Ze života svatých: Růženec v oblacích

Autor: Roman Tomek <roman.tomek(at)seznam.cz>, Téma: Zajímavé..., Zdroj: www.magnificat.sk, Vydáno dne: 07. 01. 2013

Matka Tereza, foto z magnificat.sk Citát: "Když se modlíte za duše v očistci, Bůh je tak potěšen těmito vašimi nesobeckými modlitbami, že vám sám splní nejtajnější přání, i když o nic nežádáte a často ani sám nevíte, jaké je toto vaše přání." (Matka Tereza) Zvláštní spolucestující * růžencová inspirace * Odkaz modlitby * Uzdravení na dálku * Vyznání ateistky





Tento příběh začal tím, že jsem při jedné příležitosti potkal na pohřbu přítele Pata Murnahana. Posadiv se vedle něj v kostele, všiml jsem si, že má v rukou neobvyklý růženec. Když jsem se ho na něj zeptal, řekl: "Řeknu ti později. Musím ti to říct celé. "Později jsme si sedli v hotelu, kde mi řekl velice zajímavý příběh. Věděl jsem, že je architekt, a že čas od času dostává lukrativní zakázky v zahraničí.

Začal mi vyprávět pozadí. Pat říkal, že se v jednu listopadovou noc v roce 1996 vracel ze služební cesty v New Yorku. Cítil, že jeho prezentace zanechala dobrý dojem a uvolněně se posadil do sedadla, připraven na let do Londýna a přestup do Dublinu. Vybral si sedadlo u okna, aby si mohl pospat. Jen několik minut po usnutí opět seděl, úplně probuzený. Neslyšel nic a byl zvědavý, co ho probudilo, když si najednou uvědomil, že v letadle je absolutní ticho. Rozhlédl se dokola a rozpoznal snadno ohnutou postavu s usměvavým obličejem a pochopil, že jak se posouvala uličkou, právě ona zapříčinila ticho. Byla to matka Tereza z Kalkaty s jinou podobnou postavou, která kráčela za ní. Obě sestry byly oblečené do jednoduchých, bílých modřelemovaných hábitů. Přátelská tvář, vrásčitá kůže a úsměv byly okamžitě identifikovatelné pro každého. Letadlo bylo plné Američanů, kteří nikdy v životě nebyli blíže této známé osobnosti. Obrázek, který viděli mnohokrát v televizích či na obálce Time před nimi najednou ožil. Dvě postavy se zastavily a Pat si s obavou uvědomil, že si obě sedají na sedadla vedle něj.

Matka Tereza.

usedla do sedadla těsně vedle něj a on se cítil zvláštně bezcenný. Jak se chystali na start, matka Tereza a její společnice vytáhly růžence a Pat si všiml, že každý desítek je jiné barvy. Obě zavřely oči a ponořily se do modlitby. Pat se přisunul blíž a zíral na nezvyklá Růžencová zrnka. Viděl, že začátek je celý černý, barva se zesvětluje a konec je úplně bílý.

Po asi třech desátcích matka Tereza se společnicí růžence odložily a vzaly do rukou malou modlitební knížku. Ale předtím, než ji otevřely, obrátila se k Patovi a zeptala se, kam cestuje. Když odpověděl "do Irska" a na další otázku odpověděl "Ano, jsem Ir.", měl pocit, že se zvedl ze sedadla, nemajíce více pomyšlení na spánek. Cítil se privilegovaný tím, že vede konverzaci s jednou z ne možná nejslavnějších osob planety, ale pravděpodobně nejsvatější.

Na její další poznámku, kterou ukázala, že její znalosti o Irech jsou z trochu jiné éry. "Když jste Ir, musíte být katolík a hodně se modlit." Pat cítil rozpaky a neodpověděl. Pak upadl do rozpaků ještě více, když odložila modlitební knížku a řekla: "Když jste Ir, pomodlíme se další desítek za vás a za vaši krásnou zemi." Paul cítil, že kdyby bylo nablízku zrcadlo, uviděl by se v něm červený.

Řekla mu: "Máte nějaké speciální přání, za které bychom se modlili?" Pat se zamyslel a vzpomněl si na svou prastarou mámu, připoutanou na lůžko. Věděl, že by byla unesena tím, kdyby se dozvěděla, že matka Tereza se modlila speciální za ni, a tak zmínil její jméno matce Tereze. Jak brala do rukou růženec, odvážil se zeptat na různé barvy zrnek. Vysvětlila, že změna barev znamená přechod z temnoty do světla.

Víme, že když se modlíme růženec za svaté duše, Ježíš přivádí mnohé z nich ze tmy ven do světla. Matka Tereza navrhla, ať vytáhne svůj růženec a mohou začít. Pat začal přehrabovat v kapsách a cítil se mimořádně trapně vědomím, že svatá čeká a myslí si, že vytáhne růženec, který, jak ona předpokládala, má každý Ir u sebe.

Po krátké chvíli

mu matka Tereza podala růženec, a vytáhla jiný pro sebe, což bylo úlevou, protože se nechtěl v této chvíli uchylovat k pololži, která se nabízela: "Zdá se, že u sebe žádný nemám." - k něčemu co by navozovalo dojem, že ho jindy nosí. Pat byl rád, že se modlí potichu, takže jeho mumlání bylo přijato jako diskrétní modlitba s nimi. Všiml si však, že jejich úmysly mezi desítkami byly za duše v očistci a nezahrnují jméno jeho prastaré mámy. Pak se zeptal ctěné matky, proč nebyla jeho prastará máma jmenovaná mezi úmysly. Její odpověď ho překvapila.

"Když se modlíte za duše v očistci, Bůh je tak potěšen těmito vašimi nesobeckými modlitbami, že vám sám splní nejtajnější přání, i když o nic nežádáte a často ani sám nevíte, jaké je toto vaše přání."

Přestože se Pat nepovažoval za velmi zbožného, ​​chození do kostela bylo spíše rodinným zvykem a sotva by se modlil někdy v soukromí, cítil se při modlitbě mimořádně povznešen a jak vracel matce Tereze růženec, cítil se šťastně.

Když se na něj opět usmála,

Pat si pomyslel, že poprvé pochopil, co lidé myslí, když mluví o "auře", jeho oči se setkaly s jejími a prostoupil ho klid. Cítil se jako když byl malý chlapec sedící u řeky, kterému letní vánek vane do vlasů, zcela smířený s celým světem. Jak přistáli na Heathrowu v Londýně a vystupovali z letadla, matka Tereza byla před ním. Otočila se k němu a zeptala se: "Modlíte se růženec často?" "Ve skutečnosti ne.", připustil.

Vzala ho za ruku, podívala přímo na něj svýma něžnýma a milujícíma očima a řekla: "Teď se budete." A vtiskla mu růženec do rukou.
,br> Za dvě hodiny Pat vešel do čekací haly v Dublinu, kde se setkal s manželkou Alicí. "Co se děje?" Zeptala se, když uviděla v jeho rukou růženec. Políbili se a Pat popsal setkání s matkou Terezou, a že to bylo jako návštěva v nebi. Po cestě domů řekl: "Cítím, jako bych potkal živou svatou." Následující den se dozvěděl, že jeho prastará máma vstala z postele a zdálo se, že našla zcela nový život.

Za půl roku Pat a Alice

 navštívili svou blízkou přítelkyni, která, jak se doslechli, měla rakovinu a její dny byly sečteny. Přítelkyně jim řekla, že bylo za ni obětováno mnoho modliteb. Pat pak sáhl do kapsy a omotal růženec matky Terezy přítelkyni kolem prstů. Řekl jí celý příběh a řekl: "Modli se za svaté duše, možná ti to pomůže. Ačkoliv přítelkyně nebyla katolička, její dlaně sevřely černobílá zrnka ochotně. "

Pat pak přítelkyni nepotkal celé měsíce. Později ji potkal a tvář jí doslova zářila. Spěchala směrem k němu a podávala mu růženec:

"Stále jsem ho měla u sebe a modlila se za svaté duše kdykoliv to bylo možné. A nebudeš překvapen, když ti řeknu, že tento týden jsem byla na kontrole a doktor nenašel nic. Tumor je pryč. Pate, jsem úplně zdravá! "

Pat toho dne přislíbil, že sežene více takových růženců. Věděl. že nejsou speciální samy o sobě, ale tím, k čemu inspirují. Přivádění duší do Království přináší pro danou osobu velké milosti od Boha. S fyzickým uzdravením přišlo i duševní a jeho přítelkyně za dva roky vstoupila do katolické církve. Pat nyní propaguje růžence, říkajíc lidem, že zachraňují životy.

(Sarahma)

Převzato z www.magnificat.sk, článek, vydaný v souboru článků s názvem Avizujeme: TV Orol – kino – Posledný let z 5. 1. 2013, naleznete zde.