Zjevení Panny Marie v Nikaraguy

Autor: Bohumila Hubáčková <hubackova.bo(at)seznam.cz>, Téma: Zajímavé..., Vydáno dne: 01. 05. 2012

Příroda Fakt zjevení Panny Marie v Nikaraguy získal téměř okamžitě imprimatur od biskupa Pablo Vega. Biskup byl však přinucen za svoji podporu Mariiných zjevení odejít do exilu.





ZJEVENÍ PANNY MARIE V ÚDOLÍ CUAPA, NIKARAGUA, STŘEDNÍ AMERIKA
15. dubna 1980 – 13. října 1980.

„Nic se vás tak hluboce nedotkne svou milostí jako příběh Naší paní z Nikaraguy“, řekl biskup Pablo Vega, zodpovědný za zkoumání zjevení Panny Marie v údolí Cuapa. „Co je však udivující, po více jak dvaceti letech od prvního zjevení, že skoro nikdo o něm nic neví. Poselství Panny Marie jsou tak důležitá, tak jednoduchá, pravověrná, přesná a milující, že by je měla šířit všechna mariánská periodika a katolické televize. Ticho je ohlušující“.

Panna Maria se zjevila celkem v pěti hlavních zjeveních. Hlavními myšlenkami všech pěti zjevení je: Modlete se růženec, vytvářejte mezi sebou navzájem pokoj, obnovte pobožnosti pěti prvních sobot v měsíci tak často, jak jste toho jen schopni, a to všechno speciálně v rodinách. Dále Panna Maria nabádala k poslušnosti k představeným, k věrnosti učení Církve a mluvila o naplněných proroctvích.

Vizionářem je chudý, jednoduchý a skromný rolník středního věku Bernardo Martinez. Měl velmi zbožnou matku, která jej učila modlit se růženec a milovat Pannu Marii. Bernardo Martinéz vždy o sobě velmi pokorně smýšlel a považoval se za velkého hříšníka. Staral se o malý kostelík v údolí Cuapa. Dne 15. dubna 1980 viděl v kostelíku osvětlenou sochu Panny Marie. Řekl si, že ženy, které se starají o kostelík, zapomněly zhasnout světlo. Ve své skromnosti to však pro sebe považoval za znamení, že se Panna Maria na něho hněvá, protože se často hádá s lidmi. Rozhodl se, že se všem veřejně omluví. Když to dělal, řekl jim také, že viděl osvětlenou sochu Panny Marie, což považuje pro sebe za znamení. Lidé v údolí Cuapa si o všem začali povídat a mnozí se Bernardovi začali posmívat. Kněz mu poradil, aby se modlil, a zjeví-li se mu Panna Maria, aby se jí zeptal, jestli chce lidem v Cuapa něco sdělit. Ale Bernardo se modlil ve zcela jiném smyslu. Říkal: Panno Maria, prosím, nechtěj ode mě nic. Mám mnoho problémů ve farnosti. Požádej o to někoho jiného, protože já se chci vyhnout dalším problémům.

Dne 8. května 1980 se Bernardo vracel z rybolovu, když uviděl dva záblesky světla. Při druhém se mu zjevila Panna Maria. Vypadala jako socha Panny Marie z Fatimy. Nehýbala se. Bernardo o tom říká: „Necítil jsem strach, byl jsem jen strašně překvapený a pomyslil jsem si: Dělá si tady snad někdo žerty? Přetřel jsem si rukou tvář, jestli se mi to nezdá, ale uviděl jsem, že socha má lidskou pokožku, že její oči se hýbou a že mrkla. Řekl jsem si, že to není socha, že to je živá postava. Zůstal jsem zcela ohromen, když v tom se ke mně rozpřáhly její ruce, ze kterých vycházely paprsky zářící silněji než paprsky slunce. Dotkla se mé hrudi a v tu chvíli jsem dostal sílu mluvit, protože do té doby jsem jen koktal. Zeptal jsem se jí, kdo je. Odpověděla nejsladším hlasem, jaký jsem nikdy neslyšel u ženy ani u žádné jiné osoby. Řekla mi, že se jmenuje Marie. Viděl jsem, jak se pohly její rty. Řekl jsem si: Ona je živá, mluví, odpověděla mi na otázku! Viděl jsem, že se s ní dá mluvit, tak jsem se zeptal odkud je. Odpověděla mi zrovna tak sladce, jako předtím: „Přicházím z nebe. Jsem Ježíšova matka“. Když jsem to slyšel, vzpomněl jsem si na slova kněze a zeptal jsem se: Chtěla byste lidem něco sdělit? Odpověděla: “Chci, abyste se modlili růženec každý den“. Přerušil jsem ji a řekl jsem: Modlíme se ho, kněz nám přinesl úmysly z farnosti svatého Františka a tak jsme s nimi spojeni. Řekla: „Nechci, abyste se ho modlili jen v květnu. Chci, abyste se ho modlili stále, v rodinách společně s dětmi, které jsou dost staré na to, aby pochopily. Stanovte si hodinu, kdy nemáte žádné jiné povinnosti“. Řekla mi, že Bohu se nelíbí naše modlitby, které jsou ve spěchu a mechanicky. Doporučila modlitbu růžence spolu se čtením citátů z Bible a tak abychom zapojili do praxe Slovo Boží. Když jsem to slyšel, řekl jsem: Jak? Kde jsou ty biblické citáty?, protože jsem nevěděl, že růženec je biblický. Řekla mi, abych si to v Bibli vyhledal a pokračovala: „Mějte se navzájem rádi. Plňte, co jste slíbili. Vytvářejte pokoj. Nežádejte pokoj od Boha, protože když si ho neuděláte mezi sebou sami, nebudete ho mít. Obnovte pět prvních sobot. Když to všechno budete dělat, obdržíte mnoho milostí“.

Před válkou jsme to dělávali. Chodívali jsme ke zpovědi a k přijímání každou první sobotu v měsíci. Ale od doby, kdy nás Bůh osvobodil od prolévání krve v Cuape, nepokračujeme v tom.
Potom Panna Maria řekla: „V době zemětřesení Nikaragua velmi trpěla. Ale hrozí, že bude ještě víc trpět, jestliže se nezměníte. Modlete se. Modli se, můj synu, růženec za celý svět. Řekni věřícím i nevěřícím, že svět je ve smrtelném nebezpečí. Prosím Boha, aby zmírnil svou spravedlnost. Směřujete ke třetí světové válce“. Když vyslovila tato slova, pochopil jsem, že to musím říct ostatním a řekl jsem jí: „Paní, nechci mít problémy. Mám jich plno v kostele. Pověz to někomu jinému. Na to mi odpověděla: „Ne, protože náš Pán si vybral na odevzdání poselství tebe“.

Uběhlo osm dní a Bernardo stále nikomu nic neřekl, protože měl obavy z reakce lidí. Panna Maria se mu zjevila znovu a řekla mu: „Proč jsi neřekl lidem co jsem ti řekla“?- Paní, bojím se toho, co bude následovat. Bojím se posměchu. Bojím se, že se mi budou smát a nebudou mi věřit. – „Neboj se, já ti pomohu. A řekni to knězi“. Dne 9. května 1980 přišel Bernardo do Juigalpa a oznámil vzkaz knězi. Kněz mu přikázal, že to, co viděl a slyšel, má říct lidem, ale kdyby měl další poselství, nemá to už říkat nikomu, jen jemu.

Dne 8. června 1980 se Panna Maria Bernardu Martinézovi znovu zjevila a tehdy se mu dostalo vidění čtyř skupin lidí. Viděl velkou skupinu lidí oblečených v bílém, zářili světlem, zpívali a pochodovali směrem k nebi. To byli první křesťané. Ve druhém vidění viděl skupinu lidí, oblečených v bílém s velkými zářícími růženci v rukou, kteří se modlili. „To jsou ti, kterým jsem jako prvním odevzdala růženec. To je to, co chci. Abyste se modlili růženec“. Potom Bernardo viděl třetí skupinu lidí oblečených v hnědém. To byli františkáni. Slyšel slova:“ To jsou ti, kteří převzali růženec z rukou těch prvních“. Nakonec Bernardo viděl čtvrtou skupinu lidí, oblečených v běžném oděvu. Všichni měli růžence v rukou, byli úplně obyčejní až na to, že z nich vyzařovalo světlo. Po tomto vidění měl Bernardo chuť říct o tom každému. Ale poslechl kněze, že o dalších zjeveních má povědět jen jemu. Odolal pokušení a osvědčil se v poslušnosti ke knězi. Kněz v krátkém čase potom sám rozšířil celé poselství po kraji.

Dne 8. září 1980 se Panna Maria zjevila Bernardovi jako dítě ve věku 6 – 7 roků. Měla pro lidi stejná poselství jako poprvé. Bernardo se jí zeptal, zda si přeje postavit ke své cti kostel. Jeden muž už věnoval na tento účel velkou částku peněz. Maria odpověděla: „Ne, Bůh chce, abyste vy byli živými chrámy a tím abyste oslavovali Boha. Milujte se navzájem. Ve vás sídlí Bůh. Milujte se navzájem, odpouštějte jeden druhému, buďte tvůrci pokoje. Pokračujte ve výuce katechizmu, postupně pochopíte všechno, co církev učí. Jako společenství rozjímejte o blahoslavenstvích, vzdáleni od všeho hluku světa. Vrátím se 13. října“.
Ten den, 13. říjen 1980, byl připomínkou fatimského zázraku. Vidíme v tom zvláštní spojitost: Fatina zdůrazňuje modlitbu růžence, Nikaragua klade důraz na důkladnost, se kterou se jej máme modlit. Fatima zdůrazňuje pět prvních sobot, Nikaragua je znovu připomíná - je třeba je dodržovat. Panna Maria žádá modlitbu za pokoj a mír ve světě a dodává, že musíme mít především pokoj a mír v srdci a v rodině.
Toho dne přišlo na místo zjevení asi padesát lidí. Modlili se růženec a zpívali, když v tom se nad zemí zformoval velký světelný kruh. Bernardo Martinéz to popisuje takto: „Každý bez výjimky tento kruh viděl. Světlo přicházelo shora. Když se dotkl kruh země, ta se rozptýlila. Když jsem viděl, jak světlo dopadá na přítomné, podíval jsem se nahoru. Na nebi se tvořily kruhy různých barev, které nepocházely ze slunka. Slunce bylo úplně na jiném místě. Byly tři hodiny odpoledne. Bylo cítit lehký osvěžující vánek. Náhle se zablesklo, potom podruhé. Otevřel jsem oči a viděl jsem Pannu Marii“.

Zatímco se lidé dívali na světelný kruh, Bernardo hovořil s Pannou Marií. Tentokrát se mu zjevila jako Matka Bolestná a plakala: „Rozesmutňuje mě tvrdost lidských srdcí. Ale vy se budete modlit, aby se změnili. Modlete se růženec. Rozjímejte o jeho tajemstvích. Poslouchejte Boží slovo, které z něho promlouvá. Milujte jeden druhého. Buďte tvůrci pokoje. Nežádejte pokoj, aniž byste jej sami nevytvářeli, protože když jej sami nevytváříte, nemůžete o něj ani žádat. Plňte, co slibujete, uvádějte do praxe Boží slovo. Hledejte způsoby, jak potěšit Boha. Služte svým bližním, protože tento způsob ho těší. Lidé mě žádají o nepodstatné věci. Žádejte o víru, abyste měli sílu nést svůj vlastní kříž. Utrpení tohoto světa se zrušit nedá. To je způsob, jak život funguje. Jsou problémy s manželem, ženou, dětmi, bratry. Mluvte spolu, vykládejte si, tak se problémy vyřeší v pokoji. Neuchylujte se k násilí. Nikdy. Modlete s o víru a o trpělivost. Na tomto místě mě už neuvidíte“. Bernardo začal křičet: „Neopouštěj nás, Matko! Neopouštěj nás!“ – „Nermuťte se. Já jsem s vámi i když mě nevidíte. Modli se, modli se, můj synu, za celý svět. Světu hrozí smrtelné nebezpečí. Matka nikdy nezapomíná na svoje děti a nezapomněla jsem, co jste vytrpěli. Jsem Matka vás všech hříšníků. Volejte ke mně těmito slovy: Svatá Panno, jsi moje Matka, Matka všech nás hříšníků“.

Panna Maria odešla a nikdy se už nevrátila. Poselství bylo kompletní: Modlit se růženec, rozjímat o Ježíši Kristu a blahoslavenstvích, modlit se společně v rodinách, vytvářet pokoj nikdy ne násilí, milovat, odpouštět, potěšovat Boha, uvádět Boží slovo do praxe. V Nikaraguy Panna Maria stále znovu zdůrazňovala pět prvních sobot To by se mělo stát součástí křesťanského života.


A co předpovědi III. světové války?
Blahoslavený papež Jan Pavel II. k fatimskému zjevení řekl: Modlete se a nebuďte zvědaví, co bude. Všechno je třeba s důvěrou vložit do rukou Boží Matky. Připravte se na zkoušky v blízké budoucnosti i když nás to bude stát životy. Dále je potřebné odevzdávat se také do rukou Božích. Zkoušky mohou být zkráceny našimi modlitbami. Vyhnout se tomu je však už nemožné, protože to je jediný způsob, jak může dojít k očistě Církve. Jak často byla Církev obnovována krví! Nemůže to být ani tentokrát jinak. Buďte silní. Buďte připraveni. Měli bychom plně důvěřovat Kristu a jeho Matce. Modlete se často, modlete se často růženec. Tak nevykonáte málo, tak vykonáte všechno.

Fakt zjevení Panny Marie v Nikaraguy získal téměř okamžitě imprimatur od biskupa Pablo Vega. Biskup byl však přinucen za svoji podporu Mariiných zjevení odejít do exilu. Bernadro Martinéz dál zůstal kostelníkem v kostelíku v údolí Cuapa a otvírá jej pro věřící, vede růžencové společenství, rád čte v Bibli a účastní se katechezí. Nikdy za své svědectví nepřijal sebemenší dar, nikdy neprojevil ani náznak pýchy.
Proč je tolik roků Naše Paní z Nikaraguy tou nejzapomenutelnější na světě? Rouhání vůči jejímu Neposkvrněnému Srdci a současně mlčení o poselstvích naší nebeské Matky trvá. Na svět přijde velký trest. Prorok Ezechiel v kap. 38 a 39 prorokuje, že 75% světa zahyne a bude trvat mnoho měsíců, než svět pochová mrtvé. Proč ještě za tolik roků o zjeveních Panny Marie v Nikaraguy ví tak málo lidí?


kriz u cesty