Táborová píseň: nápěv jako Jede, jede mašinka:

R:  Pane Bože mám tě rád, říkám ti to tisíckrát,
 /:chci to volat každý den, vždyť já toho plný jsem.:/
1. Co mi bereš rád ti dám, co mi dáváš přijímám,
/:vždyť to co je od tebe, přivede mě do nebe. :/
2. Když mě zkouškou zatížíš, je to něco jak tvůj kříž,
/: s tebou nesu s radostí, škoďárny i radosti.:/
3. Bližní s láskou přijímám, na tvůj příklad vzpomínám,
/:nevědí co dělají, když tě rádi nemají.:"
 

Sobota

Příjezd

Vybalování, ubytovávání:

Seznamovací hra:

? Kruh, uprostřed někdo s ruličkou novin. Jedno z dětí začíná, zavolá jméno některého dítěte v kruhu. Ten co je uprostřed se snaží plácnout po hlavě toho zavolaného. Ten se snaží být rychlejší a zavolat jméno někoho jiného. Kdo je plácnutý musí se vystřídat s tím co je uprostřed. Ten pak musí zavolat první jméno a to dřív, než si sedne, jinak může být okamžitě znovu praštěn a vrací se doprostřed. Automaticky jde doprostřed ten, kdo zavolá neexistující jméno, nebo jméno toho, kdo je právě uprostřed
? Děti se postupně představují a ke svému jménu přidávají přídavné jméno, které začíná stejným písmenem jako jeho křestní jméno. Například: milý Martin, tmavooká Táňa, dlouhovlasá Darina. První dítě řekne své jméno, druhé zopakuje to první a přidá své, další pak zopakuje předešlá jména a přidá své a tak dále, dokud to někdo nezkazí, ten pak začíná nový řetěz.
? Hráči jsou v kruhu, představí se křestním jménem oběma svým sousedům. Uprostřed je vedoucí, který se také představí. Když vedoucí na někoho ukáže, musí říci jméno podle tohoto pravidla. Řekne-li zip-zap, představí toho vlevo. Při zap-zip toho vpravo. Při zip-zip říká své jméno a při zap-zap jméno vedoucího. Kdo udělá chybu dává něco do zástavy.

Pokyny:

Malé děti je možné rozdělit už v autobuse do družstev, které jsou pojmenovány podle zemí (Francie a Anglie, Italové a Španělé). Velcí se rozdělí po příjezdu v průběhu odpoledne. V průběhu odpoledne nebo vpodvečer si každé družstvo nakreslí na kartičky z tvrdého papíru velikosti asi 8x10 cm podobu svého putujícího družstva (tak aby se jednotlivci poznali). Pod jednotlivé postavy ještě doplní křestní jména. Na kartičku dokreslí vlajku své země. Pod jménem by mělo zůstat ještě nějaké místo, protože sem se budou zakreslovat tečky, znamenající získání některého z bobříků. Seznam bobříků, které je možné v průběhu tábora získat by měl být někde vyvěšen. Kartičky se umístí na mapu do místa jednotlivých států. Budou se k nim připíchávat další věci - výbava, které jednotlivá družstva postupně zakoupí.

Úvodní líčení:

Vedoucí dělá rozhlasové hlášení: "Časové znamení ohlásilo … hodin. Je sobota, 5. června 1950. Stanice Praha vysílá zprávy: Jihoafrická republika, Kapské město: V jižní Africe nalezeny ložiska diamantů a jiných vzácných nerostů. Předpokládá se příliv velkého množství hledačů diamantů z celého světa…" I my se vydáváme hledat diamanty, možná i zbohatneme, snad se nám aspoň vrátí to, co budeme muset do výpravy investovat, snad se alespoň v pořádku se vrátíme, velmi nebezpečná akce…
Kromě hledačů z celého světa a Evropy se vydalo do Jižní Afriky na začátku 50. let za bohatstvím i několik čechů. Budeme částečně vycházet z vyprávění jednoho z nich, který ještě žije - Zdeňka Čížkovského. Tehdy mu bylo něco málo přes 25 let. Byl to mladý učitel, kterého právě vyhodili ze školy (vysvětlit situaci na začátku 50. let, nechtěl táhnout s  komunisty…). Když se s ním ředitel školy loučil, řekl mu: "Postarám se Zdeňku, aby jste už nikdy učitele nedělal." Když se Zdeňka Čížkovského před nedávnem  ptali na jeho život (bydlí dnes v Klokotech u Tábora - otec Pavel se s ním zná), řekl: "Ten ředitel měl nakonec stoprocentní pravdu. Učitelem jsem už nikdy nebyl a v Africe jsem našel takové bohatství, že jsem mu nakonec vděčný."
(v průběhu tábora pak prozradit další osudy Zdeňka Čížkovského - nenašel tam diamanty, ale Boha. Uvěřil, vstoupil do řádu Oblátů, stal se knězem a významným českým misionářem u černošského kmene Zulu.)

Pravidla:

Po celou dobu tábora děti dostávají místo bodů dolary (inflačním systémem, ze začátku menší částky, postupně se zvyšují). Jednak pro družstvo, při soutěžích družstev, ale také své soukromé za hry kdy soutěží jako jednotlivci.. V táboře bude fungovat obchod, kde bude možné si zakoupit potřebnou výbavu (lopata, rýč, krompáč, buzola, palice na zatloukání kolíků, mapa, puška, nůž, lék proti malárii), každý den budou postupně zásoby přibývat. Také budou potřebovat peníze na lodní lístek do Jižní Afriky a v Africe si potom budou muset našetřit na notáře, kterého budou potřebovat při vyměřování svých nalezišť. Kolik peněz co stojí a co všechno je potřeba koupit se prozrazuje postupně. Peníze mohou děti ukládat v bance s výhodným úrokem, mohou riskovat na burze a kupovat akcie různých podniků. Se soukromými penězi mohou zacházet dle vlastního uvážení. Je možné zakoupit si nadstandartní služby (měly by být dost drahé) - například úklid stanu, šťáva či čaj servírovaný sličnou servírkou, cikánská hudba při jídle, osobní pohádka na dobrou noc (za zvláštní příplatek s hororovými prvky), ukolébavka od barové zpěvačky, sólový zpěv k večerní relaxaci, hrnek kyšky… (vše úslužně, náš zákazník, náš pán, každý vedoucí má jednu svou službu kterou poskytuje a taky propaguje). Peníze mohou dát i k dispozici družstvu, mohou si nakupovat různé předměty a sladkosti od cikánky, která čas od času projde se svým zbožím táborem. Peníze je možno také utratit v ruletě.

První příležitost získat pro sebe peníze je vždy hned ráno. Táborová sběrna vždy těsně před budíčkem vyvěsí seznam věcí, které ten den vykupuje. Od každé věci má ale zájem pouze o jeden kus, kdo rychleji vstane a donese požadovanou věc, tomu se podaří ji sběrně prodat. U sběrny se všichni řadí vzorně do fronty.

1. hra o dolary - co hledač diamantů potřebuje:

Nevíme co vlastně na výpravu za diamanty budeme potřebovat. Víme sice o dvou zkušených hledačích diamantů, ti jsou ale hamižní a o své znalosti se podělit nechtějí. Nám tedy nezbývá nic jiného, než vypátrat jaké nářadí, potřebné na dolování diamantů vlastní. Dva vedoucí hlídají dobře viditelné místo, na kterém mají vyskládané lístky s potřebami hledačů diamantů (ty co budou potom děti nakupovat, od každého jeden). Úkol skupinek je přesně opsat jaké předměty to jsou. Každý má 3 životy (lístky), jestliže se vedoucí soutěžícího dotkne, musí jeden život odevzdat. Nemá-li žádné životy, musí na základnu pro nové. Na konci hry musí mít aspoň jeden život, musí přežít

Otevření banky + pravidla banky:

Jeden z vedoucích je bankéřem. Děti mají několik způsobů jak své peníze zhodnocovat. Je možné uložit si peníze na vkladní knížku. Minimální doba uložení je 24 hodin, úroky za tuto dobu jsou 10 %. Nebo je možné zakoupit si akcie některého ze tří podniků: Americké rafinérie Standart Oil, Anglický Rolls Roys a firma Nestlé. Večer se pak hází kostkou pro každý druh akcií, buď obyčejnou nebo speciálně vyrobenou. Padne-li šestka, akcie stoupají o 30%, u pětky o 20%, u čtyřky 10%, u trojky 0%, u dvojky ztrácí 10% a u jedničky 20%. Na kostce mohou být přímo procenta, pro malé děti je možné procenta nahradit konkrétní částkou.

Noční hra:

Útěk hledačů diamantů z Československé republiky:

Se Zdeňkem Čížkovským se účastníme útěku z Československé republiky. Dostat se z Československé republiky není jen tak. Vylíčit jak vypadají hranice. Vybere se úsek lesa, ujasní se na kterou stranu je Rusko, tam neutíkáme, protože to bysme si moc nepomohli. Les je Československá republika, hranice lesa je hranicí státu. Před hraničním pásmem jsou pohraničníci (vedoucí), kteří mají baterku a snaží se vychytat uprchlíky - tím že na ně posvítí. Kdo je chycen, jde na dvě minuty do vězení, které je uprostřed území ČsR. Je-li podezření že děti budou podvádět, je potřeba aby si pohraničníci zapisovali osvícené a strážce vězení vězně, aby seznamy mohly být potom porovnány. Ani na území ČsR není zcela bezpečno, pohybuje se zde udavač, který zatýká podezřelé osoby (také posvícení baterkou). Podezřelou osobou je ten kdo promluví, proto je potřeba zachovat naprosté ticho. Je možné zahrát několik kol, každý hraje za sebe, je možné získat dolary pro osobní potřebu.

Neděle

Dopoledne:

Mše svatá:

Lov na králíky:

Dozvěděli jsme se o výborné příležitosti, kde se dají vydělat nějaké peníze. Letos se přemnožili zajíci, kteří ničí mladé stromky a úrodu na polích. Lesní správa vyhlásila odměnu za každého uloveného králíka. Králíci jsou vedoucí, každý má u sebe 5 lístků - životů. Každý lovec má u sebe papírovou kouli, kterou se snaží ulovit zajíce. Zasažený zajíc hodí na zem jeden lístek a prchá dál. Lovec smí používat jenom svoji kouli. Při ztrátě si může zaběhnout pro náhradní.

Odpolední klid:

Kursy jazyků:

Osvojení si důležitých frází a slovíček, které v Africe využijeme (nemám žádné peníze, mého bratra sežrala anakonda, pomoc, hadi mi chutnají, je ten šíp v mé noze otrávený apod.), je možné mít připravené osvědčení o absolvování kursu, které děti na konci tábora dostanou.

Cestovatelští bobříci:

Poznávání bylin, používání buzoly, znalost hlavních měst států, postřeh (Vedoucí má nějaký předmět přivázaný na provázku. Dítě sedí proti němu, ruce položené na stole dlaněmi dolů na určeném místě. Vedoucí drží provázek na konci a když se dítě snaží chytit předmět ucukne. Z pěti pokusů musí dítě předmět aspoň 3x chytit na získání bobříka), první pomoc, síla, vytrvalost, biblické znalosti - možná budeme taky chtít nějakého křováka obrátit na víru…

Odpoledne:

Pašování:

Dozvídáme se, že mnozí si přišli na celkem slušné peníze pašováním. Na hranici už jsme byli, takže víme, že to nebude žádná legrace. Na vyhrazené ploše země ze které se pašuje jsou rozsypány nějaké předměty (lístečky). Každé družstvo má vyhrazený svůj prostor (své skladiště), všichni ve stejné vzdálenosti od té země, která je uprostřed. Jejich úkolem je propašovat lístečky do svého skladiště, brání jim v tom pohraniční policie (vedoucí), kteří je chytají. Koho se dotknou musí zastavit, má-li nejvýše dva lístečky, jsou mu zabaveny, ale vyvázne pouze s napomenutím a může pokračovat ve hře. Kdo jich má více, tak jsou mu taky zabaveny a musí si navíc odpykat trest - oběhnout vzdálený strom.

Hledání polodrahokamu:

Diamanty jsme ještě nenašli, ale máme už polodrahokam. Vysvětlíme jak vlastně takový polodrahokam vypadá. Dokud není broušený, vypadá jako obyčejný kámen. Jeden takový máme připravený. Děti i s vedoucími sedí v kruhu. Jedno z družstev stojí stranou. Kamínek si děti předávají dokolečka v kruhu. Kromě skutečného předávání ještě také někteří jednom předstírají že předávají kamínek. Družstvo které pátrá po diamantu si důkladně prohlíží hráče v kruhu. Označí toho, u koho si myslí že kamínek je. Za uhodnutí dostávají body. Hádají několikrát. Poté co se vystřídají všechny družstva se body převedou na dolary.

Předávání polodrahokamu:

Každé družstvo si nasbírá dvacet (i více) kamínků velikosti kaštanu. Pak stojí v rozestupu a kamínky si po jednom hází. První vezme z hromady jeden kamínek, hodí ho druhému, ten třetímu, ten poslední ukládá na druhou hromadu. Pro spadený kamínek si mohou jít, ale házet smí jen ze svého místa. Jestliže kamínek nemohou v trávě najít, sami se rozhodují jestli radši ztrácet dále čas nebo kamínek obětovat. Hodnotí se v první řadě množství diamantů, teprve potom čas.

Pondělí

Dopoledne:

Vydáváme se za prací:

Peněz málo, vydáváme se za prací do vesnice. Děti se snaží nabízet ve vesnici svou pomoc. Za každou práci kterou dostanou a udělají musí přinést potvrzení, podle toho je jim potom po návratu do tábora jejich práce proplacena - soutěží družstva.

Dozvěděli jsme se, že se poblíž konají závody s možností získání peněžité odměny (a víme že zítra budeme dost peněz potřebovat, abychom měli na lodní lístek), tak se na ně po odpoledním klidu vydáme. Víme že budeme potřebovat oštěp a luk se třemi šípy, proto už cestou z vesnice sbíráme materiál který budeme potřebovat na jejich výrobu a v odpoledním klidu se výrobě věnujeme.

Odpoledne:

Závody:

Disciplíny:

? Hod oštěpem
To se nám bude při pobytu v Africe hodit. Budeme trénovat zacházení se zbraněmi používaných domorodci v těchto oblastech. Trefujeme se do dálky a na cíl. Hodnotíme celé družstvo.
? Neobvyklý běh
V přiměřených vzdálenostech jsou zabodnuty kolíky. Každý kolík značí změnu stylu běhu. K prvnímu běžíme normálně, od prvního k druhému pozadu, od druhého k třetímu po jedné noze, od třetího k čtvrtému po čtyřech a zpět. Předáme štafetu a běží další z družstva. Měří se čas, jsou možné opravné pokusy.
? Střelnice
V přiměřené vzdálenosti jsou vyrovnány umělohmotné flašky (nebo cokoliv jiného co jde srážet míčkem). Děti si kupují tři pokusy hodu, za každou sraženou flašku získávají stejný obnos, který do toho vložili. Musí tedy zvážit, kolik hodů si chtějí zakoupit (maximálně tři, ale možná nebudou chtít riskovat), pečlivě zvážit kterého šikovného zástupce na házení zvolí.
? Závody s lahví
Hodně hledačů diamantů jsou všelijaké pochybné existence a mnoho z nich bohužel dokonce propadlo alkoholu. Okolo tábora se tedy často povalují prázdné lahve, které použijeme na následující disciplínu. Úkolem je pomocí klacku (např. oštěpu, který používali předtím) dostrkat prázdnou umělohmotnou flašku k cílovému kolíku, ten oběhnout, vrátit se na start a předat štafetu dalšímu z družstva. Mohou probíhat i vyznačeným slalomem.
? Zápasnický souboj
Je předveden zápasník Železný Pepa, za jeho poražení je vypsána odměna. Je vytvořen kulatý ring. Železný Pepa i jeho soupeř jsou předkloněni, drží se rukama za kolena a snaží se vystrčit protivníka z ringu - je tu nějaký časový limit.
Podle potřeby a fantazie je možné přidat další disciplíny

Večer:

Stezka odvahy

Úterý

Dopoledne:

Balení:

Hromada věcí se formou štafety přenáší na jinou hromadu. První vyběhne, běží k druhému, předá mu věc (brát smí jen jednu), ten ji běží dát třetímu, ten čtvrtému a ten ji pak dá na cílovou hromadu.

Turnaj:

Vybere se  nějaká hra (Na kapitána, fotbal, volejbal) a družstva vždy dvě a dvě nastupují proti sobě, hraje se nějakou přesně stanovenou dobu, tak aby každý hrál s každým. Výhry se zapisují do tabulky, dolary se vyplácejí podle počtu vítězství.

Prachy vládnou světem:

Kuchařky už taky popadla touha po penězích, oběd chtějí prodávat za peníze. Než abychom zbytečně utráceli, tak si radši uvaříme sami. Družstva nafasují kotlík a suroviny a nad ohněm si vaří polévku.
 

Odpoledne:

Odplouváme lodí do Afriky, ti co ještě nemají na lodní lístek musí ještě v odpoledním klidu rychle získat nějakou práci v táboře, u kuchařek, u vedoucích, aby mohli odplout.
Příprava na oslavu, která se bude konat večer.

Rivalita:

Hned při příjezdu zjišťujeme, že mezi hledači diamantů panují nepěkné poměry. Hledači si navzájem závidí, okrádají se, podvádějí, nepřejí si úspěch. Teď to sami na vlastní kůži zažijeme. Soutěží proti sobě dvě a dvě družstva. Naproti sobě jsou startovní čáry, na kterých jsou vedle sebe vyrovnání členové družstev od největšího k nejmenšímu. Každá strana očísluje své hráče tak, aby stejná čísla měli pokud možno stejně zdatní soupeři. Uprostřed je položený míč. Vedoucí zavolá číslo. Nositelé tohoto čísla se snaží zmocnit míče. Mohou používat různé triky - např. do míče kopnout aby se ho nezmocnil protivník. Míč mohou soupeři i vytrhnout nebo chytit soupeře aby se nemohl dostat za svou čáru. Pokud se do jedné minuty nedostane míč z hřiště, nezískává bod nikdo. Míč musí být donesen za čáru a položen na zem. Nesmí tak být hozen nebo kopnut. Pak se vrátí míč a volá nové číslo. Je potřeba stanovit co se nesmí: bít druhého, kousat, škrábat, trhat vlasy atd. Při použití nepovolených způsobů bod automaticky připadá druhému družstvu.

Přepadení:

Tato diamantová horečka někdy dospěje tak daleko, že majitelé  výnosných nalezišť jsou přepadáváni a jejich území je pak zabíráno. Okolo stromu je vyznačený kruh. V kruhu je majitel diamantového dolu (člen 1. družstva). Ostatní družstva se zatím domlouvají na taktice a přibližují se ke kruhu. Jeden z útočníků má u sebe míček, ale má ho schovaný. Útočníci obsazují hranice kruhu, přepadený se snaží z jejich tváří vyčíst kdo u sebe má míček a kam by měl utéct. Útočník smí vypálit jen jednu ránu. Pak nastupuje další člen družstva, na konci se hodnotí kolik členů družstva se přepadení úspěšně ubránilo.

Večer:

Slavnost:

Možné disciplíny: Volba africké Miss, soutěž o nejlepší vtip z cesty, vylíčení nejnapínavějšího a nejneuvěřitelnějšího zážitku z cesty (je známo že námořníci lžou jak když tiskne)
To co mají připravené děti proložit společnými hrami pro pobavení:

Lopata a rýč:
Sedíme v kruhu, jeden je vedoucí. Otočí se k tomu po pravici a říká: "Na". On mu odpoví: "Co". Odpovídá: "Lopatu", ten řekne: "Aha.". Ten druhý říká zase třetímu: "Na". Ten se zeptá: "Co". Druhý se otočí na prvního a ptá se: "Co". Ten mu odpoví že lopatu a druhý to řekne tomu třetímu. Třetí říká čtvrtému: "Na", ten se ho ptá: "Co", třetí to říká co druhému, druhý prvnímu, první odpoví že lopatu a odpověď posílají tomu čtvrtému co se ptal. Ten stejným způsobem mluví s pátým a pokračuje to dál. Kromě lopaty ale ještě koluje taky rýč, ten posílá vedoucí hry na druhou stranu. Pro legraci je možné poslat ještě i třetí věc.

Karban:
Námořníci každou chvíli mastí karty, tak i my si něco s kartama zahrajeme. Je potřeba sedět v kruhu a na židličkách nebo lavicích, na kterých ale musí být přesně určeno kolikatimístné jsou. Rozdávající má balíček karet. Každý si vezme jednu, podívá se na to jaký tam má znak (srdce, piky, kule, kříže), nikomu to neříká a karty se zase vyberou. Rozdávající stojí mimo kruh a otáčí postupně karty a říká nahlas jaký znak na nich je. Řekne-li srdce, všichni kdo jsou srdce, si poposednou o jedno místo doprava. Jestliže tam někdo sedí, sednou mu na klín. Neposouvá se ten, kdo je zasednutý někým jiným, vítěz je ten, kdo se první dostane na to místo, ze kterého začínal. Je-li zasednuté, nemůže se posouvat, dokud se neuvolní.

Středa

Dopoledne:

Almužna:

Během snídaně přichází otrhaný, podivně vyhlížející člověk, který o sobě tvrdí, že je syn guvernéra a že ho uštkl jedovatý had. Nemá u sebe žádné peníze a potřebuje se co nejrychleji dostat do nemocnice, proto prosí o peníze na autobus. Každé družstvo dostane nenápadně označenou obálku, do které anonymně vloží částku, kterou je ochotné obětovat a pomoci jí nešťastnému člověku. Večer potom přijde děkovný dopis, podepsaný guvernérem, který děkuje za záchranu svého syna a posílá zpět peníze, které mu družstva půjčili. Ještě jim přidává nějaké peníze a to podle toho, jak byla jednotlivá družstva štědrá.

Šmelina:

Peněz málo, že by jsme šli zase za prací? No, to už se nám nechce, tak se dáme na šmelinu. Družstvo vyfasuje špendlík, který má za úkol za něco vyměnit. To co získají vymění zase za něco jiného. Nejvíc peněz dostane ten, komu se podaří vyměnit předmět nejvícekrát, zvláštní prémie je za nejoriginálnější přinesený předmět.
Cestou z vesnice kde hra probírala už sbíráme materiál na další možnost výdělku.

Černošské starožitnosti:

Kromě hledačů diamantů se v Africe vyskytují také zazobaní Američané, kteří se sem vydávají na lov lvů, tygrů a slonů. Velice se shánějí také po různých domorodých ručních pracích, které by dovezli domů z cest svým manželkám. Je celkem snadné je napálit, takže se pokusíme vyrobit něco co vypadá jako domorodý výrobek a až pak ti Američané (vedoucí) po odpoledním klidu přijedou se pokusíme jim to prodat.

Odpoledne:

Trh s vyrobenými předměty:

Na připravenou tržnici s vyrobenými předměty přicházejí Američané, kteří obdivují výrobky, ptají se na ceny, smlouvají, hlasitě s používáním anglických slovíček to všechno komentují

Napájení koní:

V Africe panuje letos ukrutné horko. Už dva dny nemáme co pít, protože většina pramenů je vyschlá. Konečně jsme na jeden narazili, ale je špatně přístupný pro koně, proto jim musím vodu donést. Nemáme ale u sebe žádnou nádobu. Z nějakého potůčku  (třeba i hůře přístupného) nebo i jiného zdroje vody je za úkol nanosit vodu (nesmí se k tomu ale používat nic vyrobeného lidmi, žádná nádoba, pouze ruce nebo nějaké přírodní materiály) do nějakého kotlíku, vítězí družstvo, které kotlík (nebo něco jiného) naplní vodou jako první.

Boj o diamant:

To co známe pod názvem revoluce, ten co je na předním místě je nálezce diamantů, místo šlechticů jsou hledači diamantů, místo měšťanů přistěhovalci a místo sluhů černoši. Ten kdo se dostane na přední pozici získává diamant (bod) pro své družstvo. Nevolá se revoluce, ale diamant.

Příprava výzbroje:

Přichází vládní úředník, který vysvětluje jak probíhá zabírání nalezišť. Dělá se to kolíkováním, zabraná oblast se označí v nejsevernější, nejjižnější, nejvýchodnější a nejzápadnější části zabraného území. Je potřeba připravit si celkem pět kolíků, pátý se zatluče na místě, kde

Večer (17:00):

Kolíkování:

Zabíráme si pro sebe co největší oblast ze které budeme těžit diamanty. Sebou je potřeba mít notáře, kterého si družstvo musí samozřejmě zaplatit a cestou se o něho starat - zajišťovat mu dopravu a stravu, bavit ho. Družstvo zabere to území, které stihne za 24 hodin obejít. Podmínkou ovšem je, že se musí stihnout vrátit na to místo, ze kterého vyšli. Vyhrávají ti, kteří získají nejvíc čtverečních kilometrů.
Na cestu dostávají:
Stravu a nějaký malý obnos peněz, který mohou použít na hromadnou dopravu - dle možností.
Podmínky cesty:
Po dobu 8 hodin musí odpočívat a spát. Dopravovat se smí jakýmkoliv způsobem, nesmí se rozdělit. Na dopravu nesmí použít víc než dvojnásobek toho, co dostali.

Malí:
1) Vyrážejí až ve čtvrtek ráno
2) Jsou ve středu večer zavedeni někam kde přespí, ráno jsou jim odvezena zavazadla a teprve potom vyráží

Čtvrtek

Zabírání země

Pátek

Dopoledne:

Dospávání, odpočívání, koupání.

Odpoledne:

Hledání diamantů:

Vybral by se dost rozsáhlý les. Na 20 místech by byly zaražené tyče s praporky (třeba z papíru). Tím by byly označeny místa pravděpodobného výskytu diamantů. V okolí 50 centimetrů by byly v malé hloubce - 3 cm - zahrabané diamanty  (10 - 20 ks). Úkolem je najít co nejvíce diamantů. Družstva by byly vypuštěny v pořadí podle toho, jak velkou plochu zabrali předcházející den. Z nalezených diamantů je pak možné si vyrábět upomínkové předměty (lepit na dřevo, kůži). Předem upozornit, že se hledá vzácný druh diamantu s příměsí, která způsobuje jeho zabarvení do zelena. Neukazovat!

Uzavírání jazykových kursů, dodělávání bobříků, příprava na táborák (scénka, báseň z cest)

Sobota

Balení, uklízení, odjezd
 
 

I vy můžete přispět něčím zajímavým, co by stálo za zveřejnění a druhým pomohlo.