Můžeme tedy tvrdit, že mužská síla je pevná, rozhodná a otevřená. Orientuje se na práci, na úkoly a na výkon. Z mužů, kteří se až příliš ztotožňují se svou mužskou stránkou, se mohou stát workoholici, natolik zaneprázdnění světem materiálních věcí, že nemají čas na osobní vztahy. Jejich manželky a děti trpí jejich neschopností starat se o rodinu jinak než hmotně a finančně. Považují se za úspěšné živitele rodiny, ale starají se jen o ekonomické blaho rodiny, a to do té míry, že je nikdy nenapadne zajímat se také o její blaho emocionální.

Ženská síla se naopak orientuje dovnitř, na sjednocení, na vztahy. Je naladěna na pocity a spojení. Obvykle dává přednost lidem před principy. Často se více stará o nejbližší rodinu než o okolní svět.

Až příliš často se však v poslední době ven směřující mužská síla orientuje na domov – ne na domov ve smyslu rodiny, ale ve smyslu obydlí. Muž vydělává peníze, aby mohl koupit hezký dům v hezké čtvrti; pak vydělává ještě víc, aby mohl koupit ještě hezčí dům nebo přestavět ten, v němž už nějakou dobu žije. Stěhuje se z počátečního skromného domu do rodinné rezidence, pak do letního sídla a nakonec do pohodlného domku pro důchodce. Celý život se paradoxně zaobírá tím, co by člověk považoval za typicky ženskou činnost – stará se o dům. Podvědomou motivací této činnosti je to, že chce vyhovět požadavkům povrchní ženskosti v sobě a své skryté potřebě bezpečného a chráněného domácího prostředí.

Staří Řekové byli v jednom ohledu daleko rovnovážnější než dnešní muži. Ideální Řek se orientoval také na výkon. Avšak nezaměřoval se na svůj dům, ale spíše na město a stát, jehož byl občanem. Očekávalo se od něho, že v mládí bude bojovníkem a ve středních letech obchodníkem; vždy se však předpokládalo, že bude svou sílu zaměřovat ke zlepšení situace ve své obci. Navíc se u něho očekával celoživotní zájem o politiku a starost o státní záležitosti. Muž, který nesplnil tato očekávání, byl nazýván idios – sobecký.

Ten, koho dnes nazýváme idiot, byl tedy původně člověk, který nedokázal najít rovnováhu mezi svou mužskou a ženskou stránkou ve světě mužských výkonů. Protože nesjednotil své vnější a vnitřní zájmy ve společenské sféře, rozdělil svůj život mezi svět veřejných aktivit a soukromý svět osobních zájmů. Z pohledu Řeků byl tento životní styl nepochopitelný, pro Američany je však zcela normální. Jen málo mužů se v Americe zajímá o to, co se děje v okolním světě, a jestliže ano, pak jen do té míry, pokud se to týká jejich soukromých zájmů. Málo Američanů se stará o to, jaký dopad budou mít jejich obchodní rozhodnutí na širší společnost.

V renesanci našel řecký ideál vyrovnanosti mužské a ženské energie vyjádření v rozvržení a architektuře evropských měst. Soukromé finanční zdroje v kombinaci s veřejnými fondy umožnily postavení budov a vytvoření prostorů, jež byly ku prospěchu celé společnosti. Kostely, městská centra, náměstí a promenády, fontány, sochy, parky a zahrady udělaly z měst příjemná a obyvatelná místa pro všechny. Starost o společnost byla v rovnováze se soukromými zájmy.

V Novém Mexiku na jihozápadě USA, kde nyní působím, žijí tzv. puebloví indiáni (Pueblo Indians).20 Mají silně vyvinutý smysl pro společenství, což je možné vidět v jejich tancích a v každodenní práci. Je zajímavé, že v pueblové kultuře existuje téměř zaujatost proti přehnanému krášlení soukromého obydlí. Pokud se soukromé obydlí vůbec nějak zdobí, pak jen zevnitř. Puebloví indiáni mají tendenci ponechat vnějšek svého obydlí jednoduchý, shodný se všemi ostatními domy; podle našich měřítek ho někdy nechají až zchátrat.

Zkuste porovnat tuto filosofii s typicky americkým přístupem k domu a čtvrti, který vykazuje velmi malý zájem o širší společenské souvislosti. Města chátrají, protože bohatí se stěhují na předměstí, a pak zase chátrají předměstí, protože bohatí se chtějí vrátit do středu města. Jednotlivé čtvrti jsou chráněné, aby se do nich nenastěhovali „divní lidé“ – černoši, Hispánci, zaostalí či tělesně postižení – a „nesnižovali hodnotu nemovitostí“. Mužská síla je neschopná překročit hranice vlastního pozemku a začít se zajímat o společenské otázky. Muži jsou podvědomě ovládáni povrchní ženskostí, a stávají se proto občany bez jakéhokoliv občanského uvědomění.

Z tohoto pohledu má feministické hnutí hodně co nabídnout světu a naší kultuře. Může nám ukázat temnou a destruktivní stránku patriarchátu („vláda otců“). Aktivní dospívající mladý muž se nemusí ničeho obávat, protože zdravý feminismus mu může nabídnout spoustu věcí, obzvlášť pokud se zakládá na víře a moudrosti, jež navazují na energii opravdové ženy, a neznamená konec sám o sobě (touha nahradit vládu mužů vládou žen).

Vyvážená mužskost se projevuje v činnosti konané pro dobro ostatních. Integrace mužské a ženské energie vede k výsledkům, které podporují blaho celého společenství. Je zde třeba rovnováhy mezi konáním a starostí; rovnováhy, jež v sobě kombinuje touhu po činnosti a vnímavost k potřebám druhých.

Bez této rovnováhy ničí nerozumné užívání mužské síly týž svět, v němž působí. Vyzdvihuje jednotlivce na úkor obce, povznáší soukromé zájmy nad obecné blaho. Nakonec může zničit i rodinu, kterou chce zachovat a uchránit, protože nemá žádný smysl pro vztahy – a rodina není izolovanou jednotkou; rodina znamená především vztah v širším kontextu společenských vztahů.