Lidové misie Žebětín - zavádění

Autor: Dana Tichá <danust(at)seznam.cz>, Téma: Lidové misie, Vydáno dne: 23. 10. 2013

V sobotu 19.10. 2013 proběhlo ve farnosti Žebětín zavádění před lidovými misiemi, které zde od neděle začaly. Zvu vás na reportáž o tom, jak tento den probíhal.




Na začátek tohoto článku bych si dovolila uvést jednu svoji zkušenost, kterou jsem v poslední dny udělala.
V sobotu jsem při zavádění lidových misií v Žebětíně hodně fotila a to z důvodu, abych mohla hned udělat článek a i ostatní byli informováni, ale stalo se úplně něco jiného, a proto čtete tento článek až nyní.
Fotek jsem sice udělala hodně a dokonce jsem si je upravila i tak, aby se do článku daly použít, ale pak se stalo to, že už jsem neměla přístup na internet. Nachystala jsem si tedy i článek samotný,abych to pak vše jednodušeji mohla vložit na web. Když jsem se dostala k internetu a článek chtěla zveřejnit, tak najednou přestal jet notebok a nebylo možné ho zprovoznit. Vytočilo mě to, protože jsem nad tím ztrávila dost času. Dnes se po několika dnech podařilo data z noteboku vytáhnout a já jsem si uvědomila, že i tady působil ten zlý. Chtěl to celé překazit a zničit, ale BOHU DÍKY, se mu to nepodařilo. A tak i vy se nyní, sice se zpožděním, můžete podívat, jak to celé v sobotu probíhalo.






Ráno v 9:00hodin byl sraz před kostelem v Žebětíně. Sjelo se nás celkem dost a to z různých míst, např. Vranov nad Dyjí, Višňové, Brno, Slavkov u Brna, Lančov, Vlkoš, Olomouc, Olbramkostel.
Na úvod nás otec Marek Dunda přivítal ve farním kostele, který je zasvěcený svatému Bartoloměji. Vysvětlil nám také, jak bude zavádění probíhat a také proběhly dvě názorné ukázky.
K nám všem, kteří jsme se do Žebětína sjeli, se přidali ještě i místní skauti, kteří nás celou cestu provázeli a každé skupince tak vytvářeli průvodce, aby se nezapomnělo na žádnou domácnost. Patří jim za to velký dík a Pán Bůh zaplať za tuto službu!




Dále dostala slovo slečna katechetka Markéta, která nás rozdělila do čtyř skupin a rozdala nám mapu s vyznačenými místy. Každý z nás pak od otce Marka dostal misijní kříž, který jsme si pověsili na krk, aby už na první pohled bylo patrné, kdo jsme.
Dříve než jsme vyrazili do jednotlivých domácností, pomodlili jsme se společně modlitbu „Otče náš“ a na cestu jsme dostali požehnání od místního pana faráře, otce Pavla.







Pak už nebránilo nic tomu, abychom se každá skupinka vydala směrem, který mu ukazovala mapa a aby tak mohlo začít naše setkání s místními lidmi.
Místní farníci k této příležitosti napekly koláčky, které měly také pěkně zabalené v sáčku a naložené na kárce, aby tak naše cesta byla pohodlnější a nemuseli vše nosit v ruce. I jim za to patří poděkování!









Podařilo se mi během doby, kdy se lidé zvali na misie a kdy jim děti předávaly koláčky projít téměř celý Žebětín, kdy jsem potkala tři skupinky. A jak se dětem, potažmo jednotlivým skupinkám dařilo, jak byly místními lidmi přijímání, na to se můžete podívat v následujících fotkách.



















Když jsem skončili s rozdáváním koláčků, byli jsme pozvání do místní restaurace na vynikající polévku. Velké Pán Bůh zaplať všem, kdo se o to postarali a kdo nás pak také v restauraci obsluhovali.




Na závěr dnešního dne byla potom sloužena v kostele mše svatá, kterou sloužil otec Marek spolu s jáhnem Františkem.
Otec Marek nám ve své promluvě připomněl, že se nemáme stydět za kříž. Navázal tak na evangelium, o kterém chtěl mluvit, aniž by tušil, že na dnešní den připadá.
Chtěl nám také připomenout, abychom se za Krista nestyděli. Všiml si totiž, že někteří z počátku misionářský kříž schovaváli, nakonec jsme jej však všichni hrdě nesli. A tak, jako jsme jej dnes nesli do jednotlivých domácností Žebětína, tak jej mále po celý život nosit všude tam, kde budeme a nemáme se za Krista stydět, ale máme o něm vydávat svědectví i svým způsobem života.