3. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

Autor: Dana Tichá <danust(at)seznam.cz>, Téma: Zajímavé..., Zdroj: Fermentum 1996/97, Vydáno dne: 21. 01. 2018

Zamyšlení nad evangeliem třetí neděle v mezidobí- cyklus B






Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: „Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu.“ Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí.“ Ihned nechali sítě a následovali ho. Když popošel o něco dále, uviděl Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi spravují sítě; a hned je povolal. Zanechali svého otce Zebedea s pomocníky na lodi a odešli za ním. (Mk 1,14-20)




Slova dnešního evangelia „věřte evangeliu“ platí také pro nás. Víra se oslabila a mnozí ji během nedávných let ztratili. Také my musíme znova objevit, že víra je nevysychajícím zdrojem radosti a síly také pro každého z nás. Před časem jsem četl knížku o Antonínu Dvořákovi. Byl to opravdu věřící člověk. Náměty bral často z toho, čeho byla plná jeho duše: Biblické písně, oratorium o Bolestné Panně Marii, o sv. Ludmile a mnoho dalších. Když byl podruhé v Americe, píše svým pěti dětem dopis, ve kterém jim dává rady, jak se mají modlit: „… Otylko, ty jsi nejstarší a rozumná spoléhám na Tebe, jakož i na Aničku, buďte hodné, a ty Anynko, Ty se šetři, abys nestonala. Choďte, to Vám povídám, často do kostela. Pomodlete se vroucně, to je to jediné, co Vám i nám dává útěchu. Dbejte o to, aby i ostatní, Mařka a Toník, se modlili. O Lízinku nemám starost… Podruhé více… do ochrany Boží Vás poroučí Váš otec Antonín Dvořák.“

Všimli jste si, jak říká ve svém dopise o modlitbě, že je to jediná útěcha. Byl to již tenkrát světoznámý skladatel. Náš národ má jistě mnoho významných lidí, ale ti mají většinou význam jen pro náš národ. Sotva bude někdo za hranicemi vědět, kdo to byl například Alois Jirásek – ale každého dne po celém světě hrají na mnoha místech vždy znova a znova skladby Antonína Dvořáka, a ty oblažují milióny lidí, kteří mají rádi hudbu a poslouchají je ve všech kulturních zemích po celém světě. A vidíte, tento člověk nepovažuje za svou hlavní útěchu hudbu, ale modlitbu.



Neměli bychom si i my víry více vážit? Někdy ovšem můžeme slyšet slova, kterými se naše katolická víra snižuje, jakoby to bylo něco odbytého, co je jen pro zaostalé lidi. Mluvili tak různi ateisté v období známé totality a mluví tak někdy různí lidé, například příslušníci různých sekt, i dne… Já myslím, že bys se takovým lidem dalo říci: „Podívej se, takový Dvořák, geniální člověk, se kterým se jak já tak ani ty asi těžko můžeme srovnávat, a který říká, že víra je jeho jediná útěcha, a ty ji chceš lidem brát. Když jsi snad sám víru ztratil, nemusíš pomáhat, aby ji druzí ztráceli. Proč vůbec takto mluvíš? Co tě k tomu vede? Myslíš si, že jsi chytřejší než tenhle génius, který si víry tolik vážil? Čím asi chceš tu víru nahradit? Čím vyplnit tu prázdnotu? Co dáš tomu, komu tu víru vezmeš? Nic? A jak se tedy odvažuješ sahat na to, co nedovedeš ničím nahradit?

Jak často se v tisku a televizi debatuje o šířící se zločinnosti, narkomanii, alkoholismu a marně se hledá odpověď, jak tuto zkázu zarazit. A není tady ta odpověď? Že jsme opustili pramen síly života, kterým je víra v radostnou zvěst o spáse skrze Ježíše Krista. Také pro nás platí: „Obraťte se a věřte evangeliu.“ Před lety nám vypravoval přítel kněz, co se mu stalo, když jako mladý kněz začal působit v jedné farnosti. Byla tam jedna věřící rodina s více dětmi, matka přijímala svátosti. Jenže v rodině byl velký problém. Otec měl návyk na pití alkoholu a rodina tím velmi trpěla. Kněz si byl dobře vědom, jakou má odpovědnost za tuto rodinu a říkal si: Přece je v evangeliu taková síla taková Boží moc, že by se této rodině mohlo pomoci, tomu přece musím věřit – ale jak? Modlil se tedy, radil se – a jednou se pak té pani zeptal: Vy jistě hodně trpíte tím, co se u vás děje ale řekněte mi upřímně, máte svého muže ještě ráda? A ona mu řekla: Ne, já se s ním rozvedu, vím, že je manželství nerozlučné, že by to byl hřích, ale zničil mi život, ničí mi rodinu, jak bych ho mohla mít ráda? – A ten kněz se ptal dál: Máte ještě nějakou naději, že by se z toho mohl dostat, že by se mohl polepšit? – A pani zase řekla, že ne. – A na to ji řekl: Tak si dobře pamatujte, že když tohle všechno špatně dopadne, tak to není jen jeho vina, ale je to také vaše vina, protože vy jste mu jako manželka slíbila lásku a vy ho musíte mít pořád ráda a musíte mít důvěru, že je možné, aby se z toho dostal. Jen vy ho můžete zachránit… Ta pani se zarazila a řekla: Co tedy ale mám dělat, jak ho mohu mít ráda, když přijde domů opilý, a nemohu vám ani vypovědět, co dělá a jak je hrubý. –Tak ho nechte, až vystřízliví, řekl kněz – a pak mu řekněte, co si o tom myslíte, docela jasně, ale pak se zase snažte, abyste ho měla ráda a veďte k tomu i své všechny děti a také druhé rodiny proste, aby se za něho hodně modlily a ukazovaly mu v různých situacích lásku a pozornost… a tak oni to začali dělat… a po určité době přišel ten člověk za knězem a řekl mu: Jsem úplně zoufalý, všichni se snaží, aby mě měli rádi a ukazují mi lásku a já jsem takový slaboch a nejsem schopen se změnit… Poraďte mi, co mám dělat? … a on mu poradil, aby chodil vždy po určité době ke zpovědi a snažil se s pomocí Boží začínat stále znova…a za určitou dobu ten tatínek přestal pít ne že by se z něho stal abstinent, ale už se neopijel, a do té rodiny se vrátil pokoj a radost. A tak poznali, že se opravdu přiblížilo Boží království.



„Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu“ – tato slova, která jsme slyšeli, platí i dnes pro každého z nás.