Světec svědomí a sociální spravedlnosti

Autor: Bohumila Hubáčková <hubackova.bo(at)seznam.cz>, Téma: Zajímavé..., Zdroj: Světlo 31/1995, Vydáno dne: 02. 11. 2014

V roce 1535 byl popraven významný anglický filozof, humanista a politik Tomᚹ More. Stal se katolickým mučedníkem Anglie a záhy uctíván jako světec, i kdyžž ke kanonizaci doššlo teprve roku 1935.





TomṚ se narodil v roce 1478 v rodině londýnského soudce za panování Jindřicha VII., zakladatele tudorovské éry. Vystudoval oxfordskou univerzitu, na níž mezi přednṚejícími byl také Erasmus Rotterdamský, který v něm vyvolal žživý zájem o řeckou literaturu a studia humanitní. Svůj obdiv k antice dovedl dobře spojit s upřímným žživotem křesťanským. Vynikal bystrostí ducha a hlubokou zbožžností. Jako schopný právník se smyslem pro spravedlnost stal se soudcem a pro řečnický dar byl již ve 26 letech zvolen za poslance parlamentu. Ožženil se, měl 4 děti a žžil ve spořádané křesťanské rodině, v nížž bylo dostatek lásky, pochopení a obětí pro druhé. Po pádu Wolseyově byl More jmenován nejvyšššším kancléřem. Rychlý postup vyplýval z jeho uceleného vzdělání, morálních vlastností, diplomatických schopností, dokonalých právnických, hospodářských a politických vědomostí.

Na dvůr Jindřicha VIII. nastoupil s určitými nadějemi, žže se mu podaří vhodně usměrňovat mladého panovníka, který měl k němu zpočátku dobrý vztah. Chtěl svou poctivou prací ulehčit také t잾kou sociální situaci obyvatelstva. Když viděl, žže jeho naděje jsou zklamány, odeššel do ústraní. Král jej vššak nenechal dlouho v klidu. Potřeboval podporu pro splnění svých osobních plánů a záměrů. Propustil svoji manžželku a poněvadž ž chtěl uzavřít nový sňatek, žžádal na papežži, aby prohlásil první manžželství za neplatné. Papežž ani kancléř nemohli s postupem krále souhlasit. Ten zuřil a hrozil odpadem od církve. Jeho hrozba se stala skutkem a posléze celou Anglii přinutil k odpadu, sám se pak prohlásil za hlavu národní církve. ŽŽádal písemnou přísahu věrnosti od státních úředníků, církevních hodnostářů, kn쾞í, řeholníků a dalšších osob podle výběru panovníka. První, který měl přísahat, byl kancléř TomṚ More. Ten prohlásil, žže uznává krále za hlavu státu, ne vššak za hlavu církve. Za to byl uvězněn a Jindřich se pokusil vššemi prostředky, aby se podvolil.

Nakonec umožžnil návšštěvu Tomᚹovy dcery Markéty ve vězení. S pláčem padla na kolena a prosila: „Otče, podepišš!“ Ten odpověděl: „A co bude, kdyžž podepíšši?“ - „Pak budešš propušštěn z vězení, vrátíšš se k nám a zas budeme spolu tak ššťastně žžít, jako dosud.“ - „A jak dlouho myslíšš, žže budeme tak ššťastně spolu žžít?“ - Dcera se zarazila a pak váhavě odpověděla: „Myslím - žže bychom mohli tak žžít aspoň dvacet let.“ TomṚ se usmál a odpověděl: „Dvacet let? - A za to bych měl prodat věčnost? - Ty jsi ššpatná obchodnice.“

Zůstal pevný a králi s naprostým klidem prohlásil, žže „zneužitá moc a síla nepřinṚí vítězství.“ Kdyžž se nechtěl snížžit za nástroj královy zvůle, byl jako velezrádce odsouzen k několikanásobné smrti. Na oznámení, žže mu byla z milosti zaměněna v pouhé stětí, zvolal: „K龞 Bůh uššetří vššechny mé přátele takové milosti!“ K popravě ššel klidně a s veselou myslí. Katovi, který jej prosil za odpušštění, odpověděl: „Příteli, prokazuješš mi největšší služžbu.“

Odkud čerpal TomṚ Morus své dušševní síly, žže přemohl hrůzu smrti?
- Z myššlenky na věčnost.

Věrnost k církvi zpečetil svou krví i TomṚův přítel, biskup Jan Fisher. Zahynula řada dalšších církevních hodnostářů (biskupů, opatů, doktorů teologie), na 500 řeholníků, 176 ššlechticů, 124 m칚ťanů a 110 žžen. Na popraviššti skončilo mnoho tisíc pauperů, kterým chtěl More ulehčit žživot. V literárním světě zjednala Tomᚹovi Morovi jméno „Utopia“, srššící duchaplností i vtipem. V knize podává obraz ideálního společenského uspořádání na ostrově, jehož jméno se stalo velikým pojmem. Velebí nábožženskou toleranci, kritizuje soudobou nespravedlnost, velké protiklady a nesnṚenlivost. V Toweru napsal spis Útěcha v utrpení, v němžž opakuje své celožživotní přesvědčení, žže „Bůh ví lépe nežž já, co je pro mne dobré. Lidská útěcha nestačí. Být ut칚en Bohem je velký dar...“

Stanislav Zeman

Světlo 31/1995


Povelehradské setkání 2013