněvem II. po roce 895 a její loď je nejstarší dosud stojící stavbou u nás. Podle legend je spojena s výukou knížete sv. Václava. Ve 2. polovině 10. století byl na hradišti postaven druhý, dnes už nezachovaný kostel zasvěcený Panně Marii, jehož půdorys je v terénu vyznačen. Z původního hradiště se zachovaly pozůstatky hradeb - valy, které obepínají plochu 22 hektarů a řadí tak budečské hradiště k největším raně středověkým hradištím u nás.
Vzhledem k tak významnému místu a světci, se kterým je toto místo spojeno, jsme společně zazpívali SvatoVáclavský chorál a po té i státní hymnu.
Po krátkém odpočinku jsme pak vyšli směr Kralupy nad Vltavou, kde jsme poprvé měli možnost si prohlédnout i místní kostel, který je zasvěcený nanebevzetí Panny Marie a svatému Václavovi a kde jsme se také pomodlili večerní chvály. Pak už nás čekalo jen necelých 5 km a byli jsme v cíli prvního dne, jimž byla již dříve zmiňovaná obec Nelahozeves.
Zde jsme byli ubytováni v kulturním domě, a to na vlastní karimatce a s vlastním spacákem.
Jako již minulý rok, i letos pro nás bylo nachystáno milé pohoštění, které nám připravila jedna místní rodina. Za jejich vřelé přijetí a hojnost pozemských dober jim také moc děkujeme.
Obec Nealhozeves je také rodištěm velkého českého skladatele jimž je Antonín Dvořák, který tak velmi obohatil světové hudební umění a zároveň proslavil i kulturu svého národa. Dodnes je v Nelahozevsi z rodného domu Antonína Dvořáka muzeum, které jsme si také mohli prohlédnout a zaposlouchat se do hudby tohoto velkého umělce.
Večer byl opět společný a byl zakončen modlitbou před spaním, po níž jsme všichnibyli rádi, že můžeme jít spát.
V pátek 15.5. jsme vycházeli v 7.15hodin od kulturního domu, kde se k nám přidali ještě dva poutníci, takže se naše řady rozmnožili a druhý den pěší pouti nás vycházelo 37. Velmi nás také potěšilo, že jeden z připojených pěších poutníků byl z místního kraje.
Naše první kroky vedli směrem na Velvary, kde byla občerstvovací zastávka a odtud jsme pak s velkou dychtivostí směřovali do Hospozinku, kde bývá každoročně slavena neopakovatelná a jedinečná mše svatá, na kterou se pěší poutníci, kteří už putuji po několikáté velmi těší.
Cestou jsme využili nejen k dívání se a žasnutí nad místní krajinou,ale také k vzájemným rozhovorům, ke zpěvu a v neposlední řadě pak i k modlitbě růžence.
Hospozínek (někdy označovaný jako Paršenk) je malá osada v okrese Kladno, část obce Hospzin. Na počátku 18. století zde byl postaven hostinec zvaný Bergschenke a panský dvůr, který je dnes sídlem soukromé zemědělské společnosti. V současnosti má osada 18 adres. Většinu místních obyvatel tvoří Rómové. Chovají velké množství domácího zvířectva. Hospozínek je umístěn na návrší s dalekým rozhledem na Prahu, horu Říp a České středohoří.
Po mši svaté jsme zde měli polední pauzu, při které se k nám připojila další poutnice Šárka. Potom jsme vyšli směr lázně Mšené, kde jsme měli již tradiční přestávku v parku lázní. Po krátkém,ale příjemném odpočinku jsme dále vyšli směrem ke Kostelci, kde byla opět duchovní přestávka, kde jsme se v kostele pomodlili bavorské litanie a také jsme se nestačili divit (v kladném slova smyslu), jak to v kostel vypadá. Dokonce jsme se dozvěděli, že jsou zde slouženy už i mše svaté.
Po krátkém občerstvení jsme se pak vydali do cíle dnešní cesty, kterým byly Libochovice. Cestou jsme opět zpívali a modlili se večerní chvály. Nechyběl ani prostor pro soukromé rozjímání nebo rozhovor.
Velkou událostí dnešního dne byl také přechod z pražské arcidiecéze do diecéze litoměřické. Jak už se stalo při pěší pouti tradicí, tento přechod do jiné diecéze je spojen jednak s loučením diecéze pražské, kterou si přpraví zástupci této diecéze a jednak také přivítání do diecéze litoměřické, kde nás vítají její zástupci. Jak to letos vypadalo se můžete podívat na přiloženou dokumentaci.
V Libochovicích jsme ubytovaní na místní faře, za což moc děkujeme místnímu duchovnímu správci otci Tomášovi. Také se k nám zde připojili další 4 poutníci, takže nás nyní bylo už 41.
Společný večer proběhl tentokrát přímo v kapli, kde jsme společně rozjímali nad úryvkem listu od svatého Pavla. na závěr byla opět modlitba před spaním a pak již zasloužený odpočinek.
Vzhledem k velkému množství fotek, které jsou v článku použity musím tento článek rozdělit ještě na další část. Na to, jak se putovalo Českým středohořím se dozvíte v následujícím článku.
