A já si zase myslím,že co se týče udělení rozhřešení v tomto případě,je to daleko jednodušší,než se zdá-pokud dotyčný má v sobě skutečnou touhu smířit se s Bohem,touží po Jeho odpuštění,lituje svého činu,musí nejdříve ze všeho poprosit za odpuštění ty,kterým ublížil/jsou to nejen ty děti,ale i např. rodiče,kteří nesou následky tohoto zneužití každým dnem v různých podobách/,pak by dotyčný měl dát to,co patří císaři-tj.své přiznání úřadům,neboť jde o trestný čin!!!!
Nedávno se mi známá,která žila ,,na hromádce'' se svým přítelem,svěřila,že se z tohoto hříchu vyzpovídala
a pak mohla jít k sv. přijímání/určitě ji tato situace trápila,ale nedokázala ji vyřešit/-až jednou se jí na vše ve zpovědnici kněz vyptal a rozhřešení jí nedal se slovy,že nejdříve musí vyřešit svůj komkubinát-to se jí tak dotklo,že si uvědomila hloubku svého hříchu.
Po knězi nemá nikdo právo vymáhat zpovědní tajemství,ale na druhou stranu si myslím,že projev lítosti nese s sebou i konkrétní kroky k nápravě.